Tuhle holku zbožňuju od prvního okamžiku, co ji SinglTon přivezl někam hrát. Když jsem ji slyšel poprvé, jak hraje na tu malou kytaru, co má dodnes, fantasticky zpívá a přirozeně nabírá do looperu smyčky, věděl jsem, že máme před sebou veliký multitalent, u něhož bude záležet jenom na tom, kterou cestou se vydá. Naprosté okouzlení, jež trvalo dodnes. Prostě „jenom“ holka s kytarou. Po několika letech, kdy se ostřílela s Jelenem, Davidem Kollerem, Divokým Billem a hlavně sama na svých koncertech, přidala ještě úžasnou schopnost komunikace s posluchačem.
Včerejší večer, tedy ve čtvrtek 27. 4. 2023, měla Terka premiéru. Po třetí písni ve vyprodané Malostranské besedě, kde zahájila jenom čistě s kytarou, pronáší tahle holka, která je na pódiu vždycky sama, větu: „Kdybych měla kapelu? Ale já ji tady dneska mám!“ a zahajuje tím novou éru Terezy Balonové. Pro mě kouzlo skončilo. Chápu, že je to normální vývoj, dokonce vím, že to bude dobré. Živé hraní si musí ještě sednout, ale písně, které vyjdou na novém albu, už jsou psané s tím, že Terka bude hrát s kapelou, a deska zní skvěle. Ale to okouzlující, co jsem miloval na jejím živém hraní, se pro mě rozplynulo, jako když v Harry Potterovi řeknete „Obliviate“. Zamáčkl jsem slzu a šel.
Změna stylu, nebo žánru, chcete-li, může být ošidná a nemusí vždycky dopadnout šťastně. Pevně věřím, že u Terezy Balonové se nejedná o pouhý producentský tah Martina Ledviny, ale o přirozenou evoluci talentované interpretky, jakou Tereza rozhodně je. Když jsem se jí před pár týdny ptal, jak je spokojená s novým albem, podívala se na mě, usmála se a řekla: „Jasně že jo, protože tohle jsem ještě víc já.“ To mě uklidňuje, protože vím, že Tereza Balonová kráčí správným směrem, ať už její kroky vedou kamkoli.
