Petrofskiho provází muzika již od dětství. V pěti nebo šesti letech začal hrát na piano a na kytaru, na základní škole navštěvoval pěvecký kroužek a ve vesnici, ve které s rodiči žil, zpíval v kostelním sboru a posléze při studiu gymnázia v Jihlavě navštěvoval hodiny zpěvu v ZUŠce. „Co se týče autorské hudby, tak já nejenže jsem hrál na kytaru a zpíval, ale bavil mě i sloh a textařina. Takže v nějakých patnácti nebo šestnácti letech jsem se začal pokoušet napsat si nějaký text do několika akordů. A od té doby píšu písničky,“ řekl mi ke svým začátkům.
Hudba ho chytla natolik, že se rozhodl ji studovat, a to rovnou v zahraničí. To se mu podařilo a vystudoval obor populární a komerční hudba ve velšském Cardiffu. Po návratu do České republiky se v roce 2022 usadil v Praze a začal pracovat jako mediální analytik v Intergramu, aby v roce 2023 přešel do Supraphonu, kde pracuje jako vedoucí digitálního oddělení dodnes.
Po návratu do České republiky také začal vydávat první singly a v roce 2023 také debutové electro/synthpopové EP Donkichotský Ideály, na němž nezapře vliv osmdesátkového retra, klasického synthpopu a novoromantiky. Ale ani inspiraci u kapel jako Depeche Mode nebo tuzemských Oceán. Samozřejmě mě zajímalo, kde se u něj ta fascinace osmdesátkovým zvukem vzala? „Když jsem vyrůstal, rodiče hodně poslouchali Depeche Mode, Pet Shop Boys a podobný věci na CDčkách. Ten zvuk se mi hodně líbil a zůstal ve mně zakořeněný,“ popisuje Petrofski. „Někdy v patnácti nebo šestnácti letech jsem se k tomu vrátil, začal jsem desky Depešáků sjíždět a zjistil jsem, že mě to hodně baví. Potom jsem v zahraničí objevil formace, které ten osmdesátkový sound dělají, jako třeba FM-84 a další. A když jsem zjistil, že v zahraničí lidi ten synthwave dělají, tak jsem si řekl, že to také zkusím. Udělal jsem pár beatů a znělo mi to dobře. Nakonec jsem u toho zůstal a stále mě to baví.“
Petrofski však ve své tvorbě ty čtyřicet let staré žánry a retro estetiku obohacuje o silné melodie a moderní elektronický taneční zvuk. Tím vytváří zajímavý, romantický a vlastně i svěží synthpop, jenž se vyznačuje organickou kombinací melancholičnosti a tanečnosti. Když k tomu přidáme skvělý zvuk, výborné texty vyznačující se kultivovanou češtinou a osobitý, emotivní a někdy až surový zpěv, je jasné, že Petrofski je velmi talentovaný hudebník, který stojí za pozornost.
A to nejen proto, že tvoří muziku, kterou u nás mnoho lidí nedělá. Když si poslechne některý z řady singlů, jež od debutového EPčka vydal, určitě mi dáte za pravdu. A je jedno, jestli si vyberete svůdně taneční novoromantikou načichlý singl Metropole snů, neodolatelně taneční pecku Frézie nebo zmíněnou spolupráci s kluky z Caramel v songu TESCO.
V době, kdy tento článek píšu, byl poslední vydanou nahrávkou singl Bílá sabotáž, na němž Petrofski spolupracoval s producentem tvořícím pod pseudonymem JAR0.K (vlastním jménem Jaroslav Kubr). Ten má být předzvěstí debutového alba. Album se bude jmenovat 26, vyjde 21. března a Pertofski ho pokřtí 27. března v pražském klubu Varšava v rámci koncertní série United Klubovna.
Jak mi Petrofski řekl, na albu se dočkáme i dalších spoluprací a hostů. Uslyšíme na něm například Erika Šulce ze slovenské kapely Medial Banana, Matěje Burdu, což je v současnosti kytarista Adama Mišíka, Lukáše Vydru z kapely Dukla nebo Toyotu Vangelise. A prozradil mi také jedno spojení, které by asi nikdo nečekal. „Na albu bude písnička, která se jmenuje Leporelo příběhů a tu písničku napsal Jan Chudan z kapely Škwor. Máme se tedy jistě na co těšit!