Ulver jsou průkopníci post-metalové avantgardy a elektroničtí experimentátoři předvádějí na novém albu další ze svých nevyčerpatelných metamorfóz. Z někdejších sychravých pozic ve fjordech a severských horách sestoupili do nížin a psilocybinem prosyceného pseudotropického prostředí. Ulver si vybudovali značku postavenou na konzistentní nepředvídatelnosti, proměnlivosti a jakýkoliv pocit stagnace u nich může být jen dočasným přeludem. Podél cesty vedoucí od prvního ke čtrnáctému albu míjíme cedule s nápisy viking folk, black metal, trip-hop, dark ambient, synthwave, EDM, industrial, experimental, synthpop a nově možná i lehce bizarní new age music načichlou dubem. Novinka je posunutím i retrospekcí mileniálních edic Ulver do trip-hop/ambientní éry Perdition City nebo řekněme Blood Inside, Shadows of the Sun či pozdější ATGCLVLSSCAP.
S Neverland můžeme o 25 let starší tvorbu nazírat novou a svěží optikou. Jestliže bylo Perdition City soundtrackem k filmu promítaném na niterné plátno vlastní duše, působí Neverland jako divadelní představení pro spáče snícího nekonečný kaleidoskop fragmentů z alternativní reality. Tehdejší neonem nasvícené tísnivé vakuum liduprázdného města působilo jako prequel současné vlny hyperrealistického skandinávského artpopu. Ulver to vše naházeli do mixéru, přelili do shakeru a důkladně protřepali. Nová deska je obdobně pochmurná, melancholická i zlověstná. Své abstraktní příběhy ale vypráví na pozadí snového, lehce potměšilého světa naplněného znepokojivě živými ostrými barvami surrealistického pralesa. Zastřený pohyb nedefinovaných entit v tmavých vlnách se tu tříští o skalnaté pobřeží. S tím koresponduje i účelně kýčovitý artwork, který při bližším ohledání vykazuje znaky grafické atmosféry prvních tří alb.
Příznivci podmanivého vokálu Kristoffera Rygga vyjdou protentokrát naprázdno. Až na recitaci úryvku z básně Pustá země T.S. Eliota v úvodní Fear in a Handful of Dust a šepotu a abstraktních backvokálů Sary Khorami, kterou jsme slyšeli již na předchozím Liminal Spaces, je Neverland čistě instrumentální počin. Elektronický manipulátor Ole A. Haltensgård z hip-hopových Paperboys je nyní regulérním členem kapely vedle Jørna H. Sværena a Garma. Ole spolupracuje s Ulver od roku 2017 a dnes je plnohodnotnou náhradou za předčasně zesnulého klávesistu a programátora Toreho Ylwizakera (zemřel 2024). Jeho charakteristicky odosobněné a pro Ulver typické chladné středotónové textury budou nadále chybět, protože na Neverland jsme spíše svědky střetu extrémů v basech a výškách. Škoda ho.
Instrumentace na albu je silně procesovaná, zkreslená a tavená do masivně rezonujících útvarů. Kaskády syntezátorů vlnovitě přecházejí přes analogové stíny. Z temnoty vystupující granulární formy života praskají a mizí v herkulovských rytmech či post-rockových sólech. Beaty pohánějí rozvoj harmonických basových linek do binaurálních vzorů otevírajících se směrem k introspekci. Sound design je ohromující, bujný a zcela moderní.
Členitost Neverlandu je zjevná a může působit nesourodě rytmicky či délkou skladeb. Přesto jde o koláž, která je vnitřně konzistentní. Na tropické zvuky a zmutovanou new age estetiku úvodní skladby plynně navazuje klavírní sonáta Elephant Trunk s mocnou dubovou basou, z níž jako útesy vyčnívají glitchová crescenda. V ponuře snové Weeping Stone se setkáváme s bohatě strukturovanými atmosférami, nálevem opulentních barev a harmonií měsíčního povrchu. Ani tentokrát nejsme absolutně vzdáleni od osmdesátkami nasáklého IDM, funky a synthpopu jako v jednom z vrcholů alba People of the Hills nebo závěrečném dramatu Fire in the End se synťákovým motivem evokujícím někdejší zvuk Deep Forest.
Pozornost si zaslouží chmurný industrial dubsteb/synth They´re Coming! The Birds! a nikdy nezklame ani ruchy prolezlý glitchy track Hark! Hark! The Dogs Do Bark! se zatěžkanou groovy linkou a nálepkou tudorovské dětské říkanky. Jako určitá intermezza lze chápat postapo ambient Horses of the Plough a neklidem sršící Quivers in the Marrow, v jejímž závěru jako bychom slyšeli elektronickou verzi Burzum na procházce mezi pralesní faunou. Pozvolna přechází do energickým dub vibem nabité skladby Welcome to the Jungle, která naštěstí nemá se svou jmenovkyní od Guns N‘ Roses nic společného. Pandora´s Box ovinutá gamelanovými a tubulárními zvuky odkazuje nejen na utrpení spojené s přílišnou zvědavostí, ale hlavně na uvolněný trip-hop v relaxační poloze dobře nažraných vlků.
Verdikt: 80%
Neverland je sonický velkofilm pro vaši mysl. Ulver vystoupili z komfortní zóny předešlých synthpopových alb, aby už po sté překvapili omamnou dávkou dosud nevyzkoušené drogy.