Úderem osmé hodiny nastoupila Isabelle Geffroy alias Zaz na pódium vysočanské haly v doprovodu pouhých čtyř muzikantů. Koncert se obešel bez předkapely, a pozornost publika tak od prvních minut patřila výhradně hlavní protagonistce. Skromný scénický setup dodal večeru téměř komorní, místy až divadelní atmosféru. Zaz je pověstná bezprostřední komunikací s publikem ve francouzštině, což potvrdila i v Praze, kde diváky zároveň pozdravila několika větami v češtině a uvedla večer. Už během prvních skladeb bylo jasné, že je ve výborné pěvecké formě – kombinací lehkosti, nadšení a přirozeného šarmu si vyprodané O2 universum okamžitě získala na svou stranu.
Hudebníci byli na pódiu rozmístěni tak, aby jeho střed patřil výhradně Zaz, která tak měla prostor skutečně dominovat celé scéně. Přestože je zpěvačka pověstná téměř neúnavným koncertním tempem po celém světě, na jejím výkonu to nebylo znát ani v nejmenším – naopak působila uvolněně, šťastně a překypovala energií, kterou bez zaváhání rozdávala po celou dobu zhruba hodinu a třičtvrtě trvajícího koncertu.
Z aktuální desky Sains et saufs, jež čítá čtrnáct skladeb, jich zaznělo hned jedenáct a bylo patrné, že si k nim české publikum stihlo najít cestu. Některé písně uváděla krátká vizuální intra s českými titulky. Jakmile se však texty začaly promítat na saténovou oponu, jejich čitelnost pokulhávala a nefrankofonní část publika tak místy přicházela o drobné významové nuance. I to ale patří k projevu Zaz, která nikdy nesází na doslovnost, ale spíš na emoci.
I tentokrát došlo na povinné zastávky ve francouzské hudební historii – coververze La vie en rose od Édith Piaf a Paris sera toujours Paris od Maurice Chevalier zapadly do setu přirozeně a nepůsobily jen jako nostalgická vsuvka. Nemohly chybět ani zásadní autorské kousky: intimní Les passants, melancholická Éblouie par la nuit či rockovější On ira, které připomněly rozsah jejího repertoáru.
Celý večer pak vyvrcholil skladbou Je veux – hitem, kterým se Zaz katapultovala do mezinárodní ligy a který jako čtvrtý přídavek symbolicky uzavřel koncert ve chvíli, kdy už měla vyprodanou halu definitivně na své straně. Odezvou byl dlouhý potlesk ve stoje. Nečekaným a milým momentem se stal samotný závěr večera, kdy zpěvačka při odchodu z pódia vzala do ruky kameru a její cesta až do zákulisí byla v reálném čase promítána na obrazovky. Diváci tak mohli krátce nahlédnout do útrob O2 universa a zároveň být svědky autentické radosti a přátelské atmosféry, s nimiž Zaz i celá kapela koncert uzavřely.
Ačkoliv Zaz nepatří mezi interpretky, které by určovaly hudební trendy, dlouhodobě se těší mimořádné oblibě i u českého publika. Během zimního úterního večera nabídla v O2 universu autentický, radostný a přesvědčivý výkon, který připomněl, že i v halovém formátu může koncert fungovat především na síle hudby a osobnosti, ne jen na velikosti produkce.
Verdikt: 89%