Mám je rád. Jak lidsky, tak hudebně. A známe se léta. Myslím, že moc lepších koncertních „kapel“ u nás v současnosti není. Jak nová deska vznikala? Co všechno je to stálo? Následující řádky budou trochu hrubší a otevřenější, než je zvykem.
Mluvili jsme spolu před rokem, kdy jste vydávali album Elektra. Co se od té doby změnilo? Vypadáte teda dost unaveně...
Dan Kranich: Nezměnilo se to, že pořád jezdíme koncerty, furt děláme desky a nyní jsme ve fázi finišování. Je to v kuchyni. Měl jsem dítě, když jsme se minule potkali? Asi jo, viď? No a zase piju… se toho vlastně moc nezměnilo.
Ivo, co ty? Ty taky zase piješ?
Ivo Sedláček: Já piju furt, furt stejně. Odvykl jsem si od kratomu akorát.
Tak to je celý stejně podvod, ne? Zelenej prášek, co si naleješ do sodovky, a nic to nedělá...
Ivo: Seš si jistej? Jsi to asi nikdy neměl, viď? Je to normální opiát. Byl jsem na tom už závislý, s tím se lidi léčí na závislostech na lůžku pod dozorem. Zvládl jsem to sám, ale rozhodně to nebylo jednoduchý.
Takže varování pro čtenáře Headlineru: neberte kreatin!
Dan: Kratom! Kreatin je něco jinýho, ale ten teď shodou okolností bereme oba...
Ivo: Takže budeme aspoň kreativnější.
Pojďme k vaší nové desce, jak dlouho vznikala? A je teda poťouchlejší než Elektra, jak jste slibovali?
Dan: To jo, my jsme minule věděli, že deska bude, ale nevěděli jsme, jaká bude. Já jsem chtěl udělat velkou desku, zpátky do té písničkovější formy, jako je třeba Tinnitus nebo Expedice, ale jak jsem začal psát, zjišťoval jsem, že ta deska bude poměrně světlá. Ty znáš naši hudbu a víš, že většinou je to spíš temný, hloubavý. Najednou mi pod rukama začalo vznikat něco velmi osobitýho a osobního – asi nejvíc, co jsem kdy napsal. A zároveň je to odlehčenější než většina našich starších písniček. Je to tvář, co jsme v minulosti tolik neukazovali, a navíc, jak jsem se stal tátou, tak jsem to prostě chtěl zreflektovat. Je to můj největší životní achievement, otřes, zlom. Mám pocit, jako by na mě přišla krize středního věku. A to tam taky je, ta únava, pocit, že jsem přišel o svoje mládí...
Co ty, Ivoši, ty jsi už zkušenej otec, jak jsi koukal na Dana jako na prvničku?
Ivo: Zkušenej nevím, ale jde mu to krásně, neradil jsem mu, každej si to musí prožít sám...
Práce na desce teda trvala ten rok?
Dan: Rok a půl. Hodně jsem psal, pak jsme se vždycky sešli, udělali si takovou session a nahodili si nápady. Ivo na nich pak pracoval a poslední část alba, to už bylo hodně narychlo, protože si myslel, že ho budeme vydávat až na podzim. Takže na to nejdřív moc nespěchal...
Ivo: A pak jsem to celý udělal vlastně za čtrnáct dní…
Takže to není taková řehole?
Ivo: Já už to úplně nenávidím! Už mi to leze krkem, já to nemůžu ani slyšet.
Dan: Mám pocit, že jsme do toho tolik nedloubali a nechali jsme něco jen tak plynout, žádný zbytečný přepisování, předělávání. Nechci říct, že to bylo na první dobrou, ale bylo to takový přirozený a bude to moc hezký!
Novinkou je, že deska vzniká, respektive vyjde ve spolupráci s labelem Ty nikdy…
Dan: Já jsem přes Ideu z Ty nikdy řešil vinyly Tinnitus. Byli jsme v kontaktu, a když s Jamesem Colem vydali desku Done, tak jsem z ní byl nadšenej a psal jsem mu, jak je to super a že dám ruku do ohně, že to bude deska roku. A měl jsem pravdu! On mi pak nabídl, že nám udělá beat, a tak jsme to zahrnuli na album. K tomu jsme se seznámili s Restem a přizvali jsme ho a je z toho společný track. Ta deska se jmenuje Fotr a kdo jinej je tady král fotrovskejch témat než MC Gey? A tak jsem ho oslovil na spolupráci na titulní track, kde má, mimochodem, poprvé v historii sloku i Ivo! Pak se na desce objeví Mucha...
Šílená kombinace!
Dan: Setkali jsme se na pár festivalech a jsme aktuálně pod stejnou bookingovou stájí a dávalo nám to smysl. Ona je skvělá, je to střela, že jo. Objeví se ještě No Face No Case, Honza Hovorka a další...
Ty spolupráce vznikaly ve studiu anebo jste si to jen posílali?
Dan: S Restem a Ideou ve studiu, Gey nám to poslal, s Muchou ve studiu a No Face No Case – tam se vůbec nestíhalo – já volal Matyášovi, abychom to doladili, a už se na to chvátalo a on řekl, že jsou v Portugalsku a pak jedou do Španělska… napsal a nahrál to a poslal za jeden den. Prostě frajer. Honza Hovorka udělal písničku Namaž mě Alpou, tu úplně miluju! Myslím si, že to celý moc hezky funguje dohromady. Vydali jsme i nejvíc popovej track Jedno...
Slyšel jsem. Rým, že „face ID odemknu prdelí“ podle mě zlidoví... K těm rapovým hostům si ale trošku dloubnu. Dane, tys přece říkal, že nejste a nechcete být součástí rapové subkultury…
Dan: Nevím, vole. Já se pořád za rappera nepovažuju, nejsme crew, viď, Ivo?
Ivo: Mě do těchhle světů vůbec netahej, já ani nevím, co to crew znamená...
Dan: Tak vidíš! Je to příjemný, že přišla nějaká akceptace, že lidi, který jsem roky poslouchal, mi řeknou, ať uděláme společnej track, a stojej si za tím. Je to skvělý. Všichni ty, se kterýma jsme dělali, jsou navíc skvělí lidi. Normální fajn kluci, co si na nic nehrajou a rapujou o tom, co žijou...
Podle mě je Fotr vaše nejtvrdší deska. Taková vzteklá i nasraná...
Dan: Fakt ti to přijde?
Jo, přijde. Ty to v tom neslyšíš?
Dan: Tak jmenuje se to Fotr. Tvrdý věci děláme normálně, ale mám pocit, že je tam i spousta měkčích písniček. Tematicky. Ale pořád je to rap – Ivoš už z principu dělá tvrdý věci. Možná tam je nějakej ten vztek, vzhledem k tomu, co se nám stalo v životech. Jak nám bylo dřív hezky, viď? Asi na to nedokážu teď koukat s odstupem, pořád je to čerstvé.
Ivo: Já jsem se snažil udělat víc rapový věci, boom bap…
Dan: Ten je tam jeden!
Ivo: No tak vidíš. Snažil jsem se připodobnit tomu rapovýmu, je tam dril, nebo jak se tomu říká, ten pokřivenej dubstep.
Dan: Je to celý hodně multižánrový...
Ivo: To mě na tom moc baví, jak je to barevný. Od metalu přes dubstep k jazzu, boombap...
Takže i ty ses posunul jako producent…
Ivo: Zestárnul jsem. Vnímám posun v přístupu, ale i v pracovní flow. Jsem rád, že na ty starší věci mám odstup. A vím, že bych je dneska už udělal jinak. Pořád vnímám proces a růst.
Dan: Už se taky hodně známe, mnohem míň se nám stává, že bychom si nerozuměli. Ivoš to nějak cítí a já taky a funguje nám symbióza víc než předtím. Chtěl bych ale říct, že ta deska je hodně moje! Jak je hodně rapová, tak já v těch textech vycházím ze sebe, a až budeme dělat na další, tak bych chtěl...
Ivo: … to je hrozný – on mě normálně vždycky usmlouvá! Minule mi sliboval, že teď bude deska, jakože jeho, ale ta příští, že ta bude moje, prej hodně metalová, a ať udělám, co chci. A podívej… Ale to říká vždycky, no…
Dan: Ne, to jsem říkal teď poprvý, jsem tě prostě potřeboval usmlouvat, no.
Proveďte mě tím procesem, jak vznikají vaše písničky. Když jde „normální“ kapela do zkušebny, tak si zapojí nástroje a jamuje. Ale jak je to u vás? Jak často třeba zkoušíte?
Dan: Nikdy.
Ivo: To se neděje, no. My zkoušíme vlastně až na živácích.
Počkat, tak to je ale strašný, ne?
Dan: My si to každej zkoušíme doma, tam si to připravíme, na zvukovce se nějak domluvíme a pak to tam napálíme.
Ale vy často měníte setlisty, to přece není možný!
Dan: Je, děláme to tak. My naštěstí hrajeme fakt hodně, tak se to dá. Ale teď, až budeme zařazovat ty nový písničky, tak asi do zkušebny budeme muset... Aspoň jednou.
Ivo: Otestovat, co funguje.
Dan: My nemáme čas, texty si píšu sám, promyslím si to a pak jdu za Ivem. Toho to většinou sere, protože si přijde, že jen plní moje zadání, a tak to celý předělá. A já mu řeknu, jestli jo, nebo ne. Teď už je album u Gaexe, míchá se, všechno je hotový, tak brzo uvidíte a uslyšíte. Dneska jsem ještě jel ráno do studia a něco předělával, ale teď už bych nic nezměnil.
Nemám poslat Dana, ať si jde zapálit, a všechno mi to tady sám řekneš?
Ivo: Že by si to pak přečetl v Headlineru? To není špatnej nápad!
Často se teď ptám hudebníků na umělou inteligenci. Co vy a AI? Různý ty Suna a podobně?
Ivo: Obecně jsem to párkrát využil, ale ne v rámci P/\sti. Potřeboval jsem do inscenace nahrát ženský hlas, aby se to herečka naučila, a tak jsem to nazpíval já, pak jsem zadal, aby to znělo jak Billie Eilish, a bylo to super. Pak to občas použiju na rozdělání stemů, ale to už dneska ten Ableton umí automaticky. Mě to asi sere, jak je to placený a drahý, a tak i kdybych si s tím třeba rád víc hrál, tak na to nemám čas ani prachy. Podívej se, kolik je teď kapel, co jsou vygenerovaný umělou inteligencí. To je třeba strašný...
Dan: Já jsem s ChatGPT řešil marketing naší desky – chtěl jsem, aby to bylo víc profi a aby mi poradila nějakej content...
V posledním klipu k písničce Jedno jste oba nahatý, tak asi content dobrý, ne?
Dan: Měli jsme přeci nějaký chlupatý věci v rozkroku... Ale je pravda, že tam AI dogenerovávala hadry, aby vypadalo že jich je hodně, ale to nevím, jestli jsem měl říkat.
Tak já to do článku nedám. Fotra pokřtíte 22. října v Roxy. Pojďme se mu teď podívat na zub a projet ty písničky pěkně popořadě. Hned na úvod je titulní skladba. Má nádhernej motiv na začátku…
Dan: To je Lví král, kámo!
Ivo: Ne, není, to jsou černoušci v Africe. Domorodý kmen, je to duchovní, nádherný. Když jsem to našel, tak jsem si hned říkal, že se to k tomu Fotrovi hodí. Návrat k člověku a spojení se životem.
A máš profil na emimino.cz, Dane?
Ivo: To existuje?
Dan: Nemám. Někdy musíš trošku hyperbolizovat a tohle zrovna pravda úplně nebyla.
Ale je tam Mc Gey na featu a toho mám hodně rád a cením ho za jeho tvorbu.
Další jsou Algorytmy…
Dan: Je to prostě kydání na socials a všechno kolem nich. Nenávidíš to, ale zároveň víš, že to dneska potřebuješ a neobejdeš se bez toho.
Pes. Tady je ten zvuk tvrdší. Dostalo mě, jak na konci zpíváš, že brečíš doma, že chceš taky čísla a že chceš hrát tu hru, ale nemůžeš ji najít na Steamu. Což je geniální obrat, ale co to ego teda?
Dan: Když máš v telefonu to proklatý Spotify for Artists a podíváš se, jak ti ukazuje procentuální růsty a poklesy, působí to na tebe. Logicky, když máš kapelu a vydáváš hudbu, tak chceš, aby to bylo úspěšné a rostlo to. Sám sebe ale přesvědčuješ, že to není důležitý, jestli máš 19 tisíc nebo 25 tisíc. Máme bookingy, hrajeme, máme z toho hezký peníze, ale pořád ti tam cvrnká vzadu v hlavě ten malej zmrd, že, kámo, mohl bys mít možná víc. Je to boj s vlastní hlavou.
A nevytváříš si na sebe úplně zbytečný tlak?
Dan: No jasně že jo! Zkurvenej Uroboros – já nejsem blbej a vím, co za tím je. Ale hlava si dělá, co chce.
Ivo: Já tu aplikaci nemám, tak mě to tolik neovlivňuje.
Vemte to za mě. Dane, tak ty chceš teda přestat rapovat a začít dělat v korporátu? Já si toho Iva klidně vezmu, žádnej problém, když ho v tý písničce nabízíš. I když je teda unavenej!
Dan: Samozřejmě je to fór, celý je to taková anekdota. Vždycky z legrace říkám, že se vyseru na celý umění a půjdu dělat do kanclu, kde mi bude dobře. My všichni herci a umělci děláme takový fóry, ale nikdy to neuděláme, protože víme, že máme to nejlepší zaměstnání na světě! Někdy to ale prostě je náročný. Jdeš z kocoviny do kocoviny a dneska třeba přijedu ve čtyři ráno z Brna a ráno hned jdeme na rodinný brunch, takže to bude náročný. Bavilo mě si ujet na tý myšlence a rozvinout z ní fór.
Fór samozřejmě dobrej, ale taky z toho cítím nějaký syndrom vyhoření. A malou depku, ne?
Dan: Já mám pocit, že jsem od nějakýho breakdownu vždycky docela kousek. V tracku Neklid s Restem a Ideou to řeším taky. Neumím se zastavit, vypnout palici, a pořád něco vymýšlím. Nakládám si na sebe spoustu věcí, ale zároveň mě to baví. Ten strašák tam ale je a já jsem od toho možná občas kousek. Musím se o sebe začít víc starat.
Jedno. U téhle skladby se musíme zastavit. Má dost netypický zvuk. Co vás to popadlo?
Dan: Chtěl jsem zpracovat téma hadrů, protože mě obtěžují zetkaři, který mi ve feedu popisují, kolik stál jejich outfit. Tak jsem napsal track o tom, jak je mi to jedno. Nahodil jsem refrén a Ivo z toho udělal total Beyoncé shit. Miluju to!
Je mi 30, nejdu nikam. To mi mluví z duše, i když to nikdy nedodržím...
Dan: Protože nemáš děti, vole.
Zase nějaká sebereflexe? Když se to tak vezme, je to tedy velmi citlivá a otevřená deska...
Dan: Jsme tatínkové a normálně jsme změkli. To ty jsi na začátku říkal, jak je to nejtvrdší deska. U téhle skladby mě baví ten claim. A že takhle můžeme pojmenovat track, je geniální samo o sobě. Zároveň jsme opravdu dospěli k věku, kdy se to celý láme. Chodíš jen do práce a domů a vožereš se jen na koncertě, protože můžeš. Máš toho hodně a ten zbytek chceš trávit doma a nemáš energii na nový lidi. Setkáváš se jen s kamarádama, co maj děti, protože tam můžeš vzít děti. Je to fór, ale i obrovská pravda.
Neklid. Jasně, hvězdní hosti, o tom jsme mluvili, ale baví mě teda ta basička. Ale co ta Ladovská zima? Já čekal nějaký fór na „udavače z Těšína“ a dostanu takovouhle ránu přes hubu?
Ivo: My té písničce říkáme sociální experiment.
Dan: V téhle části desky budou za sebou Ladovská zima, Kalim to kilem a Balanc. Lidem naložíme a budeme jim šlapat po krku. Zase jsou to takový fóry. Chtěl jsem vzít to nejhorší z českýho národa a pojmenovat to Ladovská zima. Co si budem povídat, vždyť ani ten Nohavica není úplně good guy. Chtěl jsem ho trochu pochcat, i když za roh. A udělal jsem to takhle.
Jakou má v roce 2026 váhu protestsong?
Dan: On to přece není protestsong – vždyť my to tak děláme vždycky. Váhu má podle mě větší než třeba před pěti šesti lety. Ale největší protestsong jsme udělali s Hentai Corporation, a to písničku Epidemie lhostejnosti, takže to děláme pořád a má to důležitost se ozývat. Tolik rapperů to zase nedělá – teda u nás, nebavíme se o Slovensku, tam je to ještě běžnější a ostřejší. Tohle neberu jako politický song, ale spíš takovej daddy joke.
Kalim to kilem. Skrillex se vrátil?
Dan: Další daddy joke!
Ivo: Tátové si hrajou, no. Lehká žánrovka, co možná lehce hraničí s parodií. Na koncertech by to ale mohlo fungovat.
Dan: Navíc je to samozřejmě prostě chcaní na Motoristy a na debílky za volantem. Ivoš řekl, že je to naše verze písničky Dělám stojky.
Tak to je strašný – taková šmíra?
Ivo: Ano, tohle je přiznaná šmíra. Naprosto vědomě udělaná.
Projevovat se takhle politicky jako hudebník s sebou může nést třeba vztek nebo odliv fanoušků. Setkali jste se někdy s něčím takovým?
Dan: Ne. Nikdy. Naštěstí. My jsme se nikdy netajili svými názory, i když dřív byly možná trochu víc zakódovaný. Asi bychom mohli mít větší posluchačskou základnu, kdybychom to nedělali, ale možná ne. To je otázka. Já měl vždycky za to, že umění má komentovat politickou situaci a za tím si stojím dál.
Další věc je Balanc. Zase sebetrýznění. Jak se teda dá skloubit život zodpovědnýho táty a rockstar?
Dan: No nijak, že jo – naráží to do sebe jako dva obrovitý šutry. Jeden den jsi hodnej táta, co vstává se svojí dcerou brzo ráno, aby žena mohla spát. A druhej den největší čurák, protože přijdeš v sedm ráno a pobliješ se v taxíku, ale musíš to nějak zvládnout. To je ten balanc! Jsou chlapi, co jdou na mateřskou a všeho se vzdaj a jsou úžasní otcové, ale to já nejsem, evidentně, a tak balancuju. Je to omluva, omlouvám svoje životní chyby a klopýtnutíčka.
Namaž mě Alpou. Tak to už není otcovství, ale regulérní dědkovství, kluci!
Dan: Jojo, někdy se tak cítím, no. Dostaneš se do životní fáze, kdy už nejsi nesmrtelnej, dostáváš se z kocoviny tři dny, jsi nonstop unavenej a pořád pracuješ. Pokud nejsi kretén, tak se o svoje dítě staráš a nikdy si neodpočineš. Je to moje sebereflexe téhle životní fáze.
Cash Is King je parádní pojmenování finanční zodpovědnosti. Krypto a sázkovky jsou ale taky dost netradiční téma na písničku…
Dan: Já už jsem chtěl téma peněz zpracovat dlouho. A to, jak je nemám rád. Je to takový ten můj zarytý schovaný levičáček pod těma vrstvama peněz, co v kapele vyděláváme. Zpracoval jsem to do takovýho metatracku. Myslím, že se mi podařilo do něj dostat všechno.
Táta je rozhodně asi nejcitlivější písnička v historii P/\STi. Má to reálný základ? Jak těžký pro tebe bylo se takhle otevřít?
Dan: Mně umřel táta letos v lednu. To otevření pro mě bylo mnohem jednodušší, než jsem si myslel. Začalo to tím, že mě Viktor Tauš obsadil do Nový Spirály do inscenace Human Zoo, která je hodně terapeutická a chce ryzí emoce. Pro mě to bylo něco novýho, i když divadlo dlouho dělám. Vždycky jsem říkal „jojo tady si někdo zas léčí komplexy“ a podobně. Ale v procesu zkoušení, když jsme hledali, o čem budeme psát, přišel Martin Matys, se kterým tam rapuju. Miluju jeho track Otec. A sám jsem byl plný toho, že můj táta umřel v 57 letech předčasně na infarkt. Tak jsem napsal sloku a každý představení Human Zoo se loučím se svým tátou. Shodou okolností jsem měl skoro dopsanou tu naši desku, co se jmenuje Fotr. A tak jsem si řekl, že to tam musí bejt, je to součást věci. Ze mě se navíc stal táta. Celý to ze mě nějak přirozeně vyteklo a jsem za to rád. I za ten proces.
A nakonec Vous. Folková volovina s Muchou. Má to geniální text, ale zase je to šílenost...
Dan: Hodně jsem vycházel z toho, že to má být koncovka desky s Muchou. Takže je to taková, jak říkáš, příjemná folková volovina o vzpomínání na bezstarostný mládí. A žehrání na to, že už jsem starej. Klasika. Ale nejdůležitější je, že se potkaly tyhle dvě energie. Pracovat s Muchou je láska.
Seznamte se
Pražské duo P/\ST tvoří dva vystudovaní divadelníci a loutkáři Dan Kranich a Ivo Sedláček. Debut Expedice do vnitrobloku vydali v roce 2019 a hned bodovali v soutěži Radia Wave Startér, také si hned zahráli na slovenském festivalu Pohoda. Od té doby vydali čtyři desky a rozhodně nepolevují – na konci letošního roku připravují například rapový muzikál. Mezi největší sílu kapely patří živá vystoupení. Pražský křest desky Fotr se chystá na 22. října v klubu Roxy.