„Každý kámen, který po mně hodili, jsem vzal a nabrousil s ním své hrany,“ pravil Manson, když oznamoval novinku One Assassination Under God – Chapter 2. Možná v Exit Wound zní nabroušeně, ale není to ani tak skladbou jako spíš tím, že si nabroušenou image drží od začátků kariéry a jen pokračuje v tom, co mu šlo vždycky: bavit publikum hororovým rockovým cirkusem.
I v novém klipu se stylizuje do jakéhosi přízraku vyskakujícího ze tmy, případně v pána stínů čekajícího v prázdných sedačkách na cosi. Proč ne, fanoušci to na něm milují a dokud má Manson kondici, energii a chuť jim to dopřát, proč by to nedělal?
Horší je samotná hudba, Exit Wound je sice technicky dotažená nahrávka, Mansonův parťák a producent Tyler Bates nastavil zvukové parametry už na albu The Pale Emperor a v podstatě jen dohlíží na to, aby se zase naplnily. Nový singl kvůli tomu vůbec ničím nepřekvapí, je to typický Marilyn Manson z pozdější éry, tedy po zásadních nahrávkách. Manson si s nimi kdysi vydobyl po právu renomé, nicméně od té doby jen těží ze své pozice a změnil se v jakýsi rockový mekáč. Chcete číze, dostanete číze. Chcete zase Mansona? Tu máte dalšího Mansona.
Někomu to může stačit a budiž mu to přáno. Ale Manson to zkrátka hraje až příliš na jistotu. Jeho kolega Rob Zombie se letos odvázal a vydal výtečnou, téměř živou vodou pokropenou desku The Great Satan. Třeba Manson na nové desce, která vyjde 14. srpna, předvede to samé. Ale podle prvního singlu bych na to nic nevsadil. Na Exit Wound připomíná Makového mužíčka, který v pohádce Františka Nepila sypáním máku uspával děti.