Ten sound je vůbec asi nejzajímavějším rysem alba. Jako kdyby bylo cílem kapely zamaskovat co nejvíc, o čem písničky vůbec jsou. Kuko je jedním z nejrychlejších, ale taky nejdrmolivějších zpěváků. Když mele texty, místy hrozí, že ho plně zakryjí přepálené kytary. Pozor, to není amatérismus, ale součást punkové koncepce. Protože slovenština je pro Čecha sice nejsrozumitelnější cizí jazyk, ale člověk se až tak úplně nevyzná v jeho zákrutách, hlavně v těch slangových, které vznikly v posledních pětatřiceti letech, vyplatí se sledovat písně s texty v rukou.
Když se tak stane, zjistíte že žertovné písně slovenských punkových hvězd mají většinou dvě podoby. Tou první jsou jazykové hříčky, jež jsou občas důležitější než celkové sdělení. Tou druhou pak historky. Když Horkýže Slíže spojí obě polohy dohromady, tedy vypravěčskou komiku s komikou jazykovou, vznikají nejsilnější věci. Příkladem budiž singl Monte Mabu – historka o smrdutém mudrci na vrcholu hory je proložená nesrozumitelným (ale zdá se, že opravdu skutečným) svahilským textem, což působí opravdu groteskně. A navíc obsahuje důležité poselství – nikdy nechlastej sám. Onoho jazykového zmatení využívá skupina i v závěrečném Outru. Komu se povede rozšifrovat sdělení: „Habibi Karolko darakhima dirham/ Eks change banka separate random/ Karolko sálam alejkum kondom?“ Mně tedy ne!
Hra s jazykem přináší často neotřelé rýmy a obraty, například „Lekárovi jak dement / nesiem v sáčku exkrement“ nebo „Choďte do Bytče“ nebo obzvláště elegantní „Skenoval som si / z vašej riti QR kód“ (ze songu o Hercule Poirotovi).
Písničky vyznívají v nějakém halabala stylu – jako kdyby byly napsané během jedné session a následně odloženy, přesně, jak to prapůvodní punk z doby Sex Pistols vyžadoval. Ovšem Horkýže Slíže nejsou čistokrevný punk. Mezi šestnácti skladbami najdeme dvě ska skladby a nutno říct, že patří k tomu nejlepšímu. Stará dievka, která vyniká právě rýmovou hrou, spolu s nejchytlavější skladbou Tvojho brata brat má brata nakonec albu dokonce dominují.
Uprostřed bezuzdného humoru se najednou objeví písnička, která je na první poslech stejně komická jako ty ostatní, ale vztahuje se k určité sociálně-společenské realitě, jíž je podbízení se cizím turistům. To je píseň Safari Bear: „Mať aspoň fejkovú sopku / stačí zopár dymovnic / Vyvŕtame kráter do Chopku / a z iných krajín môžu prísť“. Furt je to sranda, ale zároveň v té karikatuře posedlosti světovostí a atraktivitou cítíme přes všechnu nadsázku (a že jí Horkýže Slíže dovedou pořádně nastavit!), že za humorným nápadem postavit Eiffelovku v Bratislavě je něco děsivě nebezpečného.
VERDIKT: 70 %
Horkýže Slíže návrat do zkušebny prospěl. Hudebně nepřekvapí, ale rozhodně pobaví. A pozor, ne vždycky je to jen parta vtipných pohodářů. Druhý plán taky umí.