Obrázek k článku Syn Bona z U2 opět řádí v Praze s kytarou v ruce: „Lidi už znají texty lépe než já!“
| Šárka Hellerová | Foto: Zdenko Hanout (Colours)

Syn Bona z U2 opět řádí v Praze s kytarou v ruce: „Lidi už znají texty lépe než já!“

Rozhovor s mladou dublinskou kapelou Inhaler jsme sice v Headlineru měli nedávno, ale rozhodli jsme se s nimi opět potkat na Colours of Ostrava. A to z několika důvodů: Zaprvé v mezičase vydali první nový singl od debutového alba. Zadruhé za sebou mají své první vystoupení na Glastonbury a také open air v Dublinu, největší koncert své kariéry. A zatřetí 18. srpna budou v Praze předskakovat Arctic Monkeys.

Když jsme spolu před koncertem na Colours mluvili, ještě jsme netušili, že avizovaných 0,1 mm deště bude prudký slejvák, který Inhaler vyžene v půlce setu z pódia. Frontman Elijah Hewson se loučil s omluvou za nedokončenou práci, naštěstí se o chvíli později kapela mohla ještě vrátit na krátký přídavek po dešti. O Inhaler byste měli vědět jednu věc, a ne, není to ta, že Elijah je synem Bona z U2. Jde o to, že jsou všichni čtyři velmi milí a mísí se v nich sympatická skromnost s jasným přesvědčením, že kapela je to nejlepší, co mohou v životě mít. 

V květnu jste v České republice hráli v Lucerna Music Baru – stýská se vám v tuhle chvíli už po klubové atmosféře, nebo se na obřích festivalech cítíte jako doma? 

Elijah: Občas trochu ano, ale my v nich pořád ještě hráváme, není to tak, že bychom z nich vyrostli, jen jsme teď uprostřed jiné sezóny. Jsou to různé druhy energie, hraní na festivalech jsme se museli učit. Bývá na nich daleko větší publikum, které hlavně nepřišlo jen kvůli nám. Je to úplně jiný zážitek a já se na další klubové koncerty moc těším. 

Před koncertem v Lucerna Music Baru jsme spolu mluvili o tom, že si na svou stranu získáváte mladší publikum a lidé na vás nechodí už jen ze zvědavosti kvůli jistým rodinným souvislostem. Cítíte díky festivalům příliv dalších fanoušků? 

Ryan: Rozhodně ano. Zdá se mi, že s každým dalším festivalovým vystoupením zůstává víc lidí až do konce a cítíme z publika daleko větší energii. Nejspíš kvůli tomu, že chodí víc mladých lidí. Myslím, že se projevilo i to, že jsme už stihli slušnou řádku vlastních koncertů, takže na festivalech přijde i mnoho těch, kteří nás už znají. 

Elijah: Tohle je naše první festivalová sezóna a já jsem zvědavý, jaký bude mít dopad na podzimní turné. Jestli si povedeme zase o něco lépe. A báječné je, že s námi lidé už hodně zpívají. Dostalo se to do fáze, kdy znají texty lépe než já. 

Nový singl These Are the Days zazněl i na Glastonbury.

Máte za sebou první vystoupení na Glastonbury. Jaké to bylo? 

Elijah: Nervydrásající. 

Robert: Byli jsme opravdu velmi nervózní, odehráli ten koncert, slezli z pódia a nebyli jsme schopní to pochopit. Celou dobu jsme se museli štípat, abychom uvěřili, že se to děje. Ale když se teď s lehkým odstupem ohlédnu, mám pocit, že jsme odvedli dobrou práci a snad nám to do budoucna pomůže. 

Ryan: Bylo to bláznivé, taky jsme tam vyrazili mezi lidi a konečně viděli spoustu úžasných umělců, které milujeme. Sama Fendera, Primal Scream a další. Naprosto úžasný zážitek, je to splněný sen každé kapely. 

Opravdu jste byli nervóznější než jindy? 

Ryan: To nám můžete věřit. Nikdy jsme se takhle necítili. To nebyla otázka jednoho večera. Ty nervy se hromadily několik týdnů a tam se najednou projevilo všechno najednou. Nicméně jsem přesvědčený, že je důležité, aby člověk ani na Glastu neslezl z pódia s pocitem, že odehrál nejlepší koncert na světě, je mistr světa a nic ho nepřekoná. Chceme se zlepšovat s každou další odehranou písničkou. 

Jaké nejlepší koncerty jste letos viděli? 

Ryan: Já byl nadšený z Parcels na Rock Werchter. To byl zcela nečekaně jeden z nejlepších koncertů mého života. Naprosto neuvěřitelné, naživo je to úplně jiný zážitek než z nahrávek. Ten večer jsme viděli i Metalliku, což byl splněný sen našich čtrnáctiletých já. 

Josh: Já jsem viděl týpka jménem Seasick Steve. Ten na mě udělal velký dojem. Měl nástroje vyrobené ze všeho možného. Třeba kusů auta a jediné struny. A s tím dokázal vytvořit naprosto masivní zvuk – seděl na malé stoličce a měl za sebou jen bubeníka. Wow. 

Před pár lety hrál na stejném pódiu, které vás za chvíli čeká!

Elijah: Paráda, naše osudy už začínají být trochu propletené. Na tom festivalu, kde jsme se potkali, hrál po nás. Všechna úcta, je to borec. 

Den po Glastonbury vás čekal doma v Dublinu váš dosud největší koncert. Elijah prohlásil, že publikum strčilo Glastonbury do kapsy… 

Ryan: To byly druhé největší nervy v životě. A náš nejmilejší koncert vůbec. Lidi byli rozjetí už ve chvíli, kdy jsme vyšli na pódium. To je vždy moment, který tak trochu určí celou show, a tady bylo zřejmé, že je všechno správně. Říkal jsem si, tohle bude legrace. 

Robert: I na našich přátelích a lidech z týmu jsme viděli, že ten večer bude zábava. Nikdy nemáme na koncertě tolik blízkých najednou, věděli jsme, že tohle si musíme užít, a taky se nám to podařilo. 

Josh: Že to byl dobrý koncert, poznáte, když slezete z pódia a chcete se tam zase rovnou vrátit. 

Zmínili jste, že se chcete neustále zlepšovat. Máte pocit, že se vám to s nabitým letošním programem vede? Nepřevládá únava? 

Eliah: Mám z toho dobrý pocit. Je důležité nepolevit, nenechat se převálcovat pocitem, že se daří a můžeme být v pohodě. Když člověk zpohodlní, začne být trochu nafrněný a nafrnění lidé dělají chyby. Myslím, že cílem je se neustále posouvat, ale nikdy nedosáhnout pocitu, že už je to dokonalé. To by byl průšvih. 

Ryan: Ale podařilo se nám zvyknout si na festivaly. Pro nás to byla ta nejděsivější věc. Vyjít na velká pódia před publikum, u kterého nevíte, co čekat. To se nám podařilo zvrátit a zjistili jsme, že to milujeme. 

O Cheer Up Baby kapela říkala, že to byl milostný dopis fanouškům v době izolace.

V červnu jste vydali singl These Are the Days – první novinku od debutového alba. 

Ryan: Začínáme novou kapitolu Inhaler. Je to jedna z čerstvých písniček, které jsme napsali na začátku roku. U těch ostatních ještě dolaďujeme detaily a rozhodujeme se, které půjdou na druhou desku. These Are the Days se nám zdála jako ideální přechod mezi prvním albem a novým začátkem. Jsou to takové otevřené dveře. Moc se těšíme, až budeme hrát ještě víc nových skladeb, protože z nich máme skvělý pocit. 

Robert: Že vznikají nové skladby a dostávají se k lidem, je nádherný pocit. I když jsme své první album sotva vydali, tušíme, že se vracíme do hry. 

Co z této skladby dělá ideální přechod k další éře? 

Elijah: Kromě toho, že byla hotová?

Josh: Je to spíš pocit. Zdá se nám svou náladou a textem blízká minulé desce, přesto je svěží a ukazuje, kam míříme. 

Pokud se bavíme o nové kapitole, co byste si v ní přáli mít? 

Elijah: Masivní hity. 

Ryan: Jasně, plno hitů. Ale hlavně, abychom mohli pokračovat v tom, co milujeme. Aby ty obří hity něco znamenaly pro lidi, kteří je budou poslouchat. A abychom hodně hráli. To je jediný důvod, proč to pořád děláme. Protože nás baví spolu hrát, a protože je obzvlášť krásné sledovat, jak publikum zpívá spolu s námi. 

Pardon, ale teď jste zněl trochu jako kdybyste byl ve věku Seasick Steva. „Tohle je jediný důvod, proč to pořád po tolika letech děláme!“ 

Elijah: Snad to tak v tom věku pořád bude! Velký respekt Micku Jaggerovi a dalším, kteří to táhnou takhle dlouho.

Ryan: To by byla paráda, kdybych to v tom věku mohl zopakovat. Nepotřebujeme teď vystřelit ke hvězdám. Chceme postupně růst a vydržet dlouho. 

Skladbou My Honest Face Inhaler své koncerty zakončují.

Inhaler

Kytarista a zpěvák Elijah Hewson, baskytarista Robert Keating, kytarista Josh Jenkinson a bubeník Ryan McMahon kapelu Inhaler založili ještě na škole – v roce 2015. Loni vydali u Polydoru své první album It Won‘t Always Be Like This a od té doby koncertují, jak to jen jde. Jen v České republice už jsme je letos viděli dvakrát – v Lucerna Music Baru a na Colours of Ostrava a ještě se vrátí jako support Arctic Monkeys. V červnu vydali nový singl These Are the Days a pracují na druhé desce.