Miley patří k hudebnicím, které desku od desky mění svou estetiku a vizuál, neustále koketují s novými žánry a snaží se o tvůrčí posun. Bass Persuades představuje po dlouhé době stagnaci. Je to album spíchnuté zbytečně rychle; od minulé nahrávky Something Beautiful uplynul sotva rok a čtvrt a vzhledem k jejímu slabému komerčnímu přijetí působí novinka jako snaha hasit vzniklý požár, což se moc nedaří.
Podle prvního singlu Bass Persuades se zdálo, že po experimentování přijde Miley s něčím upřímně přímočarým: tanečním popem bez zbytečně velkých ambicí. Jenže to byla pouhá vějička. Zpěvaččino desáté album totiž dvakrát dynamické není, je to spíš kolekce písní o lásce. To je samozřejmě v pořádku, láska je věčné a vděčné téma pro jakoukoli generaci a představuje základní kámen v hudbě. Jenže nové skladby působí odtažitě a neosobně, což je vzhledem k tomu, jaký hlas a charisma Miley má, poněkud zarážející.
Deska samozřejmě není propadák, který by se dal doposlouchat jen se sebezapřením. Titulní skladba, která pojednává o síle hudby a její schopnosti uhranout a rezonovat celým tělem, je dobrá taneční pecka ovlivněná Britney Spears, Lady Gaga i Madonnou. Pak se ale jasné směřování alba začne postupně vytrácet. Miley se tu a tam dotkne experimentování se zvukem, ale nedotaženě, vágně a líně.
Bass Persuades je jako rozhárané pokračování Something Beautiful, které osciluje mezi sladkými, avšak fádními baladami, jako je Let’s Get Married, a tuctovou taneční elektronikou, jako je Innocent Ways. Chybí mu výraznější švih, přímější tah na branku nebo naopak příklon k něčemu vyloženě excentrickému. Přitom melodicky tu jsou zajímavé kousky, ať už je to sexy písnička Different Religion, anebo úplně obyčejný klavírní love song Orbit, jenž nepředstírá bůhvíjakou hloubku a sází čistě na atmosféru.
Zásadní otázka, která při poslechu alba vyvstává, nicméně zní, kdo vlastně teď Miley je? V minulosti byla teen ikona, pařmenka, provokatérka, věčná améba měnící podobu, popový chameleon… Chtěla být na desáté desce prostě sama sebou? Ženou, která je zamilovaná? Upřímnou a obrazně řečeno obnaženou holkou, která dává na odiv svoje nitro? Pokud ano, tak je o to víc zarážející, jak šlápla vedle.
Jedna vlaštovka jaro nedělá a stejně tak jedna slabší deska neznamená, že by to měla Miley zabalit. Jen bývá obecně dobré vědět, kam člověk umělecky míří a co chce sdělit. Na Bass Persuades v tom zpěvačka úplně jasno nemá.
VERDIKT: 58 %
Miley vydala desku, která působí jako kolekce béček z předchozích projektů. Je tu několik silných momentů, ale při pouhých devíti skladbách (desátá je úplně zbytečný remix titulní písně) by bylo fajn, kdyby byla atmosféra sevřenější a kompaktnější.