„Nepodařilo se nám zlomit festival do bodu, kdy by byl pro dostatečně velký počet diváků i partnerů must have,“ říká Voňka. Firma Metronome Production ale pokračuje a chce dál přivážet zahraniční umělce do Česka.
Rozhodli jste se oznámit, že festival Metronome po deseti letech končí. Co přesně se děje?
David Gaydečka: Oslavili jsme deset let a zároveň jsme tím uzavřeli určitou kapitolu našeho života i života lidí, kteří na festivalu spolupracovali. Rozhodli jsme se, že příští rok ani v dalších letech v tuto chvíli žádný další Metronome Festival neplánujeme. My tady ale zůstáváme, Metronome Production pokračuje, ale festival příští rok nebude.
Dá se to zjednodušit, že to už to finančně nevycházelo?
Martin Voňka: Festival jsme založili v roce 2016, ale s Davidem a Liborem Winklerem coby investorem jsme na něm pracovali už od roku 2014. Je za námi desetiletá snaha. Zpočátku se nám dařilo plánovanou investici a ztrátu postupně přibližovat skoro k nule. Pak přišel covid a vrátil nás v podstatě zase na začátek.
Bohužel se nám potom nepodařilo dostat festival na trajektorii, u které bychom po deseti letech věřili, že směřuje k nule, respektive k ekonomické udržitelnosti. Finance tedy určitě hrály velkou roli.
Za těch deset let jsme podle mě odvedli hodně práce a podařilo se udělat spoustu skvělých koncertů a dostat festival na velmi dobrou úroveň. Z hlediska návštěvnosti jsme ale pořád zůstávali pod naším plánem a přáním. Pokud se nezmění vnější podmínky, už neznám další recept, jak to překonat.
Sting na Metronome 2026, foto: Marek Reinoha
Vy jste do Prahy přivezli Iggyho Popa, Nicka Cavea a řadu dalších velkých jmen, které tu plní sály. Proč je tedy tak těžké dělat festival právě v Praze?
Martin Voňka: Je pravda, že nám to v tuto chvíli těžké připadá. Samozřejmě se to určitě dá prolomit, jen my jsme se o to snažili deset let a nepřišli na to. Jedna věc je přirozené chování diváka. Když má festival v podstatě za humny, velká část lidí na něm nespí. Tím pádem máte nižší návštěvnost během celého dne, nižší obraty a ovlivňuje to i atmosféru akce.
Dá se to dohánět třeba nočním provozem, ale ten je zase v Praze komplikovaný. Legálně sice hrát můžete, jenže odpor vůči nočnímu programu je velký.
Zjednodušeně řečeno, problém je i to, že se v Praze nedá hrát kvůli rušení nočního klidu po desáté večer?
Martin Voňka: Právně to možné je, protože to není zakázané. Problém je spíš atmosféra kolem toho. Prakticky se na hraní po desáté večer pohlíží jako na něco nepřístojného.
David Gaydečka: Ve městě jste součástí ekosystému lidí, kteří tam žijí, mají své zvyklosti a jsou různě propojení. Aby takový festival fungoval, musí být dobře integrovaný do města a samotné město ho musí do jisté míry vnímat jako prioritu.
Potřebujete také zahraniční marketing a velký dosah, aby na něj jezdili i lidi zvenku. Po covidu se nám nepodařilo dostat na dráhu, kdy by přicházelo dost nových diváků. Zároveň jsme neměli pocit, že by město dostatečně vážně bralo některé naše podněty k tomu, co by se muselo změnit.
Letošní desátý ročník vypadal jako pokus právě o takový restart. Spojili jste se s Live Nation a přesunuli festival do Letňan. Proč ani to nestačilo?
Martin Voňka: Předně, za spolupráci s Live Nation jsme velmi rádi. Byl to z obou stran pokus dát tomu ještě větší sílu. Ve dvou hráčích se samozřejmě některé věci dělají lépe. Podařilo se nám meziročně zvýšit návštěvnost, a to i ve srovnání s průměrem minulých ročníků. Ale ne dostatečně.
Komplikovanost jednotlivých ročníků a nejistota ohledně dalšího pokračování nám navíc dřív způsobovaly zpoždění. Byli jsme v záklonu s lineupem i jeho oznamováním, a to jsme už úplně nedohnali.
Myslím, že kdyby obě strany viděly výraznější náznak zlepšení, možná bychom pokračovali. Ale řekli jsme si, že jsme ten recept nenašli dost rychle a nechceme totéž opakovat.
Metronome tedy končí. Vy ale stojíte také za dalším pražským městským festivalem United Islands. Co bude s nimi?
Martin Voňka: United Islands pokračují. Ony si také prošly krizí, řekněme před pěti nebo šesti lety. Svou roli možná hrálo i to, že jsme s Davidem zestárli a část energie nám bral Metronome.
Před třemi lety se ale podařilo postavit nový, mladší tým, který se do festivalu zakousl. A United Islands nám teď dělají obrovskou radost.
Přesunuli jsme festival z úplného centra na Štvanici a funguje to skvěle. Ostrov má atmosféru, kterou mívaly centrální pražské ostrovy dřív. Festival roste v návštěvnosti a věřím, že znovu roste i jeho význam pro mladé kapely.
The Last Dinner Party, Metronome 2024, foto: Marek Musil
Dá se tedy říct, že festival založený na mladých kapelách fungovat může, zatímco akce s drahými zahraničními hvězdami a jejich produkcí je dnes v Praze výrazně složitější?
Martin Voňka: Nechci říkat, že druhý typ festivalu je nemožné dělat. Klidně může přijít někdo jiný a ukázat, že to jde. My jsme ho ale nedokázali etablovat tak, jak jsme chtěli.
United Islands navíc nejsou založené na menším publiku, ale na jiném principu. Od začátku jsme chtěli neznámé nové kapely představovat širokému publiku a zároveň z toho něco vracet klubové scéně. A tam dnes cítíme velkou energii.
David Gaydečka: Velký rozdíl je i v tom, že United Islands nabízejí velkému množství lidí možnost objevovat novou hudbu často zdarma. Publikum je potom tolerantnější vůči formátu celé akce. Metronome měl jinou ambici: dostat Prahu na mapu významných evropských hudebních událostí. A tam už soutěžíte s festivaly, jako jsou Primavera nebo Sziget.
Neříkám, že jsme dosahovali jejich významu, ale právě takové prostředí je vaše konkurence. A tyhle festivaly nekončí v deset večer. I tam se pravidla zpřísňují, ale půlnoc je pořád něco jiného než deset večer.
Takže máte pocit, že vám Praha nevycházela dost vstříc?
David Gaydečka: Nechtěl bych označovat nikoho konkrétního. Je to spíš celkové klima. Když pořádáte akci, která chce být důležitá, významná a rozsáhlá, a obrátíte se s určitými prosbami na různé strany, potřebujete cítit podporu. A my jsme v tom s Martinem často zůstávali sami.
Martin Voňka: V Praze byla spousta jednotlivců, kteří si festival vzali za svůj a velmi nám pomáhali. Nikdy jsme ale úplně necítili, že by se město jako celek semklo a řeklo si: Dobře, co můžeme společně udělat pro to, aby tady tenhle festival byl?
Chyběla nám situace, kdy by si deset důležitých hráčů ve městě sedlo společně ke stolu a hledalo řešení. Jednotlivě pomoc fungovala, ale jako celek se nám to prolomit nepodařilo.
David Gaydečka: A právě proto bych chtěl zdůraznit i pozitivní stránku. Děkujeme Liboru Winklerovi, Petrovi Chmelovi a spoustě dalších lidí a subjektů, kteří festival drželi, podporovali ho a byli trpěliví i ve složitých situacích. Snažilo se o to hodně lidí, jen jsme dohromady nenabrali dostatečnou sílu.
V poslední době tu skončilo několik festivalů, a to i za poměrně dramatických okolností. Vy končíte s čistým štítem?
Martin Voňka: Ano. Je to náš záměr a zároveň fakt. Proto jsme například vůbec nezahájili prodej vstupenek na rok 2027. Nechtěli jsme se dostat do situace, kdy bychom rušili už rozjetou akci a měli prodané vstupenky. Je to zralé rozhodnutí, které počítá se všemi závazky. Nechceme skončit tak, že by po nás něco zůstalo nevyřešené.
Co bude dál se značkou Metronome?
David Gaydečka: Plán máme. Oznámení budoucích akcí nebudeme spojovat s oznámením o ukončení festivalového víkendu. Metronome Production pokračuje. Značku Metronome teď spíš ukládáme ke spánku, i když je možné, že se objeví na vizuálech některých našich budoucích akcí.
Chceme dál pořádat koncerty a přivážet významné hudební osobnosti do Česka. A nejen do Prahy. Třeba za měsíc a půl pořádáme koncert Tommyho Emmanuela v Olomouci.
Nechceme už všechno koncentrovat do jednoho víkendu s velkým množstvím účinkujících. Hudební akce od nás ale můžete očekávat dál.
The Flaming Lips, Metronome 2026, foto: Marek Reinoha
Takže festival spí, nebo je to definitivní konec?
David Gaydečka: Myslíme si, že je to definitivní konec. Ale nikdy neříkej nikdy.
Když se po těch deseti letech ohlédnete, co vám Metronome dal?
Martin Voňka: Těch vzpomínek je spousta. Za všech deset ročníků bylo na festivalu hodně spokojených lidí. A když si člověk stoupne trochu stranou a vidí dav, který si užívá hudbu, a pak dostává pozitivní reakce, je to silný pocit.
Mám také radost z toho, že jsme podle mě dokázali vytvářet velmi komfortní prostředí. A když si vzpomenu na stav holešovického Výstaviště v roce 2016, tak jsme pyšní i na to, že jsme pomohli jeho restartu, zájmu veřejnosti o něj a důležitosti jeho dalšího rozvoje.
David Gaydečka: Já mám blízko k programové části a ke vztahům s hudebníky. Je skvělé, když dnes někoho oslovíte v Londýně, New Yorku nebo třeba Mnichově se značkou Metronome a ta značka má odezvu.
Možná díky ní někteří lidé ve světě poznali Prahu zase trochu jinak. Zároveň nám otevřela spoustu kontaktů a možností dál přivážet velké hudební osobnosti.
A mám jednu historku. Když u nás hrála Raye, souhlasila v backstage se společnou fotografií s partnery, členy týmu a s námi. Ta fotka vypadala zábavně, Raye na ní samozřejmě vypadala nejlépe ze všech.
Pak se nám ozval její management, jestli bychom jim tu fotku neposlali, protože se jí líbí a chce si ji pověsit doma v obýváku. Takže když už nic jiného, Metronome visí u Raye doma.
Raye, Metronome 2024, foto`: Marek Musil
Kdybyste měli na závěr konec festivalu shrnout jednou větou. Co Metronome nakonec zlomilo vaz?
David Gaydečka: Řekl bych jenom jednoduše, že jsme se ho rozhodli dál nepořádat.
Malá návštěvnost, málo peněz?
Martin Voňka: Spíš se nám nepodařilo udělat z festivalu jednu z ústředních hudebních událostí Prahy. Nepodařilo se ho dostat do bodu, kdy by byl pro dostatečně velký počet diváků a partnerů „must have“.