Stačí několik úvodních zvolání „je, je, je, jéé, jééé“ a publikum ví, co má dělat. Na koncertech Jamajčana Roye Ellise není důležité, kdo přišel tančit a kdo původně plánoval jen postávat u baru. Mr. Symarip má v krvi to nejlepší z entertaimentu hudby šedesátých let, kdy sám začínal. A během svých koncertů spolehlivě boří bariéry mezi pódiem a publikem.
„Na Royovi mě fascinuje, jak rychle dokáže navázat kontakt s lidmi. Nemusíte znát jeho desky ani historii ska. Nemusíte ten žánr mít ani nijak zvlášť v lásce. Ale Roy se postaví na pódium, začne zpívat a během pár minut jste součástí koncertu,“ říká novinář a saxofonista Honza Vedral (jinak také šéfredaktor Headlineru), který o průkopníkovi jamajské hudby napsal knihu Roy Ellis: Šéf skinhead. Ta se dočkala i audioverze s Filipem Kaňkovským v hlavní roli.

Tradice je tradice
Do Malostranské besedy, kam letos míří ve čtvrtek 26. listopadu, se Roy Ellis vrací pravidelně a nejen pro pražské publikum se z toho stala milá tradice. Koncert tentokrát nabídne obměněný repertoár, v němž ovšem zůstanou jistoty jako Skinhead Moonstomp, Skinhead Girl, Must Catch a Train nebo Stay with Him. Doprovodí ho kapela Rudeboy Paradise, sestava známých pražských muzikantů, která už dobře zná skladby i způsob, jakým pracuje s publikem. Dokládá to i koncertní záznam z roku 2024, který ve stejném klubu pořídil režisér Tomáš Tůma. Jeho audioverze loni vyšla na dvojvinylu u španělské značky Liquidator Music.
Největší hit vznikl při jamování
A jak je to s tím dupáním? To souvisí s největším hitem Mr. Symaripa, který nese název Skinhead Moonstomp – tedy skinheadský dupák. Jde o písničku, která vznikla víceméně náhodou. Kapela měla k dispozici studio a začala jamovat. Základem se stal rytmus skladby Moon Hop jiného Jamajčana Derricka Morgana, k němuž Roy přidal charakteristické volání a spontánně z něj vypadnul i text o tom, že je "šéfem skinheadů". Šlo o důležitý krok nejen v hudbě. Kapela Symarip se tímto songem stala první černošskou partou hudebníků, která přímo oslovovala i důležitou britskou subkulturu šedesátých let, která tehdy neměla nic společného s pozdějším rasistickým chováním některých skinheads. Naopak, první skinheads se přátelili s jamajskými rudeboys jako první běloši nadšeně tančili na reggae i ska. A právě v téhle písni poprvé padla řada předsudků, které o sobě černí a bílí kluci navzájem měli.
Pozoruhodný je i název Symarip. Muzikanti dříve vystupovali jako The Pyramids, ale smluvní závazky jim bránily použít původní jméno pro novou nahrávku. Obrátili tedy písmena názvu a trochu ho upravili. Pod novým označením pak v roce 1969 vznikla deska, která o deset let později zásadně inspiovala kapely jako The Clash, The Specials a celé hnutí kolem labelu Two Tone. Pojem skinhead reggae dodnes připomíná kořeny subkultury, které jsou české zkušenosti s rasistickými skinheady devadesátých let velmi vzdálené.
Hvězda, na kterou se zapomnělo
Royův příběh ale u jedné slavné nahrávky nezůstal. Prošel evropskými angažmá, hrál různé podoby taneční hudby a věnoval se také soulu a gospelu. Když se později naplno vrátil na reggae scénu, musel podle vlastních slov některé posluchače přesvědčovat, že hlas na těch starých deskách, které točili všichni dýdžejové v Německu, Francii, Španělsku i jinde po světě, skutečně patří jemu. „Mysleli si, že jsem šarlatán a nevěřili mi, že žiju ve Švýcarsku," vyprávěl Roy Ellis, který se na tamní scéně těší velkému respektu. Vystupoval s Céline Dion a pěvecké triky se k němu chodíval učit pekařský chlapec, které později proslul jako DJ Bobo.
Symaripův pozoruhodný život od drsného dětství na Jamajce po návrat na světová pódia zachytil Honza Vedral v již zmíněné knize Šéf skinhead. Vyšla už ve třech jazycích, tištěná česká verze je vyprodaná. Její audioknižní podobu namluvil Filip Kaňkovský, který si sám s Ellisem zahrál coby člen doprovodné kapely Green Smatroll. Jak je vidět, k Česku má Roy Ellis blízko.
Večer hudebníků z celého světa
Program v Malostranské Besedě se letos rozběhne už v sedm hodin otevřením dveří a vinylovým DJ setem na baru. Na pódium jako první nastoupí italský zpěvák Rude Hi-Fi s německou doprovodnou kapelou The Toadville Rockers. Následovat bude "zahřívací" koncert formace Boss Foundation pod vedením britského producenta Neila Andersona ze značky Orginal Gravity. V půl desáté pak na scénu nastoupí samotný Roy Ellis aka Mr. Symarip v doprovodu Rudeboy Paradise, v nichž se o sóla postarají například uznávaní hráči Štěpán Janoušek nebo Michal Wróblewski.
Atmosféru jamajské tančírny prostřednictvím vinylových desek během večera navodí německý DJ Ska Fish a domácí Maykl. Připojí se k nim i sám Neil Anderson. "Kolem reggae a ska se odjakživa setkávají lidé z různých zemí, je pro nás čest, že zrovna v Praze se z toho stala taková tradice. A že se jeden ze zakladatelů celého žánru vrací do Česka tak rád,“ dodává Honza Vedral. "Bude to ve všech směrech mezinárodní večer."