Na úvod osobní poznámka. Kool & the Gang jsou pro mě spolu se Chic a Earth, Wind & Fire svatou trojicí zlaté disko éry, kdy taneční hudba vycházela ještě z živé energie funku, soulu a R&B. Nástup synťáků za touto etapou zatáhl oponu, s čímž do současnosti někdo doputoval lépe, jiný hůře. Nile Rodgers se stal uznávaným producentem, Earth, Wind & Fire se rozmělnili do několika souběžně fungujících „experience“ bandů a Kool & the Gang tu káru neúnavně táhnou dál aspoň naživo, byť za cenu enormního protáčení muzikantů. O setlist nemusí mít strach, hitů na kontě mají hromadu a publikum je chce slyšet dokola, tak co.
Nicméně posledním albem se silnými singly byla Emergency z roku 1984. Kool & the Gang měli zkrátka smůlu, jsou zosobněním taneční hudby pro pamětníky. A nutno dodat, že taneční hudba se za těch čtyřicet let změnila tak, že s ní krok nedokáže držet nikdo. Za dvacet let budou pro pamětníky i Daft Punk.
Další smůla byla, že po odchodu (a epizodických návratech) Jamese Taylora už kapela nedokázala najít alespoň zpola tak charismatického frontmana. Zpěvy si mezi sebe rozdělila kapela a na koncertech občas působili, že před mikrofon šoupli někoho z backvokalistů v duchu: „To je jedno, zahrajeme Celebration a stejně nám zatleskaj.“
Citelně je to znát i na novince People Just Wanna Have Fun. Kool & the Gang to hraje pořád skvěle jako kapele, jen ten zpěv jako kdyby tam byl z nutnosti. Pinkají si to mezi sebou zpěvák, zpěvačka, sboristé, nikdo však nedokáže dostatečně zaujmout a působí holt jako zobani, co je mezi sebe přizvala parta sehraných strejců, protože nenašla nikoho lepšího.
Ta deska přitom vůbec nezačíná špatně. Úvodní Let’s Party je fajn taneční singl, kde je všechno, čím se Kool & the Gang proslavili. Šťavnaté kytary, chytlavý nápěv, šlapající rytmika. Má to jednoduše groove, jak by řekl James Brown. Dobře funguje i druhý singl We Are at the Party. Ten dá svou kompozicí vzpomenout na polovinu sedmdesátých let, kdy Kool & the Gang ještě nepřepnuli do disko módu a hráli funk s nádechem R&B.
Jenže to je všechno. Zbytek hodinu trvající desky už je bohužel vata zaseknutá někde na přelomu osmdesátek a devadesátek. To byla doba, kdy do mainstreamového R&B a soulu pronikli Britové, vznikl neo soul, brit soul, acid jazz a všechny tři subžánry na novince Kool & the Gang hodně rezonují. Jenže koho v roce 2023 zajímá, jak se funkoví veteráni snaží o muziku ze začátku devadesátek? Tuplem když je ten výsledek v lepším případě průměrný.
Kool & the Gang se zkrátka zasekli na mrtvém bodě, kdy neskládají to, čím se proslavili, a vyvinuli se v něco, co bylo populární před třiceti lety. Nic proti tomu, je slyšet, že ty žánry mají rádi a prostě si je chtějí zahrát. Ale potenciál oslovit nové posluchače je čistá nula. A podobně pravděpodobné je, že by fanoušci či pamětníci, až budou mít chuť poslechnout si Kool & the Gang, sáhli podruhé po People Just Wanna Have Fun.
Je to deska nahraná ze setrvačnosti. Kapela, na kterou chodí lidi kvůli čtyřicet let starým hitům, vydala novinku tak nějak ze zvyku. Rozhodně ne proto, že by v sobě měli muzikanti tvůrčí přetlak nebo je políbily múzy. Ale pořád hrají, to je hlavní! A já jsem za to rád.
Verdikt: 53%
Dva dobré singly, zbytek je retro vata. Kool & the Gang ztratili šťávu, jaká je kdysi proslavila, a citelně jim chybí charismatický frontman.