Čtvrtá studiovka Destroyer byla nekompromisní. Shout It Out Loud, Detroit Rock City, Flaming Youth a mohli bychom pokračovat. Co píseň, to síla. Kiss měli ambice a chtěli je naplnit. Namlsal je úspěch živáku Kiss Alive!: „Víte, jak má McDonald’s takové to počítadlo, co cvakne pokaždé, když prodají burger?“ vzpomínal v rozhovoru pro Classic Rock zpěvák a kytarista Paul Stanley. Tak pro nás to byla Kiss Alive! Ze 70 000 prodaných kusů jsme se dostali na milion a vůbec to nezastavovalo.“
Navázat na takový úspěch studiovkou byla výzva, které si byli všichni vědomi. Oslovili producenta Boba Ezrina, aby z nich dostal to nejlepší. Dlouholetý producent Alice Coopera, který později navíc produkoval desky jako The Wall od Pink Floyd nebo Fragile Nine Inch Nails, se s Kiss nemazal. Ve studiu nastavil takový režim, že později kapela popisovala zkušenost jako hudební vojenský tábor.
„Bob měl na krku píšťalku a nebyl daleko od toho, aby na vás ukazoval prstem a křičel,“ vzpomínal Stanley. "Což byla docela sranda, protože jsme tehdy už vyprodávali haly a najednou se k nám ve studiu někdo choval jako k partě imbecilů. Ve skutečnosti to byl hudební vojenský tábor. Jeho účelem bylo dostat z nás maximum a nastavit nám novou laťku.“
V jiném rozhovoru pro Classic Rock se Paul Stanley k Ezrinovu drilu vrátil: „Vlastně je přesnější to nazvat brutálním vojenským výcvikem. Bob měl na krku tu svou píšťalku a my se tehdy opájeli úspěchem z Kiss Alive!, takže nás názor někoho dalšího moc nezajímal. Ale jeho jsme poslouchali, protože, no, zkrátka…měl pravdu. S ním se máte co učit.“
Ezrin kapelu nutil hodně zkoušet a často se věnoval jednotlivým muzikantům samostatně. Zavrhl dřívější přímočarý repertoár a šel cestou bohatějšího zvuku a propracovanějších textů, v nichž ubyly sexuální narážky. Destroyer je díky tomu první studiovka Kiss, kterou s kapelou nahráli i hostující muzikanti. Byť někdy to bylo bohužel z donucení. Ace Frehley nezvládal konzumaci alkoholu, tak za něj ve studiu musel zaskočit Dick Wagner, studiový muzikant, který hrál s Alicem Cooperem nebo Lou Reedem.
„Když se za tím teď ohlédnu,“ pravil Stanley, „začali jsme tehdy uvažovat jinak. Show musí pokračovat, i když někdo zrovna nemůže. Dneska už má Ace život pod kontrolou (rozhovor proběhl v roce 2021, Frehley zemřel v říjnu 2025, pozn. red.) a komunikujeme spolu v pohodě, ale tehdy to holt bylo jinak. Už o tom bylo napsáno a řečeno dost, ale on zkrátka začal podléhat rizikům rokenrolového života místo toho, aby z něj vytěžil výhody.“
Když album 15. března 1976 vyšlo, recenze byly spíš rozpačité, ale Kiss to nemuselo vadit. Do měsíce z něj byla zlatá deska a celkový počet prodaných kusů se odhaduje na 850 000. Destroyer tak mnohonásobně překonala předchozí desky Kiss a na milost ji nakonec vzali i hudební novináři. Ba co víc, dnes se nahrávka pravidelně umisťuje v anketách o nejlepší rockové desky všech dob.