Už 16. ledna pokřtily Kurtizány z 25. Avenue svou první kazetu Live in Rock Café. Při té příležitosti slíbily, že brzy bude první studiová deska. Ale až se najde někdo, kdo ji vydá. ◆ Se křty desek se roztrhl pytel. Několik dní předtím pokřtili sourozenci Ulrychovi desku Petr Novák Live.
Už před Vánocemi vyšla kniha vzpomínek Mejly Hlavsy Bez ohňů je underground, kterou dal dohromady Jan Pelc. Klasik českého undergroundu Mejla při příležitosti lednového křtu knihy v jednom interview vzpomínal, jak viděl poprvé v televizi Mimikry ze seriálu o majoru Zemanovi: „Já jsem se na to šel koukat spolu se Sváťou Karáskem ke známýmu, kterej měl televizi. Pamatuju se, že ji měl nějakou rozbitou a obraz pořád strašně skákal. My jsme to skoro tím pádem neviděli a slyšeli jsme jen zvuk. Samozřejmě, že Bič boží nás zaujal. Sváťa si to ještě dlouho do noci zpíval.“
Bluesberry změnili sestavu. Odešel pianista Ivan Dvořák, který se rozhodl dále rozvíjet své řemeslo zlatníka, a kvůli chudým honorářům i basista Jiří Kretba. Jejich nástupci předtím s blues moc nekomunikovali, hráli metal. Ale i šéf Petar Introvič už se neživí jen a jen hudbou – dělá dealera pro gramofonovou firmu Bonton. ◆ Miroslav Imrich (dříve Tango, Abraxas) se dal na techno, přesněji na tekkkno. Jeho projekt Tekkkno Factory (údajně natočený společně s Danielem Rodným z Vanessy) realizoval CD/MC/LP Who Is Mečiar. ◆ Ďuro Černý vysvětluje, proč Tublatanka vystupuje ve slovenských lidových krojích inspirací ve zbojníku Juro Jánošíkovi: „Jánošík byl jeden z prvních rockerů. Založil metal, a ještě k tomu byl spravedlivý. A taky slopal a chodil za ženskými…“
Havířovský HC band Radegast má nové album Otrávená generace. Její šéf Milan Jonšta se kvůli tomu zadlužil: „Chtěl bych varovat případné další šílence, kteří by se snad rozhodli mě následovat. To, že na Západě si může kdejaká kapela sama natočit a vydat desku, je dáno tím, že tam existují naprosto odlišné cenové relace a taky kupní síla lidí je příznivější než u nás.“
Z dopisu jistého slováckého televizního diváka po pořadu skladatele Jiřího Zmožka o Jiřího vydavatelství Carmen: „Už samotný počin vydáním desek Na slovácké svatbě I až x mu zaručuje při případné návštěvě u nás na Slovácku vlídné přijetí v duchu paragrafu 221. Holt my jsme tady citlivější povahy a – jak se říká – na děvče mi nesahej…“
Na trhu je konečně osmideskový komplet nahrávek Plastic People of the Universe. Tisíc v CD formátu, tisíc v LP formátu. Prvních sto kusů je číslovaných, a navíc v červeném sametu. Číslo 001 připadlo Ivanu Martinu Jirousovi, číslo 002 Václavu Havlovi. ◆ Z Bratislavy přichází zpráva, že Marian Varga je sice hodně nemocný, ale přesto nahrál hudbu k výstavě holografických objektů Petera Lehockého a k básnickému pásmu Karla Kryla. ◆ Majitel podobného jména Janko Lehotský (Modus) prý přišel před Vánocemi s novou deskou Janko Lehotský a priatelia. Těmi přáteli jsou míněni Miro Žbirka, Paľo Habera, Robo Grigorov, Fero Griglík a nová hvězda Gábi Škrabáková. ◆ Budoucnost českého rapu má jméno www. ◆ Byla vypsána soutěž rockových kapel Marlboro Rock-In. Finále bude v květnu. Třetí album Dunaje se má jmenovat Dudlay a kapela s Ivou Bittovou je bude propagovat na turné po zemích českých.
Master’s Hammer vydali vlastním nákladem album Jilemnický okultista. ◆ Shalom má v jižních Čechách konkurenta – Jerusalem. Prý se tak ale jmenovali ještě před vznikem Mukovy skupiny. A čím si oni vysvětlují úspěch Shalomu? „Působí to na lidi pozitivně. Dneska jsou lidi strháváni spíš v tom negativním smyslu – brutalitou, tvrdostí atd. A já myslím, že i když si to spousta lidí nepřizná, tíhnou spíš k tomu pozitivnímu,“ tvrdí jejich člen Volfi. ◆ Druhou dlouhohrající desku má i legendární pražský metalový band Tőrr. Jmenuje se Chcípni o kus dál a kritik se rozepsal o obsahu několika písní: „A o čem že to Melmus chroptí (nikoli anglicky, jak by se podle názvu Obituary mohlo zdát)? Rozhodně to není pro citlivé duše: ‚Koukni, mám rozměry negra!‘ – to je asi nejslušnější část tohoto textu, zbytek je publikovatelný leda tak v tiskovinách typu Extáze nebo Fantastic. (…) Témata dalších skladeb napovídají už názvy Tanec smrti, Svatební noc v pohřebním voze nebo Ubij ho!“ ◆ K Frtce od J.A.R. je kritika přátelštější: „Po dlouhé době záležitost na doraz!“ ◆ A Petr Korál jásá nad sloganem z písně Kolumbie z alba Vanessy: „Ber, co chceš, stejně se smrti nevyhneš!“
Jak vidí Wanastowi vjecy klasické rockery, vysvětluje Robert Kodym: „Základem klasickýho rockera je, že má pořád nějaký frustrace, kterejch se nikdy v životě nezbaví, protože se jich zbavuje jenom krátkodobě tímhle tím (ukáže na sklenici s pivem – pozn. aut.), pak se ráno probere a zase má ty frustrace a je nasranej. Jenže my někdy přemýšlíme a tak, takže se v nás občas dějou i nějaký změny, což ovšem pro klasickýho rockovýho fanouška není dobrý. Klasickej rockovej fanoušek chce po svý star, aby mydlila na pódiu furt to samý, dokud se neuchlastá nebo neufetuje. Pak je ta mánička hrozně smutná, že jí star umřela, ale vlastně je šťastná.“
Také Lucie Bílá přichází se zajímavým názorem: „S automatickým bubeníkem to máš jako s robertkem. Nemůžeš se mu podívat do očí a nemůžeš s ním jít do hospody.“
A co lednové hvězdičkování? Nejlépe dopadl Jablkoň s Babou Agou (4,0), za ní/ním Půlnoc: City of Hysteria a Tichá dohoda: Underpop (obě 3,4). Na chvostu skončil trampsky-folkový bard Vojta Kiďák Tomáško se stejnojmennou deskou (1,4). Z Vánoc zbylo ještě k hodnocení několik klasických desek: Wanastowi vjecy: Lži, sex a prachy (3,3), Vladimír Merta: Chytit vítr (3,2), František Sahula a Synové výčepu: V továrně je dobře (2,6) a DG 307: Uměle dochuceno (také 2,6).
Když padlo jméno Františka Sahuly… Kdosi jej prý obvinil z kryptokomunismu kvůli červené barvě obalu této desky.
Moudrost nakonec je od hudebního novináře Petra Nosálka, který se vrátil z Anglie a na rozdíl od ostatních kolegů si konečně přestal idealizovat západní hudební scénu: „Pop kultura se natolik stává spotřebním zbožím, že hudba je výrobkem na jedno použití, a dokonce ti, kteří písničky dělají, jsou lidmi na jedno použití.“