V našich končinách si většina lidí spojuje finské The Rasmus hlavně se singly z dvaadvacet let staré desky Dead Letters. Pokud jste nesledovali jejich sociální sítě či místní promotéry, mohlo se snadno stát, že kapelu považujete za mrtvou. Opak je ale pravdou. The Rasmus se po třech letech vrací s novou deskou Weirdo a dokazují, že rozhodně neusnuli na vavřínech.
Už první čtyři singly naznačily, že se kapela vydala tvrdší cestou. Zvuk je hutnější, výraznější a místy se přibližuje metalcorovým vodám, což ještě podpořil hostující Niko Vilhelm z Blind Channel na singlu Break These Chains. První polovina desky působí energicky a překvapivě metalově, bez ztráty charakteristické melodické linky. Další hostovačka, zpěvák Lee Jennings
z The Funeral Portrait v eponymní skladbě Weirdo, dodává albu další vrstvu a potvrzuje směr, kterým se kapela vydala. The Rasmus tu zároveň ukazují, že umí kombinovat tvrdé pasáže s jemnějšími, atmosférickými momenty, které celku dodávají hloubku a zajímavou dynamiku.
Druhá polovina alba je ale trochu jiná. Kapela zde místy působí nejistě a zkouší různé polohy, takže skladby připomínají podivuhodnou směs Bon Jovi, Bryana Adamse a Tokio Hotel. Je to zvláštní kontrast k první polovině, kde vše skvěle sedí, a o to víc překvapuje spojení s producenty Desmondem Childem a Martim Frederiksenem. Člověk by čekal rockovou desku, která by mohla být vrcholem dekády, a přesto některé skladby z druhé poloviny ztrácejí jasný směr.
Název Weirdo tak dokonale sedí k dojmu z alba, v diskografii kapely je to opravdu podivín. Přesto je jasné, že kapela se po třech letech přihlásila s nahrávkou, která má ambici růst s posluchačem. Některé skladby budou zrát jako víno a naživo bude deska působit sebevědomě a kompaktně. O tom se můžeme brzy přesvědčit i osobně, konkrétně 14. listopadu v brněnském Sono Centru.
Weirdo neurazí a ukazuje, že The Rasmus se stále nebojí experimentovat a zkoušet nové postupy, i když výsledek není vždy úplně dokonalý. Kapela dokáže překvapit a místy nabídnout energii, která připomíná, proč byla Dead Letters tak ikonická. Přesto mám pocit, že moment, kdy vytvoří další velkou nahrávku, je stále před nimi. V žádném případě nelze tvrdit, že jejich kariérní vrchol skončil před více než dvěma dekádami, naopak. Weirdo ukazuje, že The Rasmus mají stále co nabídnout a rozhodně ještě nepřestali být relevantní. Kapela stále umí překvapit a drží krok s dobou, ať už jde o produkci, hostující umělce, nebo směs žánrů, která v dnešní době působí svěže a odvážně.
Nahrávka potvrzuje, že The Rasmus stále mají co říct. Album se neztratí mezi desítkami nových rockových a metalových nahrávek a ukazuje, že kapela má odvahu posouvat hranice svého zvuku, aniž by zapomněla na svou charakteristickou melodickou linku. Pro fanoušky starých hitů je tu nostalgie, pro nové posluchače překvapení a pro všechny společný zážitek, který lze ocenit jak doma, tak živě na koncertě.
Verdikt: 79 %
Weirdo není jen další deska, ale potvrzení, že The Rasmus mají stále ambice tvořit hudbu, která rezonuje napříč generacemi, a posouvat hranice svých možností.