Může se zdát zvláštní, že závěr Lennonova života je, na rozdíl třeba od Elvise nebo Jima Morrisona, tak dobře zdokumentován. Na podzim 1980 se totiž staly dvě důležité události, kvůli kterým byl hudebník pod drobnohledem médií. Zaprvé slavil výše zmíněné narozeniny, zadruhé pak vydal společně se svou ženou Yoko Ono album Double Fantasy. V obou případech čile rozdával rozhovory, podstupoval fotografování, natáčení, a to až do samotného konce. Ale nepředbíhejme.
Brnění dolů
Devátého října 1980 oslavil John Lennon čtyřicáté narozeniny. S manželkou Yoko Ono a pětiletým synem Seanem, který se narodil ve stejný den jako jeho otec, bydleli tehdy na Manhattanu v bytovém komplexu Dakota. Jde o luxusní a historickou budovu (v rámci New Yorku, postavena byla roku 1880), z jejíchž oken máte Central Park jako na dlani.
I v tento den si rodina do slavného parku vyšla a sledovala oblohu, na které Yoko Ono nechala pomocí akrobatických pilotů vytvořit nápis „Šťastné narozeniny, Johne a Seane – s láskou Yoko.“ Šlo o důležité období nejen v Lennonově osobním, ale i tvůrčím životě. Procházel pětiletou tvůrčí pauzou, během které publikoval jen nárazově kresby a literární texty. A právě v říjnu 1980 se vrátil k hudbě. Vydal singl (Just Like) Starting Over, který předznamenával album Double Fantasy. I po osobní stránce procházel určitým katarzním obdobím, požádal fotografa Kishina Shinoyamu, aby s ním a s Yoko trávil čas a dokumentoval jejich tehdejší život – od nahrávání desky až po vysedávání v kavárnách.
Shinoyama, který je zároveň autorem obalu desky, vydal před deseti lety výběr z dokumentace knižně pod názvem John Lennon & Yoko Ono – Double Fantasy. Jde o bibliofilii v nákladu 1980 kusů, každý výtisk má své číslo a je podepsán fotografem i Yoko Ono, která se podílela na textech a popiscích fotografií. Mnohé z nich jsou v knize zveřejněny vůbec poprvé. „V Británii nemohl jít John kvůli své slávě vůbec nikam. Přestěhování do New Yorku mu dalo svobodu. Myslím, že to byl ten moment, kdy konečně odložil to své brnění,“ píše v knize vdova a záměrně zdůrazňuje ten slovní paradox.
Smrt krouží okolo
Tehdy to nemohl nikdo tušit, ale už v těch dnech byl Lennon na mušce svého vraha. Mark Chapman, který jej o šest týdnů později zastřelil, u soudu vypověděl, že se do New Yorku s cílem zabíjet vypravil poprvé už v říjnu. Cesta z Havaje, kde tehdy bydlel, se ale kvůli technickým potížím tak protáhla, že skončil v Atlantě. V obchodě známého, který prodával zbraně, si vyzkoušel munici a vrátil se domů.
Lennon se mezitím pilně věnoval postprodukci a propagaci nové desky. Dal rozhovory časopisu Newsweek nebo Playboy, díky čemuž máme mimovolně představu, jak vnímavý a ostražitý vůči svému okolí tehdy byl. David Shelf, redaktor časopisu pro pány se zajíčkem v logu, na svůj rozhovor vzpomínal následovně: „Jeho asistentka mi zavolala, za jak dlouho bych mohl být u nich doma, měl jsem to chvilku taxíkem. Někdo Lennona zrovna prudil s nějakým předvoláním a nikdo to nechtěl vyřizovat. Musel jsem se vplížit do jeho auta a společně jsme pak dojeli až do studia. Před ním Lennon nařídil řidiči, ať jede krokem, a povídal mi: Běžte první. Jakmile vám někdo bude strkat do ruky papíry, srazte mu je na zem. Až bude čistý vzduch, vraťte se pro mě, dokud na mě nikdo nebude sahat, projdu to v pohodě. Ještě než jsem vylezl z auta, chytil mě za rameno a ukázal prstem na spícího ožralu: To může být on, jsou to mistři převleků! Teprve když se za námi zavřely dveře studia a my byli uvnitř, Lennon si obrovsky oddechl a zasmál se: Připadá mi, jako kdybych byl zase v Perném dni!“
Shelf jinak na Lennona vzpomíná jako na uvolněného a vstřícného člověka, který jakmile dostal od Yoko svolení, povídal o čemkoli. Rozhovor pro Playboy se točil pochopitelně hlavně okolo žen a vyšel až po Lennonově smrti, prvního ledna 1981.
Nestřílejte do lidí
Deska Double Fantasy vyšla 17. listopadu. Lennon absolvoval další kolečko rozhovorů a vysílání, pózoval na obálce časopisu Esquire, kromě tisku a rozhlasu se objevil například v pořadu 20/20, který na televizi ABC dodnes sledují miliony Američanů. A připomněl se tak Marku Chapmanovi. Ten se podruhé vydal do New Yorku, tentokrát přicestoval bez potíží. Při čekání si zašel do kina na film Obyčejní lidé, který na něj ale udělal takový dojem, že si svůj čin rozmyslel a odletěl zpět na Havaj. Podle výpovědi o své obsesi zabít Lennona řekl po návratu manželce, ani jednoho ale nenapadlo vyhledat odbornou pomoc.
„Dejte šanci míru. Nestřílejte pro mír do lidí. Vše, co potřebujeme, je láska.“ To řekl John Lennon 5. prosince pro Rolling Stone. Jde o poslední rozhovor, jaký kdy dal tištěnému médiu. Jeho autor Johnatan Cott byl dlouholetý rodinný známý a o společných momentech napsal později knihu Dny, které si budu pamatovat. Novinář na Lennona vzpomínal jako na člověka, který byl tři dny před smrtí plný energie a humoru. „Vítej ve vnitřní svatyni, přivítal mě John v jejich bytě na Manhattanu. Yoko šla udělat kafe a my řešili vznik nové desky. Byl jsem na dovolené na Bermudách (Yoko Ono zůstala pracovně v New Yorku, pozn. autora) a šel jsem na nějakou diskotéku. Nahoře hráli normální disko, ale ve spodním patře jsem najednou slyšel Rock Lobster od B-52's, znáš to? Znělo to přesně jako hudba Yoko, tak jsem si řekl, že je čas zvednout sluchátko a probudit ženu.“ Je to samozřejmě vtip, srovnání s B-52's je pro hudbu Yoko Ono poměrně velký kompliment, pravdou ovšem je, že desku začali skládat Lennon s Ono ještě po telefonu během dovolené.
Cott odešel od dobře naladěného Lennona po dlouhých devíti hodinách povídání, připravovaný rozhovor však již nevydal. Po Lennonově vraždě do lednového Rolling Stone napsal úplně jiný text a k přepsání nahraných pásek se dostal až po mnoha letech při přípravě své knihy.
Poslední hodiny
O tři dny později přišla do Lennonova bytu známá fotografka Annie Leibowitz, aby vyfotila Lennona na obálku lednového Rolling Stone. Bylo jedenáct hodin dopoledne. Lennon měl k snídani vajíčka v Cafe La Fortuna kousek od domu a před fotografováním se ještě stihl ostříhat. Odmítl se na obálku časopisu vyfotit sám a výsledkem bylo dnes již ikonické zvěčnění, na kterém nahý objímá svou ženu.
V jednu odpoledne navštívil Lennona Dave Sholin, rádiový producent ze San Franciska, a nabral historicky poslední rozhovor, který kdy komu hudebník dal. Zazněla v něm v kontextu toho dne mrazivá slova: „Buď žijeme, nebo umřeme. Přemýšlím, že má práce nebude uzavřená, dokud nebudu mrtvý a pohřbený. A to bude, doufám, za dlouho.“ Po skončení rozhovoru nabídl Sholin Johnovi a Yoko, že je sveze do jejich studia. Před domem se ještě zastavili, aby Lennon podepsal obal desky Double Fantasy, který mu na chodníku podal fanoušek. Nebyl jím nikdo jiný než Mark Chapman, který se na třetí pokus vypravil do New Yorku střílet.
Ve studiu The Record Factory, kam přijeli manželé pozdě odpoledne, smíchal Lennon skladbu Walking On Thin Ice. Singl Yoko Ono se tak stal poslední nahrávkou, na které kdy slavný hudebník pracoval.
O půl jedenácté v noci se oba vraceli domů. V bráně bytového komplexu Dakota zavolal hodiny vyčkávající Chapman jen: „Pane Lennone,“ a vypálil. ExBeatle dostal dvě rány do zad, další dvě do ramene. Všechny proletěly skrz. Psychicky narušený vrah si sundal kabát, aby bylo vidět, že je dále neozbrojený, a s knihou Kdo chytá v žitě si sedl na chodník, kde počkal až do příjezdu policie. Zatímco část strážníků zatýkala Chapmana, dva policisté za asistence hlídače komplexu Jaye Hastingse naložili raněného do auta a odvezli jej do nemocnice Luke Roosevelta. Hastings vypověděl, že při pokládání Lennona do sedadla praskaly v jeho těle kosti. Při převozu se strážník James Moran otočil na zadní sedadlo a zeptal se: „Jste John Lennon?“ Načež hudebník z posledních sil zašeptal: „Ano.“ Byla to jeho poslední slova. Při příjezdu na operační sál ztratil Lennon už osmdesát procent krve a neměl žádný puls. Kvůli několika fatálním průstřelům hlavních tepen už nebylo možno život zachránit a v jedenáct hodin a jednu minutu v noci byl John Lennon prohlášen za mrtvého.
Smutná zpráva se rozletěla do světa ve čtvrt na dvanáct v noci během sportovního vysílání televize ABC. Té samé televize, kde Lennon naposledy vystoupil před kamerami. Sportovní komentátor Howard Cosell tehdy v přímém přenosu řekl: „Tohle byl, musíme říct, jenom fotbal. Je jedno, kdo vyhraje a prohraje. Zpravodajský štáb ABC v New Yorku nám nyní potvrdil nevysvětlitelnou tragédii. John Lennon, možná nejznámější ze všech Beatles, byl přímo před svým domem na West Side v New Yorku dvakrát střelen do zad a i přes rychlou dopravu do Rooseveltovy nemocnice byl při příjezdu prohlášen za mrtvého.“
Tak se svět dozvěděl, že přišel o další hudební ikonu.