Obrázek k článku Těžké začátky Kmotra soulu. Před patnácti lety zemřel James Brown
| Jarda Konáš | Foto: Steve Garvie, Wikimedia Commons, licence CC-BY 2.0

Těžké začátky Kmotra soulu. Před patnácti lety zemřel James Brown

James Brown se stal už za svého života hudební ikonou. Popularizoval soul, dal světu funk, roztančil všechny kontinenty. Připomeňme si opět po čase začátky kariéry muže, na něhož se zbožně pohlíží i dnes, kdy 25. prosince uplynulo patnáct let od jeho smrti.

Američané mají rádi silné příběhy. Mají také rádi pořádnou show. James Brown jim dokázal dát obojí v dávce, jakou mu jiní muzikanti mohli závidět. Taky toho za svůj život dost schytal, ale jeho pracovitost a vlastně i hraním permanentně ukájené ego jej dokázaly hnát stále dál až do konce sil, protože zemřel jen pár týdnů po posledním vystoupení. V dnešním článku se ale zaměříme na opačný pól jeho života. Na Brownovo dospívání a hudební začátky právě do momentu, kdy se stal nezpochybnitelnou hvězdou.

Z lapáku do kostela

Jižní Karolína ve třicátých letech byl konzervativní stát podle starých pořádků. Ekonomická deprese dopadala bídně na celé Spojené státy, ale venkovské prostředí Jižní Karolíny situaci ještě násobilo. James Brown se narodil do extrémně chudých podmínek šestnáctileté matce a dvaadvacetiletému otci. Většina černošského obyvatelstva ve třicátých letech migrovala za prací, což potkalo i Brownovu rodinu. Po přestěhování do Georgie bydlel malý James v nevěstinci své tety, což pro dítě nebylo zrovna konejšivé prostředí. Utíkal do ulic, kde se přimotával k rvačkám, čórkařině, zahálce a rodina ani on sám si žádnou velkou budoucnost nerýsovali. Naštěstí se o to postarala muzika.

"Malý James bydlel v nevěstinci své tety, což pro dítě nebylo zrovna konejšivé prostředí"

Brown už jako dítě objížděl pěvecké soutěže, ze kterých sice moc netěžil, ale dávaly jeho životu alespoň minimální řád. Věnoval se lidovým tancům v dřevácích, založených na rytmice a dupání do podlahy, což byla důležitá průprava pro jeho budoucí koncertní kariéru. Naučil se hrát na piano, harmoniku a kytaru a svými pouličními a barovými vystoupeními bavil vojáky z okolních základen, od kterých dostával drobné nebo vojenský proviant. K obživě to ale stejně nestačilo, takže se Brown musel stále vracet do prostředí, které znal – ulice. Při jednom přepadení byl chycen a poslán do věznice pro mladistvé ve městě Toccoa, kde jeho život konečně nabral správný směr. A nikoli výkonem trestu. Brown totiž za mřížemi založil pětičlenný gospelový soubor a potkal zde Bobbyho Byrda, budoucího blízkého přítele, spolupracovníka a parťáka. Byrd nepatřil mezi trestance, pocházel z vycepované křesťanské rodiny, aktivně zapojené do komunitního života. Vedl sbor Gospel Starlighters, se kterým objížděl věznice, a s Brownem si tak padli do noty, že mu po jeho propuštění nabídl ve sboru místo. Pěvecká dráha tak odstartovala prakticky v den, kdy se James Brown ocitl na svobodě – 14. července 1952.

Přes den gospelový soubor, po večerech r'n'b kapela. To byli Gospel Starlighters, kteří si pro barové koncerty měnili jméno na Avons, a když jejich r'n'b poloha postupně nabírala na intenzitě, dohodli se na ráznějším jménu The Flames. V kapele panovala rovnocennost, nikdo nehrál hlavní roli. Jednotliví členové se střídali jak za mikrofonem, tak za nástroji, a James Brown dokonce pár koncertů odbubnoval. Nejprve hráli jen v okolí Toccoa, ale velmi rychle si získali jméno coby garanti vynikajících živých setů. Našli si manažera, který domlouval koncert za koncertem, a když začali jezdit i do okolních států, sebevědomě se přejmenovali na The Famous Flames. Pod tímto názvem vydali svůj první singl Please, Please, Please, ve kterém hlavní part zpívá právě James Brown. Z nahrávky se stal tehdy obrovský r'n'b hit, kterého se prodalo přes milion kopií, a The Famous Flames měli zaděláno na trhák.

První singl The Famous Flames s třiadvacetiletým Brownem u mikrofonu.

Bez parťáka ani ránu

Jak už to ale bývá, s úspěchem přišly první konflikty. Kapela se dočkala nahrávací smlouvy i profesionálního managementu. Jenže loď, která vplouvá do vod zábavního průmyslu, potřebuje kapitána. Demokracie uvnitř The Famous Flames skončila. Management si prosadil svou, James Brown zpíval a ostatní se s tím buď smířili, nebo museli opustit palubu. A když se těleso opět přejmenovalo, tentokrát na James Brown and The Famous Flames, pro některé hudebníky už to bylo moc a prostě s tím sekli.

Brown měl ale po boku svého parťáka Bobbyho Byrda. Společně resuscitovali The Famous Flames, i když už šlo víceméně o doprovodnou skupinu vokalistů, a když si Brown sestavil později kapelu i orchestr, měl v Byrdovi plnou podporu. Na pódiu to mezi nimi jiskřilo, když na nějakých nahrávkách slyšíte, jak uprostřed písně zavolal: „Bobby?“ můžete si být jisti, že Byrd z druhého konce pódia svou odpovědí vyhecoval publikum, muzikanty i Browna do dalšího kola tance. 

Právě živá představení byla v začátcích jádrem Brownova úspěchu. Sice sem tam vydával singly, ale teprve dlouhohrající deska se záznamem koncertu nazvaná Live at the Apollo se stala prvním Brownovým komerčním úspěchem. Prodalo se jí přes milion kusů a v žebříčcích se držela neuvěřitelných čtrnáct měsíců.

Brown se během té doby mohl trochu nadechnout, udělat rešerši v kapele i ve studiu a ještě, než zájem o živák ustal, vydal svůj první skutečně úspěšný singl Papa's Got a Brand New Bag. Psal se rok 1964 a pro Browna úspěch skladby znamenal zároveň prolomení žánrových bariér. Papa's got a Brand New Bag měla úspěch v popových hitparádách, hrála ji mainstreamová rádia i televize a nakonec přinesla zpěvákovi i Grammy. A vzhledem k tomu, že ještě v roce 1965 opět dobyl první místa hitparád se skladbami I Got You a It's a Man's Man's Man's World, bylo jasné, že hudební průmysl má novou hvězdu.

Papa's got a Brand New Bag přinesla Brownovi první Grammy.

Komerční úspěch rozvázal Brownovi ruce. Měl vyděláno, byl populární. Soustředil se proto na svou hudbu. Začal víc experimentovat. Zpřísnil podmínky v kapele, které začal dělat dirigenta, kapelníka, tvůrce i chlebodárce v jednom. Pro zajímavost – v této době hrál s Brownem i Maceo Parker, těžko si představit lepší školu.

Papa's got a Brand New Bag přinesla Brownovi první Grammy.

Efekt byl prakticky okamžitý, v roce 1967 začal Brown na koncertech hrávat nové písně Cold Sweat nebo I Got the Feelin, které obsahovaly dosud nevídaný zvuk. Neměly v sobě vláčnost r'n'b ani popovou uhlazenost. Byly taneční, svižné, dávaly prostor kapele, která i v několikaminutových instrumentálních blocích žhavila publikum těkavými rytmy a chytlavými dechy. Brown se vzdal role pěvecké hvězdy. Zkracoval si své party tak, až se změnil v neúnavného poštěkávajícího divocha, který svůj hlas podřídil rytmu a groovu. A protože s návalem inspirace a originálního zvuku piloval nové a nové skladby, do sedmdesátých let vkráčel jako páv, který s sebou přinesl úplně novou hudbu. Tak se zrodil funk. A Brown byl ve svých pětatřiceti letech první hvězdou na funkovém nebi.

Po úspěchu v hitparádách se Brown zaměřil na nový zvuk. Funk byl na světě.

Seznamte se: James Brown

Narodil se 3. května jako Joseph James Brown Jr. a z chudých, až bezvýhledných poměrů se stal jedním z nejúspěšnějších černošských zpěváků své doby. Má na kontě třiašedesát studiovek a patnáct živých desek. Přezdívá se mu Kmotr soulu a je považovaný za průkopníka i objevitele funku. Nahrával a koncertoval do konce života, zemřel 25. prosince 2006 na srdeční selhání. 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.