To se to hraje country, když vyrůstáte v Utahu. To se to hraje country, když nahráváte v Nashvillu s lidmi, kteří spolupracovali s Bobem Dylanem, Johnnym Cashem, Emmylou Harris nebo Kacey Musgraves. Brandon Flowers na Thrasher začal pracovat už za covidu, poprvé o chystané desce mluvil před třemi lety a je znát, že si nahrávku dost piplal. Je to žánrově dotažený projekt, který se drží country a americany pevně, a přitom s lehkostí. Produkčně, zvukově, autorsky.
Flowers je autentický, vzpomíná na dětství uprostřed pouště a skal a rozhodně nepůsobí jako zajetý umělec, co si chtěl odskočit do country jenom proto, že to teď frčí. Vyrůstal na Williem Nelsonovi, Johnnym Cashovi, Waylonu Jenningsovi a teď na Thrasher mává legendám, které ho doprovázely celé dětství. Ostatně, i na obalu vypadá jako Johnny Cash protahující se před koncertem.
Country se Flowers přiblížil asi nejvíc, jak to šlo. Jediné, co mu brání v úplném žánrovém dotažení, je několik skladeb, v nichž nezapře kariéru rockera. Občas je ve zpěvu razantnější, než by potřeboval, sem tam zní, jako kdyby dělal country cover domovských The Killers, ale těžko mu to vyčítat. Není country zpěvák a asi už nikdy nebude. Na druhou stranu jsou tu krásné procítěné kousky jako úvodní Does It Ever Cross Your Mind nebo nakažlivě pozitivní singl Paradise, dokonale zprodukovaný country hit na první dobrou. Jak podle pravítka, ani tón vedle.
Flowers se na Thrasher vzdaluje nejen The Killers, ale i předchozím dvěma sólovkám. Novinka zní jako album pro radost, jako výzva, jestli dokáže natočit žánrovou desku. Rozhodně nezní jako vypočítavý produkt pro dlouholeté fanoušky, spíš naopak. Sám sobě vystavil žánrové mantinely, v nichž se nechce ani tak projet na býkovi jako spíš zastavit, zavzpomínat a přizvat country profesionály, aby mu pomohli dotáhnout plán sice ne do dokonalosti, ale minimálně do slušné žánrové nahrávky.
VERDIKT: 74 %
Flowersova sólová odbočka do country dopadla dobře. Žánr láká kdekoho, přesto dokázal zpěvák znít autenticky, a ne vypočítavě. Nezapře v sobě trochu toho pouštního křupanství, ale bohužel ani rockera.