Michal Horák album vydá už 13. března, ale křtít se bude na podzim ve Foru Karlín největším koncertem jeho dosavadní kariéry. Tento rozhovor ale musíme začít jinak. Protože jsme se s Michalem sešli v partě hrající Jeden prsten (hra podobná Dračímu doupěti zasazená do Středozemě), jednak si tykáme a jednak jsem na něj měl jednu nerdskou otázku.
Začal bych rovnou tím „dračákem“. Trochu jsem doufal, že na nové desce bude nějaká óda na nerdy nebo alespoň vzpomínání v duchu Pokáčových Vymlácených enterů. A ono nic.
Není tam, ale něco ti řeknu. Zrovna včera jsem napsal tuhle básničku (vytahuje telefon a čte z poznámek):
„Ač radost více nám v životě chutná, nebudu říkat ti, ať nejsi smutná.
Citovat Gandalfa nebude v neshodě, když říkal: Ne všechny slzy jsou ke škodě.
I v moři slzí dobře bude rybě,
je to fakt štěstí, že si můžem chybět.“
To víš, že mě láká napsat si nějakou nerdy písničku. Pořád mě v textech napadají nějaké odkazy na Pána prstenů, častěji dokonce na Harryho Pottera. Je podle mě jen otázka času, kdy napíšu něco o Pánovi prstenů. Sice bude mít takový song o dost užší cílovku, ale o to víc to těch pár nerdů jako my ocení.
Předchozí alba jsi vydával po dvou letech, novinka vychází po třech. Co tě ten rok zdrželo?
To je spíš náhoda. Po turné s filharmonií jsme z toho loni na jaře vydali živák, tak jsme si udělali trochu odstup, abychom nevydávali dvě desky za rok. A hodilo se mi mít víc času, abych to skládání a nahrávání netlačil moc na sílu.
Na albu je slyšet poměrně košatý zvuk. Rozhodně je zvukově rozmáchlejší než předchozí studiovky. Kolik lidí se nakonec ve studiu protočilo?
S kapelou, producenty i hosty něco přes dvacet. V úvodní Jsem asi boomer jsou čtyři dechaři a vokalistka, je tam Radůza, Márdi s Mejlou z Vypsané fiXy, Kato, ten se na našem songu podílel i jako producent. Takže lidí docela dost, ale něco jsem si naopak produkoval sám.
Hostů tam je bohatá škála, Kato, fiXa, Slavíček, Radůza a mohli bychom pokračovat. Podle čeho jsi je vybíral?
Všechno jsou to mí vysnění hosté. Připadalo mi super mít na jedné desce Kata, fiXu i Radůzu, takovou sestavu vedle sebe nečekáš. A byly tam i osobnější vazby, Radůze jsem loni křtil desku, s fiXou se známe, protože jsem z Hradce, oni z Pardubic. Když jsem složil Ona to ví, říkal jsem si, že to zní jako fiXa a napadlo mě z toho skutečně Vypsanou fiXu udělat. V duetech mě baví, když si ti interpreti do písničky přinesou nějakou svou vlastní poetiku, to mám moc rád, když se děje, a Márdi to tam dostal. Se Slavíčkem se známe dlouho, kdysi přišel na můj společný koncert s Pokáčem, to mu bylo tak jedenáct. Líbí se mi, jak se vypracoval, je to šikula! Ta spolupráce vznikla vlastně z nezávazné schůzky u kafe a lidsky jsme si hezky sedli, vyrazili jsme i na motorky a tak. A Kato, to je kapitola sama pro sebe, je pro mě velká čest, že to klaplo.
Feat s Katem už je nějakou dobu venku, na festivalu Banát v téhle skladbě jeho party odrapoval Janek Rubeš. Jak vás takový záskok napadl?
Je to tak, Janek mi říkal, že song s Katem byl dokonce jeho nejhranější podle Spotify Wrapped. A když jsme pak zjistili, že pojedeme oba na Banát, napsal mi, jestli nedáme něco společně. Navrhl jsem mu, ať se naučí Katovy party v Kde vlastně jsou. Sice byl nervózní, ale dal to skvěle. Pravděpodobně si to někdy zopakujeme.
Cítíš se jako boomer?
V nějakých ohledech docela jo. Ne že bych odmítal nové věci, ale vždycky jsem víc rozuměl starší muzice. Vnímal jsem nové trendy, to ano, ale dokráčel jsem k nim třeba až po letech, když už trendy nebyly. Jsem trochu staromilec. Ale ne zpátečník. Boomer ve smyslu člověka, který odmítá novinky, to rozhodně nejsem.
Na konci písně Jsem asi boomer je monolog jedné herečky…
Tipneš si, kdo to je?
Upřímně, nevím.
Já bych to nerad prozradil, protože je to překvápko pro posluchače. Je to odkaz na legendární scénu z jedné komedie. Pro toho, kdo to pozná a zasměje se tomu fóru, to bude hezký moment.
Na nové desce jsi rozkročený mezi několik žánrů, je tam rock, folk, country, rap, našli bychom i další. Až mě překvapilo, jak barvitě to zní. Existuje žánr, na který by sis netroufl?
Ne že bych nechtěl, ale znám své limity, například hlasu. Asi bych nezvládl metal, možná ještě nějakou metalovou baladu bych odzpíval, ale jinak bych to nedal. Ale nerad bych se omezoval žánrovými limity. Při skládání už mě do demáče napadají aranže, typický příklad je ten song s fiXou, tu jsem tam slyšel už během vzniku. Někdy skládám tak, jindy onak. Stačí nenechat se limitovat sám sebou.
Ona to ví s Vypsanou fiXou je ryze rocková skladba. Neláká tě někdy v budoucnu natočit rovnou rockové album?
Rockové asi ne, ale čím dál tím víc jsem ovlivněný boom bapem. Ten old school hip hop je mi hodně blízký. Moc by mě bavilo udělat v tomto směru EP třeba s Katem, Pauliem Garandem, Restem nebo Refewem. Nebo MC Geyem, ježiš, to by byla pecka!
Dá se vlastně skladba, v níž ti hostují Márdi s Mejlou, přenést na koncertní pódium?
Já zbytek té písně nahrál s mou kapelou, takže to nebude problém na koncertech přehrát. Jasně, Márdi s Mejlou tam nebudou, ale už jsem se naučil i Katovy party odrapovat sám. Občas na koncertech, když host nemůže, řeknu: „Tak, a teď zazpívám duet sám se sebou.“ Lidi se zasmějí, pochopí a užijeme si to i tak.
Už jsi to letmo nakousl se Slavíčkem, že jezdíš na motorce.
Jezdím! Teď jsem si zrovna koupil novou, Triumpha t120. Takže bych rád prodal toho staršího Dragstara, pořád supr stroj, jestli má někdo ze čtenářů zájem, ať se ozve.
Ptám se proto, jestli tuhle lásku taky nepromítneš do tvorby?
Kdysi dávno jsem napsal písničku o Jawě, protože miluju staré Jawy. Skvělé stroje, československý fenomén. Ale ponořit se do toho autorsky trochu víc, to mě zatím nenapadlo.
Když jsme spolu dělali rozhovor před pár lety, vzpomínal jsi na hraní na jednom motosrazu. Třeba bys mohl rozšířit repertoár, abys na motosrazech vystupoval víc…
Nenapadlo mě to, ale co není, může být! Třeba ta píseň s fiXou mě může dostat k trochu jinému publiku. Není vyloučeno, že by se tam časem mohl nějaký další song vyloupnout. Stačilo jedno reelsko na Instagramu s Patrikem Kinclem a hned mě začali sledovat různí fitnessáci, někdy to nečekáš a najednou máš nové publikum.
Máš koncerty vybookované na rok a půl dopředu. Jak se s tím vlastně žije?
Je to práce snů! Jediné chvíle, kdy mě to fakt mrzí, jsou svatby kamarádů. Hrajeme vždycky víkendy, takže když se někdo žení, po obřadu musím pryč, abych stihl koncert. Nebo naopak přijedu až v jednu ráno na rozjetý večírek a ze svatby jsem moc neviděl.
Zajímalo by mě, jak sis užil turné v USA. Jak se podařilo to domluvit?
To vzniklo náhodou, můj kamarád hrající v cimbálovce Harafica tam jezdí často hrát po českých centrech. Ptali se ho na nějakého českého interpreta, který má repertoár v češtině, trochu inspirovaný tou naší tradicí nebo lidovkou, tak jim doporučil mě. Celé jsme si to domluvili sami, odehráli jsme pět vystoupení. Na prvním koncertě v Iowě většina lidí neuměla česky, tak jsem uprostřed písní překládal do angličtiny, a byla to díky tomu trochu komediální záležitost. V Chicagu přišlo třeba dvě stě lidí, většina Češi a Slováci, a to bylo moc fajn. V New Jersey jsme hráli pro změnu v kavárně asi pro padesát návštěvníků. Ten podnik vedli Češi, publikum sice skoro samí Američané, ale náš houslista Adam tam zahrál tak parádně, že se bavili všichni, i když nám nerozuměli. Plánovali jsme tam letos na podzim jet znova, ale vpadlo nám do toho Forum Karlín.
To jsi mi přímo nahrál na další otázku. 13. listopadu ve Foru se bude nová deska křtít, ale můžeš prozradit něco víc? Hádám, že hosty zatím neodhalíš.
Hosty si schováváme, ale určitě to bude úplně jiný koncert, než jaký jsme doteď kdy odehráli. Momentálně se nad tím intenzivně scházíme a řešíme setlist, scénu, chceme dát lidem ještě víc, než očekávají. Řada skladeb zazní v netradičním provedení, už teď máme připravené super fóry a bude to podle mě hezký a originální večer. Takže doufám, že to bude jedinečný zážitek! Ty jo, ty si musíš vyslechnout vždycky hrozný kecy, když ti muzikanti vypráví o chystaných koncertech!
V pořádku, musíš si to přece odpromovat!
Já to tak ale myslím, jen jak jsem se teď poslouchal, došlo mi, že už ti to někdo musel říkat tolikrát…
Míváš ještě někdy trému?
To si teda piš. Teď třeba byly Vánoce v O2 areně. Nastoupili jsme na Tichou noc, spousta muzikantů, sbor, plná hala lidí. A ten zvuk v takovém prostoru není úplně ideální, určitě ne, když stojíš na pódiu. Tak tam čekám, než na mě přijde řada, sleduju dirigenta, kdy mi konečně předá part. Takhle nervózní jsem snad nikdy předtím nebyl. Ale naštěstí mám v sobě už autopilota, který mě naučil to vždycky nějak překlenout. Hraju dlouho, za tu dobu jsem zažil hromadu situací, kdy se něco nepovedlo, a vždycky se to nějak uhrálo, buď to publikum nepoznalo, nebo se zasmálo a hrálo se dál. Existuje kouzelná mantra: když jsi nervózní, tak to přiznej. Řekni to z pódia, zasmějete se a ono se to už nějak zhoupne dopředu. Takže ano, mívám trému a před Karlínem ji budu mít tuplem.
Pro tvou muziku je typický humor. Ten má na české scéně dlouhou tradici, Ivan Mládek, Ivo Jahelka… souhlasil bys s tím, že občas nehraješ ani tak písničky jako spíš zhudebněné anekdoty?
No jasně, vezmi si ty moje příběhové skladby. Blaženo, Hej, teto! a další. To jsou vlastně mnou zhudebněné městské legendy, já se u toho ani netvářím, že by to neslo nějaké poselství. Na poslední desce mám píseň, v níž jdou chlapi na ryby a loví je podomácku vyrobeným dynamitem zapalovaným autobaterií. Přišlo by mi škoda, aby tyhle příběhy zůstaly jen jako historky u piva. I když jsem žánrově trochu rozkročený, tohle budu vždycky hrát dál a rád.
Kromě toho, že jsi ty sám žánrově rozkročený, máš věkově rozkročené i publikum. Jak se ti hraje pro návštěvníky, mezi kterými jsou prakticky všichni od dětí až po důchodce?
To je dáno repertoárem. Mám dvě písničky s dětským sborem, hrávají se i ve školách, tak na ty se chytnou děti. A teď u nich zabodovala vánoční píseň Ponožky, až jsem se divil, jak se chytla. Ta skvěle naplňuje nepsané pravidlo, že čím míň času si se skládáním lámeš hlavu, tím větší hit to bude.
Tak schválně, jak dlouho jsi skládal Ponožky?
Ty byly do půl hodiny hotový! Skládal jsem je právě pro tu vánoční O2 arenu, napadla mě tehdy taková něžná vážná vánoční skladba a k tomu jsem bokem pro srandu přihodil na demáč Ponožky. Vybrali si Ponožky a bylo to. Ale abych se vrátil k tomu věkovému rozpětí, u dorostenců je zase poznat, když nějaká skladba trenduje na TikToku. Třeba Rande a Nekonfliktní typ, u nich teenageři vždycky zbystří, protože to znají z internetu. A našly by se i skladby, které si zazpívají jejich rodiče. Tak před pěti lety jsem měl ještě problém sestavit setlist na tři čtvrtě hodinky. Dneska už vím, že tu hodinku a půl, která bude lidi bavit, dám dohromady.
Album zavírá píseň Cigáro, pivo a všechno, což je hláška, kterou tam v hlasové zprávě opakuje společensky unavený kamarád. Dost se to oproti zbytku desky vyjímá.
A tam jsem zvědavý, co na to lidi řeknou. Tohle je vyloženě underground mé hudební tvorby, experiment, jak bude publikum reagovat. Máme partu kamarádů, s nimiž jezdíme hrávat a pařit na chatu. Tam všelijak jamujeme a výsledkem jsou jen demáče pro zasmání, pro naši zábavu. Řekl jsem si, že z toho zkusím udělat jednu písničku, produkoval jsem to sám a uvidíme, jak se bude líbit.
A když se bude líbit, dočkáme se vydání dalších podobných skladeb?
Rozhodně ne, ty další se snad ani nedají publikovat.
Cestou k Fóru
Michala Horáka letos čeká turné pojmenované Cestou k Fóru. Zavítá do míst, kde delší dobu nehrál, a vrcholem bude velký koncert v pražském Foru Karlín, kde pokřtí album Jsem asi boomer.
21. 3.– Jihlava
26. 3.– České Budějovice
27. 3.– Děčín
15. 4.– Ostrava
16. 4.– Olomouc
6. 5.– Plzeň
30. 5.– Třemošná
26. 6.– Rosice u Brna
30. 7.– Turnov
21. 8.– Čestice
13. 11.– Praha