Spousta umělců píše vánoční písně podle osvědčené šablony: rolničky, tuny sněhu, stromeček, cukroví a pořádná dávka přeslazenosti. Posluchačů, kteří si přesně tohle žádají, je jistě dost, těm však není novinka Olivie Rodrigo určena. Vánoce jsou v jejím podání spíš prostředek k vyprávění příběhu o tom, že si zaslouží nejen pozvání na rande, ale i náznak, že to s ní její vyvolený myslí vážně, protože byla přece hodná holka.
„Chci, abys mě vzal domů, ale ne proto, abychom se mohli muchlovat. Chci, abys mě vzal domů ke svým rodičům, ukaž mi, že to se mnou myslíš vážně,“ naléhá na svého milého zpěvačka a v závěru dodává, že se chce opít s jeho rodiči, být nejvíc cool snacha a jít si léčit kocovinu na brunch. „Tvoje bývalé dostaly léto, ale já budu mít zimu.“
Je fajn, že se Olivia Rodrigo rozhodla nerezignovat na svůj rukopis jen proto, že si Vánoce žádají hromadu kýče. Je sice pravda, že se její písnička hodí spíš do nějaké teenagerské komedie než ke štědrovečerní tabuli, ale aspoň nezapadá do sterilní masy svátečních songů. Nejde sice o hudebně nejvýraznější kus, který se jí v repertoáru urodil, ale aspoň nebude už v lednu zasmrádlý a naprosto nepoužitelný.
Vánoční klasika se z písničky Take me home (4 christmas) nejspíš nestane, i když zábavná a nekomplikovaná je dostatečně. Ten zdvižený prostředníček směrem k tradičnímu zvuku, na kterém o Vánocích najednou dost lidí lpí, bude v očích některých posluchačů neodpustitelný. Olivii Rodrigo a její neporušenou integritu to ale trápit nemusí.