Ze stínu své písničky Labour, která pojednává o nevyrovnaných rolích ve vztazích, se Paris Paloma hned tak nevymaní. Feministický hit o tom, že ženy musejí být dennodenně služkami, pečovatelkami i milenkami a do toho je ještě část společnosti vnímá jako pouhé inkubátory, vydláždil zpěvačce cestu mezi čerstvé talenty ostrovní scény. Šlo taky o jeden z vrcholů její dva roky staré debutové desky.
Album The Fatal Flaw feministickou notu neopouští, i když tentokrát útlak patriarchátu schovává do méně přímočarých příběhů. Třeba za takřka gotický horor o muži, co zavraždí svou milou. Ta se mu pak zjevuje jako temná postava na kopci a nedá jeho svědomí spát.
Druhým výrazným tématem desky je pak umění. Pro Paris Palomu je jedním z aspektů, které člověka činí člověkem. Jsou tu odkazy na amerického malíře Marka Rothka nebo anglické prerafaelity, kteří v 19. století odmítali akademickou strohost. Úvodní píseň Miyazaki, namířená proti umělé inteligenci a takzvanému AI slopu, je zase referencí na japonského režiséra a animátora Hajaa Mijazakiho; zřejmě jako připomínka trendu, kdy si lidé na sociální sítě generovali obrázky v nezaměnitelném autorově stylu.
Obrazotvornost je rozhodně jednou z největších předností alba. Posluchač má pocit, že se před ním písně rozvíjejí jako malby při tazích štětcem. Jsou vrstevnaté a dynamické. Paris Paloma se na The Fatal Flaw mnohem více přiklonila k baroknímu popu a ke smyčcovým aranžím, pod povrchem jí tak stále probublává napětí.
Nezapře okouzlení Florence + The Machine, jimž předskakovala na jejich letošním turné, anebo Aurorou. Jsou to veskrze drobnosti: tu a tam nějaké éterické vokály, výrazná rytmická linka. Je to stále jen inspirace, ne doslovnost a absence vlastního jazyka. Ten si zpěvačka naopak buduje jasný a dobře srozumitelný. A rozhodně ne prvoplánový. Díky tomu se na desce stále něco děje, často se výrazným dynamickým aranžmá zakryje i několik slabších pasáží. Je to zvukový maximalismus, stále ukočírovaný a vkusný.
Snad jen textu je občas opravdu hodně. Paris Paloma toho má na srdci mnoho, střídá temnotu s kousavou satirou, kulturními referencemi… Na romány ale nemají její písničky úplně dostatečnou strukturu. Ve výsledku je to detail. Deska The Fatal Flaw je jinak v každém ohledu důkaz uměleckého růstu autorky i její schopnosti napsat tematicky sevřenou nahrávku plnou atmosféry.
VERDIKT: 77 %
Paris Paloma popustila uzdu kreativitě a přišla s albem, které je citelným posunem od debutu. Co se týče zvuku, je vrstevnaté, a co se týče témat, umí je dobře vypointovat. Pro fanoušky dramatického popu je The Fatal Flaw jako sladký bonbonek.