Možná se to oznámení dalo čekat. Když Prince v sedmapadesáti letech zemřel, zanechal po sobě obří archiv nevydané hudby. Skladby, co se nevešly na desky, demáče, rozdělané tracky, šuplíkovky. Prince byl workoholik a zůstalo nám po něm opravdu hodně materiálu. Tedy, nám, přesnější je říct správcům jeho dědictví.
Ti před pěti lety vydali Welcome 2 America, starou studiovku, kterou Prince sice dokončil, ale nikdy nevydal. A protože tenhle chlápek si sakra hlídal, co vydá a co ne, asi měl důvod, proč album, které jsem nakonec v recenzi Headlineru ohodnotil mírně nadprůměrně, nepustil ven.
Ale pořád to bylo album, studiovka, která byla kompletně promyšlená a měla koncept, na čemž si Prince vždycky zakládal. Můžeme vést debaty o tom, nakolik alba z jeho posledních let byla autorsky kvalitní, nicméně obsahově měl u každého Prince jasnou vizi, na které si vždycky zakládal. Už u debutu For You z roku 1978 si ve smlouvě s labelem Warner hlídal, aby měl nad celým procesem vzniku dohled a poslední slovo. A toho se držel po celou kariéru, dokud nezemřel.
Teď se blíží jeho nové album Timeless. Vyjde v srpnu a jde o kompilaci nikdy nevydaných nahrávek napříč jeho čtyřicetiletou kariérou. Vzhledem k výše vyřčenému se dá už teď odhadnout, že to bude slepenec slabších skladeb, a pokud nějaká z nich bude stát za to (fanoušci si tam pravděpodobně najdou něco, co se jim bude líbit), pořád platí, že Prince musel mít nějaký důvod, proč ji raději schoval do archivu. První píseň With This Tear byla vydána už v dubnu a šlo spíš o ukňouraný ploužák, rozhodně to nebyla žádná pecka. V době vzniku tohoto článku už je venku druhý song Stone a na Timeless tyto dvě doplní dalších osm skladeb. Že bych z těch dvou zveřejněných skákal do vzduchu, to bych neřekl. A to jsou pravděpodobně nejlepší kousky z celého alba.
S posmrtnými deskami je to složité. Na příkladu Johnnyho Cashe nebo Janis Joplin jsme viděli, že jejich posmrtná alba skutečně přinesla zajímavou až pozoruhodnou hudbu, jenže to jsou spíš výjimky. Xscape Michaela Jacksona byla zoufalost, výškrabky ze dna hrnce, které se ve studiu lepily do poslouchatelné podoby. A na této ose se pak může jakákoli posmrtná deska ocitnout. S tím, že většina z nich má blíž právě k tomu Jacksonovi. Ostatně i loňskou nahrávku Opatruj Davida Stypky jsme v Headlineru probrali zleva zprava a asi už si na ni čtenáři udělali názor sami.
Samozřejmě se dá namítnout, že jsem skeptický dopředu a měl bych počkat na výsledek, vždyť Timeless vyjde až za měsíc. Ale marná sláva, s ohledem na Princovu kariéru a jeho pedantský dohled na vlastní produkci tuším spíš slaboučký průlet archivními raritami, který kdyby nevyšel, nic by se nestalo.