Koncem ledna jsem dostal možnost poslechnout si premiéru debutu Karin Ann ve studiu Borise Carloffa. První dojem v útulném studiovém prostředí byl jasný – měl jsem pocit, že jednadvacetiletá zpěvačka chystá opravdu velkou nahrávku. Nemýlil jsem se. Po kladné recenzi NME a zabrání titulní strany tohoto věhlasného britského magazínu už mi bylo jasné, že se Karin Ann začne brzy stěhovat do většího – a skutečně je dnes zakotvena ve Spojených státech, kde se již plně věnuje muzice.
A ani po dalších posleších jsem svůj původní dojem z alba through the telescope neztratil. Deska má skutečně pevný koncept, který sjednocuje snová atmosféra, jež vás provede myšlenkami mladé zpěvačky. Po produkční stránce je deska pěkně zpracovaná, přičemž veškerý instrumentál je lehce stlačen na úkor vokálu Karin Ann. Ta svým hlasem často jen tak pobroukává (trochu po vzoru Billie Eilish) a dynamicky příliš nevyjíždí ze svých zajetých kolejí, které ji ovšem pro – zopakuji – zdařilý koncept alba sedí.
Karin Ann si pro první dlouhohrající nahrávku připravila celkem čtrnáct stopáží, které chytře poskládala. Na poklidný začátek navazuje třetí pasáž false gold, která okamžitě posluchače probere z úvodního snění písně pile of bones. Zkreslená, leč silně saturovaná kytara ve false gold skvěle zafungovala a zpěvačka ji použila jako nosný podklad emočně proměnlivé písničky.
Následující příběh odhaluje, že Karin Ann vsadila na multižánrovou směsici dream popu, amerického folku, indie, komorního ambientu a překvapivě také rocku. První náznaky kytarových linek ve stylu indie rocku přicházejí se skladbou for you, která přitom zpočátku působí spíše baladicky a v závěru se překlene do dreampopové podoby. Američtí producenti vyseli zpěvačce vskutku pestré instrumentální pole, které Karin Ann s její hlasovou polohou sedí.
Osobně oceňuji i zahrnutí deváté písničky she, která sice z rovného konceptu desky značně vypadává svou dravou garage rockovou špínou, jedná se však o pecku, při níž posluchač zpozorní a značně ho nakopne. Netuším proč, ale rytmikou mi hned její první sloka připomněla hit Listen to Your Heart od Roxette. Je to trochu taneční, trochu špinavé a Karin Ann zde místy jde hlasem i trochu výše mimo svou komfortní zónu. Moc pěkná vložka, a pokud bych měl z celku vypíchnout nějakou písničku s hitovými ambicemi, byla by to právě she.
Vedle ní rovněž jako samostatné singly zaujmou zmíněná false gold a ještě dvanáctá píseň s názvem i don’t bealive in God, která je nejsvižnější a má i lehce taneční rytmus. Navíc mi připadá, že se zde Karin Ann pěkně rozjela – naznačila, že i tvrdší poloha jí může slušet.
Závěr desky jinak uzavírá série písniček, které se zpátky vznesou na dreampopovou nebo chcete-li folkpopovou dráhu, jež trochu připomíná soundtrack k nějakému pohádkovému filmu. Sen Karin Ann se rozplynul stejně rychle jako se objevil. Tenhle příběh baví, ač si na něj budete muset najít spíše intimnější chvilku. A také bych řekl, že to je spíše deska pro citlivější povahy.
Zmiňoval jsem to už při prvním náslechu alba v únorovém Headlineru a rád bych se opakoval – je škoda, že Karin Ann zřejmě definitivně přeskočila do angličtiny. Slyšet obdobnou desku v češtině nebo slovenštině by mohlo být zajímavým zpestřením alt-popové scény u nás. Namísto toho se zdá, že si Karin Ann jde pro úspěch v zámoří. Pokud na sobě bude dál pracovat jako doposud, myslím, že se jí ho podaří dosáhnout.
Verdikt: 80%
Karin Ann na debutovém albu vsadila na ucelený příběh, v jehož rámci si občas uletí i do méně komfortních poloh. Silný vliv amerického folku se do desky propsal jako nosný žánrový vliv, do kterého zpěvačka s producentským týmem vložila spousty nápadů. Díky solidní angličtině navíc neznalý posluchač ani nepozná, že se jedná o zpěvačku z našich končin.