Václav Havelka se na sólovce A Snake Crawling Up a Broken Ladder nijak nesnaží o znovudefinování vlastní tvorby. Album působí spíš jako zaznamenaný stav vědomí. Intimní, pomalý, místy zneklidňující, a zároveň konejšivý. Hudba zde funguje jako způsob, jak zůstat přítomný v realitě i ve chvíli, kdy se tělo rozpadá, mysl ztrácí jistotu a čas přestává mít běžný rytmus.
Nahrávka vznikala po sérii vážných zdravotních komplikací a operací páteře během dlouhé rekonvalescence. Havelka první skici písní nahrával vleže do telefonu. I tahle zkušenost je v albu přítomná. Nejde tu o další dramatický příběh překonávání překážek. Spíš o proměnu energie. Motiv přijetí prostupuje celou deskou. „Není jiná možnost / než se omluvit / a poprosit o odpuštění,“ zazní hned v úvodní Ask Forgiveness, která se rozvíjí jako pomalý iniciační obřad. Flétna Davida Boultera z Tindersticks, violoncello Vojtěcha Havla i jemně pulsující kytary vytvářejí prostor, v němž je ticho stejně důležité jako samotné tóny.
Havelka se pěvecky často pohybuje v nižších rejstřících, téměř jako vypravěč přicházející z druhého plánu. Nepotřebuje dominovat. Jeho hlas spíš prostupuje skladbami, splývá s nimi, nechává je dýchat. Právě v tom tkví síla alba. Nejde o písničkářství postavené na refrénech tlačících se do popředí. Slova zde fungují jako mantry, drobné orientační body v husté zvukové krajině. „Vím jen to, / že nic nevím,“ opakuje společně se Sokratem v hypnotické I Don’t Want Anything, zatímco smyčce, klavichord, syntezátory i kytary vytvářejí neustále proměnlivou strukturu vnitřního neklidu.
Album přesto nikdy nepůsobí temně nebo bezútěšně. Naopak. I v nejzastřenějších momentech je v něm přítomná zvláštní vřelost. Instrumentální Glowing Tree nebo Lotus Heart znějí téměř jako světlo pronikající ranní mlhou. Repetitivní motivy se pozvolna rozvíjejí, nikam nespěchají a připomínají, že Havelka přemýšlí o hudbě spíš jako o procesu než o cíli. Zvuk se pohybuje mezi americkou psychedelií, ambientním folkem, spirituálním country i jemně experimentální meditací, ale nic z toho nepůsobí jako stylová exhibice.
Velkou roli hraje i široký okruh spolupracovníků. Přítomnost jmen jako Ben Chasny, Marisa Anderson, Thor Harris, William Tyler nebo členů někdejších Lambchop není samoúčelnou přehlídkou kontaktů. Album stojí na důvěře a otevřenosti. Jednotliví hosté nevstupují do skladeb proto, aby je ovládli, ale aby rozšiřovali jejich obzory. Zvukový inženýr a spoluproducent Brandon Eggleston navíc celé nahrávce dodává soudržnost, díky níž ani bohaté aranže nepůsobí přehlceně.
Rozsahem opulentní osmiminutová That Which Is Not plyne jako obřad mezi snem a skutečností. Havelkův hlas se vznáší nad bohatým aranžmá i ambientními plochami a otázka „Je to tělo ve snu? / nebo sen v těle?“ shrnuje podstatu celé desky. A Snake Crawling Up a Broken Ladder to je odevzdání se procesu, který člověka přesahuje.
Katarze přichází v samotném závěru. Dynamičtější, rockově tepající When You Hurt přináší poznání, že utrpení je jen transformačním prahem („Až nebudeš mít co ztratit / tak se znovu narodíš“). Závěrečná instrumentální White Eagle je pak energickým, pozitivním vyústěním, smířeným přijetím další cesty. Bez patosu, bez vítězných gest. Jen s vědomím, že i s prasklým žebříkem může cesta vést vzhůru.
VERDIKT: 83 %
A Snake Crawling Up a Broken Ladder je osobní, podmanivá deska, na které Václav Havelka z bolesti, ticha a přijetí skládá hypnotický hudební rituál.