„Díky bohu, že mám tak nabitý program,“ konstatuje Tate McRae v novém rozchodovém singlu Nobody’s Girl. Ten zohledňuje, jaké je být na turné se zlomeným srdcem, ilustruje ale i zpěvaččinu pracovitost. A zvuková i vizuální estetika začátku milénia z něj doslova prýští.

Chytlavé melodie, opulentní aranže a žádné vykecávání. Sigrid si i na třetím albu zachovává to podstatné ze svého rukopisu a opět servíruje po všech stránkách výstavní pop jako z učebnice. Tentokrát se více přiklání ke světovému zvuku, kvůli čemuž ale tak trochu přichází o své unikum.

Debutovou desku vydaly dámy z The Last Dinner Party teprve loni v únoru, přesto jejich druhá studiovka nepůsobí nijak uspěchaně. I tentokrát je plná poctivě vystavěných písniček s bohatě vrstvenými harmoniemi. Oproti prvotině je temnější a v melodiích nemá tak přímý tah na branku, vynahrazuje to ale melodramatickým pojetím.

Na svou dvanáctou desku vábila Taylor Swift hned několika trumfy. Tím hlavním byl návrat producentů Maxe Martina a Shellbacka, s nimiž zpěvačka napsala jedny ze svých největších hitů. Novinka The Life of a Showgirl se přesto jen lehce přehoupne přes průměr, a to kvůli absenci výraznějších hudebních nápadů.

Posledních několik let nebylo pro protagonistku Florence + The Machine zrovna jednoduchých. Vyjma toho, že si během minulého turné zlomila na pódiu nohu, prodělala také mimoděložní těhotenství, při němž kvůli silnému vnitřnímu krvácení málem zemřela. Zážitek přetavila do alba, které je tak ještě naléhavější než obvykle a připomíná čarodějný rituál.

Po pódiu se rozlévá hustá mlha. Chvílemi jí prostupuje silueta kříže, za kterým po většinu večera stojí hlavní aktérka, americká zpěvačka Ethel Cain. Během koncertu se mění v regulérní kazatelku, skrze jejíž tklivý a hutný antipop ožívají bolístky prvních lásek i ty největší hrůzy noci.

Pro Rosalíu jsou žánry jedna velká herna. Že se nenechá svazovat škatulkami, dokazuje španělská hvězda v prvním singlu z chystaného alba, který dostal název Berghain. Přestože odkazuje na slavný berlínský techno klub, ve skutečnosti v něm hraje prim orchestr a opera. Tu zpěvačka zvládá levou zadní při vykonávání domácích prací.

Deset let uplynulo od doby, kdy se Katy Perry poprvé představila v Praze. A po její druhé návštěvě nezbývá než hořce poznamenat, že kdyby se do Česka nevrátila, místní kultura by na tom nijak netratila. Koncert v rámci zpěvaččina The Lifetimes Tour byl totiž rozpačitost sama.

Ještě, než Taylor Swift vydala minulý pátek své dvanácté album, stihla zadělat na rekord. Svědčí to o nezpochybnitelné loajalitě fanoušků, kteří lačně zkonzumují vše, co jim zpěvačka naservíruje. A i když do nové éry vstoupila se svým asi nejslabším singlem, tragédie Shakespearovských proporcí se v písní The Fate of Ophelia nekoná.

Říkají si The Favors, což by se dalo přeložit jako laskavosti. A laskavá i hřejivá jejich hudba opravdu je. Superkapela složená z Finnease a zpěvačky Ashe se na debutu The Dream představuje v roli vyznavače vkusného retro popu a rocku, kde hrají prim velké melodie a nostalgická atmosféra. Na obou členech je velmi znát, že už mají v hudbě něco odžito.