Pod starým kaštanem na zahrádce kavárny se před zapnutím diktafonu bavíme o jízdě na splitboardu v prašánku, protože „to je stejně ten nejlepší pocit v životě“. Aspoň podle Jugiho – senior booking managera v agentuře RedHead Music, která se nově stará i o management kapely Lucie. Kromě toho Tomáš Staněk alias Jugi stojí za řadou dalších akcí jako promotér.
Za poslední dva roky, které byly všechno možné jen ne snadné a předvídatelné, se jeho aktivity rozrostly mimo jiné o festival Hudba na vinicích a pražské Ledárny Braník – open air prostor, který vznikl ve spolupráci s Lucerna Music Barem a v němž značná část české scény odehrála loni své největší open-airy. „Taky pořád šéfuju ten kulturák u nás,“ prohodí mezi řečí během loučení a já se v duchu směju, protože se mi v průběhu rozhovoru poskládal obraz, jak se z kluka, kterého jsem poznala jako bubeníka kapely UDG a bývalého dějepisáře, stal člověk, jenž momentálně pečuje o největší českou kapelu. Stejně ale žertuje, že v Krkonoších už mu kamarádi do budoucna drží místo vlekaře.
Agenturu jsem před devíti lety založil s Tondou Milatou, když jsme zjistili, že se tu nikdo pořádně nevěnuje bookingu mladých umělců a jejich hledání a vývoji, tedy takzvanému talent scoutingu. Jako prvního jsme zastupovali Adama Mišíka, Voxela a Johnyho Machetta. Velmi úzce jsme v začátcích spolupracovali s Warner Music. My jsme interprety bookovali a oni je vydávali. Tonda úplně na začátku viděl velký potenciál a budoucí hvězdu v Adamu Mišíkovi. RedHead vlastně vznikl pro jeho zastupování, což můžete malinko odtušit i z názvu, který odkazuje na jeho zrzavou kštici.
Má role je pořád stejná. Věnuji se bookingu, což jsem dělal už dlouho předtím, než jsme agenturu založili. Pro změnu s Michalem Novákem, který je dnes už náš třetí společník. Tehdy to bylo ve společnosti Bandzone.cz. Majkláč do RedHeadu nastoupil, když Tonda odjel rozvíjet filmový byznys do Ameriky. Zůstal jsem tu sám a potřeboval support k vývoji firmy. Spojit se s ním bylo logické, protože jsme spolupracovali na Bandzone Booking Agency a kluci Majkláč s Tondou se spolu znali ještě dřív, než oba poznali mě. V bandzone booking agency jsme se soustředili spíše na rockovou a metalovou scénu. Mimochodem první kapela, o kterou jsem se na Bandzonu staral, byli Hentai Corporation.
Jugi prošel vysokou školou bookování, když se staral o Hentai Corporation.
Takže vysoká škola bookování hned zkraje.
Jojo. Kromě nich jsem dělal třeba Rattle Bucket a další menší „subkulturní“ party. Pro úplnost dodám, že k Bandzone jsem se dostal díky úplně první kapele, kterou jsem bookoval, a tou byli Imodium. Na Majkláčovu osobnost a jeho aktivitu na hudební scéně mě jako první upozornil Michal Máka, tehdejší vydavatel Imodia. Byla to úplně jiná scéna, než se kterou jsme pak začínali v RedHead. RedHead se pak začal poměrně rychle rozvíjet a neustále roste. Mimo mě zde pracují dva další bookeři. Tomáš Vohradský, což je i můj kolega v kapele, a Martin Kasal, který hraje zároveň ve skupině Jelen. Jsme teď tedy celkem tři a má seniorská pozice spočívá v tom, že klukům občas něco málo poradím. Oba jsou ale velice schopní a fungují jako samostatné jednotky.
Po čem dnes jdete? Jak si umělce, s nimiž chcete pracovat, vybíráte?
To má několik rovin. Všichni v RedHeadu jsme naprogramovaní na to se neustále koukat okolo sebe po mladých talentech. Jakmile se okolo nás šustne něco zajímavého, posíláme si nahrávky a diskutujeme. Pokud jsme zaujatí, jdeme se podívat na koncert. Mnohokrát jsme se ponaučili, že je nezbytně nutné dotyčné kapely vidět naživo. Co nás všechny baví na perfektně vyprodukované nahrávce, může mít v live podání nedostatky. A to, jak kapela působí živě, považujeme za velmi podstatné, možná nejdůležitější. Kromě toho, že se sami rozhlížíme, nám mnoho umělců posílá nahrávky a zve nás na koncerty. Také se stává, že na základě referencí nebo naší dlouholeté práce k nám přicházejí umělci, kteří nejsou spokojení se svým managementem nebo třeba jen potřebují po čase něco nového. Čas od času je fajn získat novou energii.
Imodium byla úplně první kapela, které Tomáš Staněk zařizoval koncerty.
S kým konkrétně ty pracuješ?
S Lucií, Davidem Kollerem, Pokáčem, Annou K, Bárou Polákovou.
Samá klasická ukázka zaměření na mladé začínající umělce…
To byla ale řeč o našich začátcích. Postupem času k nám přišli i zavedení umělci. Hudebníkům, které jsme scoutovali jako začínající talenty, je teď už třicet a jejich kariéry se někam posouvají. Skoro od začátku takhle pracujeme s Voxelem, dlouhodobě u nás jsou i Atmo Music, Jakub Děkan nebo Pavel Callta. V té ještě mladší generaci pracujeme třeba s Naty Hrychovou, která se z dětské hvězdy také už stává seriózní zpěvačkou.
Jak se to daří?
Někdy to jde postupnými krůčky. Naučili jsme se, že je důležité, aby si umělec prošel delší cestu sám a občas třeba i udělal chybu, ale naučil se svou kariéru vést. Byť máme přesah do managementu, nepracujeme tím způsobem, že bychom vzali interpreta, sehnali mu skladatele dle vlastního vkusu a říkali mu, co má zpívat. Primárně jsme pořád bookingová agentura. Někdy se ale vztah mezi námi a umělcem vyvíjí v čase s tím, jak umělec roste. Třeba u Pokáče, ze kterého se stal jeden z nejúspěšnějších umělců, se staráme z větší části i o management. Je jedním ze dvou umělců, u nichž děláme booking i management a kompletní servis včetně partnerských spoluprací, které má na starosti kolega Tonda.
Pokáč je jedním ze dvou interpretů, kterým se RedHead stará i o management.
Ještě než se dostaneme k tomu druhému jménu, jemuž se staráte i o management – tedy Lucii, zajímalo by mě, jak se tvoje práce proměnila v posledních dvou letech.
Když přišel covidový náraz, bylo potřeba se zamyslet, jak s kapelami dál pracovat, abychom jim maximálně pomohli hrát. Bylo potřeba nahradit velké festivaly, které najednou nebyly. Místo toho, abychom čekali, až nám někdo zavolá, aby kapela přijela hrát, jsme začali sami komunikovat s pořadateli a pobízeli je, aby začali vytvářet alternativní scény. Díky tomu vznikla řada letních scén před kluby, kam jsme mohli posílat umělce. Zároveň jsme sami realizovali menší projekty. Jeden z nich byl například Vzhůru na palubu, jednalo se o mini koncerty na parnících na Vltavě. Šlo o koncerty s kapacitou sto lidí a na čerstvém vzduchu, které tedy bylo možné realizovat prakticky hned s prvním uvolněním covidových restrikcí. Kapely a fanoušky to navíc moc bavilo.
V tvé režii vznikla i větší místa, kde se dalo a stále dá hrát…
Na základě této zkušenosti a úvah jsme vytvořili projekt Hudba na vinicích. Trochu se mi tehdy vyprázdnil kalendář Davida Kollera, odpadly městské slavnosti a festivaly. Přemýšlel jsem proto nad alternativní scénou, která by zároveň byla atraktivní. Aby lidi táhl nejen koncert, ale i lokalita.
Festival Hudba na vinicích vznikl díky Davidu Kollerovi.
Spojení vinařství a hudby se mi zdá geniální.
A dobře to funguje, akce přežila covid a teď se rozjíždí třetí ročník. Původně ale tento festival vznikl opravdu jako jednorázové nouzové řešení pro Davida Kollera. Jak jsem o tom dumal a komunikoval s přáteli managery, ukázalo se, že by to mohlo fungovat jako koncept pro celou hudební scénu. Tohle si docela sedlo, lidé sem rádi chodí a věřím, že tomu tak bude i nadále. I když kdoví, protože návrat velkých akcí s tím může zamíchat.
Nepodařilo se vám tady oslovit sortu lidí, kterou vám například klasické festivaly už neodlákají?
Uvidíme. Akcí je nyní hodně a taky je zde ekonomická stránka věci – inflace, nejistota ohledně budoucnosti a podobně. Je ale pravda, že na Hudbu na vinicích chodí lidé, kteří si nedovedou představit, že povečeří klobásu a pivo z kelímku, půjdou na toiku a vyspí se ve stanu.
Ještě jeden docela majstrštyk, co pokračuje další sezónou, se povedl…
V podobné covidové úvaze vznikaly Ledárny Braník. S Cyrilem Hořánkem a dalšími kolegy jsme chtěli rozjet pražskou scénu, abychom dali práci kapelám a lidem v našem sektoru. Chtěli jsme hrát na Střeleckém ostrově. Paralelně s tím přišli s podobným nápadem kluci z Music Baru, kteří zase uvažovali nad Výstavištěm. Rozhodli jsme se nakonec, že si nebudeme konkurovat, ale spojíme síly. Po jednom ročníku v Holešovicích jsme se přesunuli do Ledáren. Také tento projekt se vyvíjí i letos a těší mě a lidé v Praze o letní scénu jeví velký zájem. Když se ohlédnu zpět, byli jsme vlastně dost aktivní. Nevykašlali jsme se během těch dvou let ani na Přehrady…
Což je další akce s geniem loci.
Přehrady jsme vymysleli v opileckém hovoru s Jardou Šafaříkem, který je promotérem Jatka Fest v Pacově. Abychom nepřerušili kontinuitu mladého festivalu a dali práci lidem i kapelám, tak jsme na Přehradách udělali mini verze. To se také povedlo, byť line-upy nebyly velkolepé a technika byla skromná. Naštěstí vyšlo počasí a lidi táhla i voda…
A vraťme se od promotérských aktivit k 360° dealu, který zahrnuje veškerý servis vyjma vydávání nahrávek, pro skupinu Lucie…
Považuji to za velký úspěch, protože z mého pohledu je to nejslavnější česká kapela všech dob.
Ale vzhledem k tomu, že dlouhodobě děláš booking pro Davida Kollera, je jasné, odkud vítr fouká…
S Davidem pracuji pět let a věřím, že mezi námi panuje vzájemná spokojenost. Nejspíš to byl i logický krok, čistě kvůli organizačním věcem. Má hodně aktivit a koncertů se svou kapelou, které spravuji já. Ne vždy je jednoduché jeho kalendář pohlídat. Obě skupiny mohou zcela jistě skvěle fungovat vedle sebe včetně rovněž aktivních Wanastovek, ale někdo nad tím musí pečlivě bdít. Když je nad tím moc hlav, vznikají chyby. Takto je můžeme eliminovat a bude se jednodušeji plánovat.
Když říkáš jednodušeji, jak složité je naplánovat Lucii turné?
Asi tak, jako když panuje v jakékoli kapele naprosto demokratický systém. Je to složitější, než když v projektu vládne jakási osvícená diktatura jedné hlavy. Nicméně je to jen otázka správně nastavených procesů, principů a času, který tomu musíte věnovat. Mluvíme o mravenčí práci. V RedHeadu jsme na ni vyčlenili velmi šikovnou produkční Annu Limu, která vše do detailů dotahuje.
Řekla jsem, že pro ně děláte vyjma vydávání nahrávek v podstatě všechno. Co to konkrétně znamená?
Všechno od velkého strategického plánu na několik let, zajištění koncertů – jejich booking a produkční zajištění. Stejně tak máme na starosti promo a marketing akcí. Děláme kapele PR a staráme se o všechny další drobnosti počínaje merchem přes zajímavý content na sociální sítě. Zkrátka komplexní 360° deal – v úzkém kontaktu s kapelou se staráme o všechno.
Od roku 2022 se o kapelu Lucie stará RedHead Music.
Co máme od Lucie v dalších letech čekat?
Kapela má chuť normálně aktivně fungovat. Neplánují se žádné mnohaleté odmlky, Lucie chce kontinuálně koncertovat. Na druhou stranu mluvíme o skupině, která nemůže hrát sto koncertů ročně. Spíše se vždy bude jednat o rozumné množství velkých koncertů, než že by objížděla rockové kluby, i když i na ně by možná chuť byla. Nyní máme před sebou letní open air turné Chci zas, které se jede už podruhé. Stejně tak bude pokračovat významný a úspěšný projekt Lucie v opeře. To bude mít letos podobu menšího halového turné o pěti zastávkách včetně Slovenska. Příští rok promýšlíme a ladíme. Dovedu si představit vybrané letní festivaly a eventuálně i další návrat k Lucii v opeře.
Co je vlastně největší výzvou kromě sladění diářů několika kapel?
Mluvíme o jménu, které je legendární a vzácné, a člověk s ním tak musí nakládat. Určitě se zamýšlím nad tím, jak koncerty propojit s nějakou speciální venue či něčím dalším, co by k té kapele perfektně sedlo… Výzva je vyvážit velikost a počet koncertů, aby jich nebylo ani málo, kdy by skupina byla nespokojená, že nehraje, ani moc. Je to složitější na vymyšlení – menší kapela má v tomhle směru větší možnosti než takhle velká.
Co dalšího tě čeká už teď v létě?
Ještě spousta koncertů s UDG. Mezi nimi i naše Přehrady, kam se chystám s dětmi a s karavanem.
Jak vlastní kapela do tvého kolotoče projektů zapadá?
To, že zapadnout může, je dané tím, že nic z toho, o čem jsme mluvili, samozřejmě nedělám sám. Týmy, které na těch projektech a akcích pracují, jsou široké. Snažím se maximálně obklopovat lidmi, na které je spoleh a dobře se s nimi dělá. S takovými, kteří problémy řeší, ale nevytváří.
Bubeníkem a textařem kapely UDG je Jugi přes dvacet let.
Ty jsi pro kapelu psal i texty. Nezabíjí pracovní vytíženost inspiraci?
Ani ne, texty píšu pořád! Nevím, jestli mám nějak extra moc inspirace, ale snažím se. Je pro mě relax si na chvíli odsednout k něčemu úplně jinému.
Co máš na svojí práci nejradši?
Za největší úspěch považuji vztahy. Všichni tu práci děláme dlouho a každý z nás si prošel blbými obdobími, kdy jsme byli v pracovním spojení s někým, s kým jsme být nechtěli, s kým se dělalo špatně a bez radosti. To je v práci největší stres. Naopak největší radost je, když máš tým, v němž je nějaké souznění. To znamená, že když je problém, tak se řeší, řeší se v klidu a ty víš, že s těmito lidmi ho vyřešíš. Protože kolegové s tou prací ráno vstávají a myslí na ni. Baví je to. Takže když mi teď během rozhovoru volají parťáci a volají už po desáté za den a řešíme třeba zrovna nějakou nepříjemnost, tak to rád vezmu, protože vím, že na druhé straně je porozumění. Pak se dá podle mě zvládnout úplně všechno.
Takže dokud se nerozhodneš pro práci vlekaře, budeš profesně spokojen…
Hele, jo. Baví mě, když něco od nápadu po realizaci vzniká a má to úspěch. Ale samozřejmě s projekty přicházejí i nepříjemnosti, chyby a spousta porodních bolestí, to jsou někdy dost úmorné věci, během kterých sním o kariéře vlekaře u nás v Krkonoších.
Od Imodia k Lucii
V současné době neaktivní broumovská kapela Imodium byla první, které Tomáš Staněk bookoval koncerty. Své zkušenosti později tříbil v bookingové divizi portálu Bandzone, kde se staral například o Rattle Bucket a Hentai Corporation. V současné době s ním přijdete do styku, pokud si budete přát zajistit vystoupení Davida Kollera, Pokáče, Anny K či Báry Polákové. Společnost RedHead Music, kterou založil s Antonínem Milatou a je jejím spolumajitelem, nyní zastupuje skupinu Lucie. Staněk je i promotérem řady akcí a bubeníkem a textařem UDG. Stojí za festivaly Hudba na vinicích a Přehrady Fest či pražskou letní scénou Ledárny Braník.