Přestože areál je letos plný a vedra úmorná, na komfortu návštěvníků to není znát. Jak jsou pravidelní fanoušci zvyklí z posledních ročníků, Mighty Sounds jsou kompaktní festival, vzdálenosti mezi jednotlivými pódii minimální a fronty na občerstvení i toalety krátké. Samozřejmostí je dostatek pitné vody, stinných míst i tradiční keramické toalety. Novinkou letošního ročníku jsou klimatizované stanové stage, které se během tropického počasí ukázaly jako velmi vítané vylepšení. Organizátoři tak udělali maximum pro to, aby se s extrémními teplotami, které letos festival provázejí, vypořádali co nejlépe.
Program prvního dne byl sestaven bez jednoho dominantního headlinera. Spíše než na jedno velké jméno sázel na silnou kolekci interpretů, kteří dlouhodobě definují tvář Mighty Sounds. Na papíře možná line-up nepůsobil tak bombasticky jako některé předchozí ročníky, v praxi ale fungoval výborně. Člověk občas nestačil přebíhat mezi jednotlivými scénami.
Vrcholem hlavního pódia byli britští Asian Dub Foundation. Jejich směs dubu, dancehallu, rapu a elektroniky působila vedle převážně punkového programu jako příjemné žánrové osvěžení. Přirozená energie kapely, která i na velkém pódiu působila spíše jako parta kamarádů hrajících v zaplněném klubu, dobře zapadla do atmosféry. Škoda, že toho jede tolik z předtáčky a nezazněly zásadní songy, které má tahle londýnská parta na kontě. I když to bylo příjemné, po koncertu zbyl pocit, že mají na víc.
Není divu, že největšího publika večera se proto dočkali američtí hardcore veteráni Agnostic Front. Na Mighty Sounds se vracejí pravidelně a bylo znát, že si za ta léta vybudovali mimořádně silnou fanouškovskou základnu. Jejich hardcore ze staré školy má všechno, co zdejší publikum vyznává – energii, silné refrény a pořádně tvrdé a rychlé kytary, ať už hráli svoje klasiky nebo nové songy. Nejsilnějším momentem byl ale závěr jejich koncertu věnovaný kapele, bez které by „nebyl punk, nebyl metal, nebyl hardcore“. Když zněl areálem Blitzkrieg Bop od Ramones v podání Agnostic Front, bylo to pro Mighty lepší a symboličtější než nějaké obyčejné „Happy birthday to you“.
Kytarista Agnostic Front Vinnie Stigma už byl v tu chvíli na pódiu podruhé. Nejprve si totiž v pozdních odpolednícho hodinách zahostoval s punkovými klasiky The Exploited. Ti předvedli svůj standard, hodně rychlý, hodně špinavý a hodně skotský set, ve kterém je středobodem všeho frontman Wattie se svým typicky červeným vztyčeným mohykánem. Nechyběla ani zatěžkávací zkouška pódia při songu příznačně nazvaném Sex & Violence, při němž na scénu vtrhli desítky fanoušků z prvních řad. Bylo to poněkud parné pogo!
Nejsilnější koncert prvního dne ovšem odehráli The Selecter. Britská ska legenda vedená charismatickou Pauline Black předvedla na druhé scéně mimořádně energické a zároveň velmi lidské vystoupení, které patřilo k největším zážitkům celého dne. Přestože kapela funguje téměř padesát let a Pauline Black letos oslavila dvaasedmdesáté narozeniny, její energie i charisma byly obdivuhodné. Ska dnes možná nestojí v centru hudebního dění, The Selecter ale připomněli, proč patří mezi nejdůležitější jména celé britské vlny žánru.
Sugestivní byla zejména píseň War War War. „K čemu je dobrá válka?“ ptala se Pauline Black do temného reggae beatu. „Absolutně k ničemu,“ odpovídala si. A kapela i z této „temnoty“ za pár okamžiků vystřihla pozitivní a energií nabitý klasický song On My Radio.
„Pauline Black: S The Selecter jsme zažili rvačky i hajlování. Eric Clapton byl rasista.“ Rozhovor čtěte zde.
Z boku pódia tomu obdivně přihlíželi losangeleští The Aggrolites, kteří chvíli předtím odehráli v menším Monster stanu nabitý koncert plný jejich „špinavého reggae“. I jejich vystoupení mělo skvělou energii a náladu, jen škoda, že jeho závěr „utopili“ v coververzích. Tahle kapela mí navíc, než jen kopírovat, co vymyslel Roy Ellis a další klasici žánru.
Z domácích interpretů zaujal především reunion Prague Conspiracy. Kapela, která už několik let nevystupovala, přilákala do stanu Monster Stage početné publikum a připomněla dobu, kdy její koncerty neodmyslitelně patřily ke koloritu Mighty Sounds. Frankie & The Deadbeats dorazili v rozšířené sestavě s pianem i steel kytarou. Velký zájem provázel také odpolední koncert Poletíme?, jejichž stan byl solidně zaplněný, i když nepatří k typickým “Mighty intepretům”.
Výbornou formu ukázali také američtí Bridge City Sinners. Jejich syrová kombinace country, bluegrassu a punkové energie hraná výhradně na akustické nástroje si publikum získala prakticky okamžitě. House of Protection předvedli explozivní podobu moderního hardcoru a proměnili stan v jedno velké moshpitové bojiště. Z německých hostů pak zaujali Itchy a Sondaschule, kteří suveréně ukázali, proč patří k největším jménům melodického punk rocku u našich západních sousedů. Ostatně, Němčina zní pod pódiem mezi návštěvníky docela často.
První den jubilejního ročníku potvrdil, že Mighty Sounds je festival postavený především na promyšleném programu, silné komunitě a jedinečné atmosféře. Oslavy dvaceti let tak odstartovaly ve velkém stylu a pokud bude festival pokračovat stejným tempem, mají se návštěvníci během zbytku víkendu rozhodně na co těšit.
