První pokus oživit Vargovu tvorbu, interpretovat ji a pokračovat v ní už je na světě. V Praze se před několika týdny objevilo neobvyklé slovenské kvarteto, které se věnuje jen a jen nově pojatým přednesům Vargovy tvorby. „Naše kvarteto název nemá, ale náš projekt se jmenuje Písně Mariána Vargy, protože to je obsah toho, co děláme v tomto kvartetu,“ říká hlava projektu, violoncellista Jozef Lupták.
V Praze jsme vídali Vargu hlavně s jeho rockovým triem nebo kvartetem, popřípadě jako sólistu, ale vaše čtveřice představuje jeho skladby v úplně jiné sestavě.
Členy kapely jsou zpěvačka Sisa Fehér, kterou pro tento projekt „objevil“ Vargův kamarád Agnes Snopko. Je to vynikající jazzová zpěvačka, skladatelka a aranžérka. Dalším členem je klavírista, skladatel a aranžér Vladislav Šarišský, kterému říkáme také Slnko, doma je v klasické hudbě stejně jako v jazzu a v jiných žánrech. Třetím členem je Oskar Török, fenomenální hráč na trubku a také skladatel známý i na českých pódiích.
A vy?
No a já, violoncellista, také trochu skladatel, pedagog a také zakladatel a organizátor Festivalu Konvergence a jediný pamětník Mariána Vargy, s nímž jsem posledních zhruba 18 až 20 let jeho života hrával, spolupracoval. Marián pro mě psal skladby a také jsme se kamarádili a často spolu mluvili a navštěvovali se.
Jak vznikl nápad posmrtně interpretovat Vargovy skladby? Myslíte, že by Marián s takovými verzemi souhlasil?
Nejznámějším interpretem Mariánových písní byl Pavol Hammel, ale my jsme ve Společnosti Mariána Vargy, která vznikla krátce po Mariánově odchodu, přemýšleli, jak oslovit mladší publikum a jak jeho písně a tvorbu představit mladší generaci. Výborný způsob, jak to uchopit, nabídl Mariánův přítel Agnes Snopko, který si na oslavu své sedmdesátky pozval jako hudební hosty Sisu Fehér s Vladem Šarišským a požádal je, aby mu zahráli a zazpívali několik Mariánových písní a mě přizvali k této ad hoc spolupráci. Pozvanému publiku včetně Mariánovy manželky Janky Vargové a také Agnesovi se to tak líbilo, že jsme si řekli, že bychom v tom měli pokračovat. A tak Sisa s Vladem přizvali ještě Oskara a vzniklo kvarteto, které poprvé zahrálo hodinový koncert na Festivalu Konvergence v roce 2020. Bylo to během covidových omezení, a tak nás naživo slyšelo ve Velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu jen 35 lidí, ale v online přenosu jich bylo samozřejmě mnohem více. Pět let jsme spolu hrávali koncerty a hledali znění těchto písní, nejvíce se na jejich aranžmá podílel Vlado Šarišský, ale byla to společná práce a po pěti letech jsme je minulý rok nahráli.
Myslíte, že by se to v téhle podobě, violoncello, trubka, klávesy a ženský vokál, Marianovi líbilo?
Všechno jsme intenzivně konzultovali s Jankou a myslíme si, že Marián by byl nadšený… Marián měl totiž rád nové pohledy na věci. On sám tak tvořil hudbu.
Ale i tak je to neobvyklá sestava. Jak jste k ní došli?
Ta sestava vyplynula ze vztahů a přirozené náklonnosti jednotlivých umělců. A zároveň jsme chtěli zachovat určitý improvizační potenciál, který Marián také představoval a který všichni členové reprezentují. Vlado Šarišský svým myšlením za klavírem a vůbec přístupem k těm písním úplně přirozeně rozvíjí Mariánovu tvorbu, Oskar má neuvěřitelnou hudební citlivost a schopnost se napojit na tuto hudbu, Sisu, která Mariánovu hudbu znala jen velmi okrajově, přesvědčil Agnes. A já jsem na Mariánově hudbě vyrůstal a měl jsem k ní vztah takříkajíc osobní.
Vy jste s Vargou dlouhá léta hrál. Jak se s takovým svérázným člověkem pracovalo?
Marián byl velmi svérázný a originální umělec, ale i svérázný člověk. Na druhé straně měl obrovskou míru pokory. Proto se s ním dalo nejen dobře hrát a improvizovat, ale i mluvit. Neustále poslouchal hudbu, četl knihy a pro mě to byla neustálá výzva, v dobrém i náročném smyslu, souznít a vzájemně se poslouchat, napojit se a tvořit.
I já jako posluchač jsem měl z Vargových koncertů obrovské zážitky. Natož vy, který jste s ním pracoval řadu let!
Kromě jeho skladby Antifona pro violoncello a klavír či společných improvizací jsme často hráli i Fratres od Arvo Pärta. Právě při této skladbě jsme zažili na Festivalu Pohoda jeden z nejsilnějších momentů našeho společného hraní. Mišo Kaščák, ředitel Pohody, nás zařadil na pátou hodinu ráno jako tzv. Vítání slunce na hlavní pódium. Právě v hudebním klimaxu skladby Fratres vyšlo slunce. A to byl normálně dotyk věčnosti. Já jsem na pódiu během hraní slzel jako malý chlapec a lidé křičeli štěstím… takových okamžiků jsme zažili více. Ale i směšných či i podivných. V nádherném kostele v Levoči, kde jsme měli na koncertě 2000 lidí, bylo to v rámci Festivalu Konvergence, chtěl místní kněz Mariána vyhodit z kostela, protože si myslel, že je pod omamnými látkami a že je převtělený ďábel. Marián v té době nepil alkohol ani nic podobného, od toho momentu jsme v tom kostele nemohli uspořádat ani jeden koncert…
Ale hrávali jsme i klasické kompozice napsané Mariánem speciálně pro nás, ať už smyčcová, nebo violoncellová kvarteta, či sólové skladby pro violoncello. Ty všechny čekají na zpracování do druhé edice Collected works II.
Jaké skladby jste si vybrali k novým interpretacím?
Jsou to převážně písně ze Zelené pošty nebo Konvergencí, ale věříme, že budeme pokračovat i dál. Výběr písní vždy konzultujeme i s Jankou, a tak vzniká velmi komplexní výběr, který, věříme, je vhodný i pro toto nové zpracování a aranžmá.
Zpívané skladby jsou většinou spojeny s Prúdy nebo v menší míře v případě Konvergencí i se souborem Collegium Musicum. Hrajete i něco z jeho instrumentální tvorby?
Zatím ne, ale Vlado občas vsune do programu jednu dvě klavírní skladby z not pro děti, které jsme vydali v rámci SMV (Společnost Mariána Vargy). Ty Marián zkomponoval jako deseti- až patnáctiletý žák. Tyto skladby však aktivně prezentujeme po celém Slovensku v rámci jiného konceptu, koncertu Krocení čertů a nacházení krásy. Je určený pro žáky a učitele uměleckých a základních škol. A také hráváme skladbu Antifona pro cello a klavír. Delší dobu jsme prezentovali koncertní program s čtením z knihy O cestách, které nevedou do Říma od Petra Uličného, kde jsme hráli i smyčcové kvarteto. Vladko také hrává s novou sestavou Collegium Musicum, kde je stále přítomný Fero Griglák nebo bubeník Martin Valihora.
Není posluchačům divné, že Hammelovy party zpívá ženský hlas?
Víme, je to odvážný krok udělat takovou změnu, ale ženským hlasem i novým pojetím písně získaly úplně jiný nádech a právě tady se ukazuje jejich svobodný hudební potenciál. Pro některé skalní fanoušky je náročné přijmout to v této podobě, jiní jsou nadšení, otevřely se jim nové obsahy a významy slov i hudby. Považuji za dobré znamení, že na to existují různé názory. Pro mě osobně je důležitý i názor Janky Vargové, která je velmi citlivý posluchač, znala Mariánův vkus takříkajíc nejblíže. A pokud jí něco nesedí a neztotožní se s tím, je to pro nás signál, že je potřeba o tom minimálně uvažovat.
Varga je v mysli posluchačů zafixován především jako hráč na Hammondky. Vy ale používáte v interpretacích jeho skladeb klavír. Proč?
Marián samozřejmě hrál na Hammondy, a to nás všechny oslovilo, ale tento nástroj se spojoval především s jeho kapelou
Collegium Musicum. Jeho nástrojem byl však klavír, který hrál během jeho tvůrčí kariéry důležitější roli. Byl to jeho kompoziční nástroj a používal ho nejvíce. Proto se mi zdá úplně přirozené, že jdeme touto cestou. Já sám jsem s ním hrál s Hammondy tuším jen jednou nebo dvakrát. Vždy hrál jen na klavír nebo synťákový klavír.
Jakou část skladeb na Vargova témata tvoří improvizace?
Jednotlivé písně mají poměrně pevnou hudební strukturu a improvizace je součástí sól nebo částí, které jsou k tomu určené. Těžko se to dá vyjádřit procentuálně, ale určitě si necháváme prostor pro momentální inspiraci a tvořivější přístup.
Dá se nějak pojmenovat výsledný produkt? Jazz, rock, vážná hudba?
Mám velmi rád Mariánův citát, že „v hudbě nemá smysl hrát si na neměnnost hranic“. V tomto duchu bych definoval i tento styl. Je tam vážná hudba, nebo „klasika“, je tam trochu jazzu, je tam i rock v akustické verzi. A je tam něco mezi tím…
Co album?
Album vzniklo minulý rok ve fantastickém studiu Birdland na Slovensku. Původně jsme ho dokonce chtěli nahrávat v Čechách, kvůli „česko-slovenskému“ pocitu a odkazu Mariánovy tvorby. Ale toto studio si pro nás našlo prostor a my jsme neváhali a byla to nejlepší možná varianta. Věřím, že ta deska bude mít pokračování. Pokřtili jsme ji na festivalech Pohoda a Atmosféra a byli bychom velmi rádi, kdyby si našla své fanoušky i v Čechách. Tento projekt je, myslím, vhodný pro festivaly vážné hudby stejně jako pro letní festivaly typu Pohoda.
Už jste zmínil, že v Bratislavě existuje Společnost Mariána Vargy. Můžete ji stručně představit?
Společnost Mariána Vargy vznikla spontánně po jeho smrti v roce 2017, kdy jsme se sešli z podnětu Mariánova blízkého přítele Vladimíra Godára a Mariánovy manželky Janky a spolu s dalšími Mariánovými přáteli jsme založili občanské sdružení. Jeho cílem je chránit, rozvíjet a publikovat Mariánovo dílo.
To znamená, že vydáváte i jeho nahrávky?
Máme za sebou poměrně velké ediční aktivity. Vydali jsme souborné dílo, CD box se 16 analogově remasterovanými tituly a nádhernou a obsáhlou publikací s názvem Marián Varga Collected Works I. Ta v limitovaném nákladu, pro fajnšmekry a fanoušky vyšla jen dva roky po Mariánově smrti. Další publikací byl už zmíněný soubor Mariánových dětských skladeb v notách i na nahrávce pro mladé klavíristy O chlapci, který krotil čerty a našel krásu. Dělali jsme turné Cesty, které nevedou do Říma prezentující jeho klasickou tvorbu v kombinaci se čtením jeho myšlenek. Realizujeme vzdělávací koncerty o Mariánově hudbě, jeho osobnosti a zároveň skladatelích, kteří ho ovlivnili a které měl rád. Už jsme jich udělali snad 40 po celém Slovensku a mají fantastický ohlas. Jejich budoucnost je však ohrožena vzhledem k situaci, která je v kultuře na Slovensku. Na šíření povědomí o Mariánovi spolupracujeme i s jinými institucemi, například ve spolupráci se Slovenským rozhlasem jsme připravili sedmnáctidílný seriál o Mariánově tvorbě, podíleli jsme se i na přípravě velké fotografické výstavy v galerii Danubiana k nedožitým Mariánovým pětasedmdesátinám… A máme mnoho dalších plánů!
Existují ještě nějaké nevydané nahrávky nebo partitury Vargových věcí?
Jsou komorní díla pro různá obsazení, která ještě nejsou nahraná, i když byla uvedena, ale čekají na nahrávku a vydání. I proto jsme nazvali souborné dílo Marián Varga Collected Works I. S nadějí, že vydáme pokračování, až na to bude prostor a čas. Myslím, že co se týče partitur, objevili jsme už téměř všechno, ale jsou nahrávky, které nejsou zveřejněné, a nejsem si jistý, jestli by Marián chtěl, aby zveřejněny byly.
Album Písně Mariána Vargy
„Album je poctou originálu a samo se stává originálem,“ říkají čtyři slovenští muzikanti, kteří se po čtyřech letech společného hraní rozhodli svou poctu Vargovi zvěčnit i na albu. Žánrově na něm balancují mezi klasikou a džezem. Nechybí na něm nová interpretace klasik jako Pošta, Zvonky, zvoňte nebo Smutná ranná električka.