Jako někdo, kdo denně vytváří v práci titulky, chci vědět, z jaké citace redaktor či redaktorka vytáhla tak absurdní výraz.
„Koncert 5. srpna – Bára Poláková a její nové uskupení Ťupíci.“ Když otevřu mail, zaujme mě právě tenhle předmět. A hrome, on je to název kapely, podivuji se. Zakoupený časopis jsem ještě nečetla, tak ho otvírám a dozvídám se, že Ťupíci budou existovat příštích pět let. Hudbu berou vážně. Sebe ne.
Pouštím si první písničku od Ťupíků.
„Co to je?“ ozve se z vedlejšího pokoje.
„Ťupíci.“
„Co?“
„Nová kapela Báry Polákové.“
„Fakt Ťupíci?“
„Ťupíci, ano.“
„Glosoval byste někdo Ťupíky?“ ptám se v redakčním chatu.
„Z toho klipu mám epileptickej záchvat, ale budu foukat proti větru – mně to nepřipadá blbý. Rozhodně je to vysoko nad průměrem toho, co se dneska na diskoškách hraje. Nejdebilnější je na tom ten název,“ přichází první reakce.
„Souhlasím – je to prostě generickej pop, lehce kýčovitej, lehce jednoduchej, tucárna, ale prostě co…“
Slova Ťupík už se ten den v diskuzi nezbavíme.
Vzpomínám na nedávný koncert Báry Polákové na festivalu Metronome Prague. V jednu chvíli mě naprosto očaroval, ponořila jsem se do textů i melodií, říkala jsem si, jak neuvěřitelně se posouvá. A to už když vydávala před lety své první singly, zdála se takřka dokonalá. Nebo aspoň její písně dokonale vymyšlené a provedené. Ale najednou vnímám větší lehkost i hloubku. Strašně moc mě to baví. A pak přišli na scénu… teď už vím, jak je nazvat… ty dva Ťupíci. A koncert se proměnil v něco, co by mohla být za normálních okolností prostě a jednoduše zábava. V kontrastu s předchozí křehkostí a poetikou to na mě ale v tu chvíli působilo jako čistá estráda. I když je podobná hudební poloha součástí tvorby Báry Polákové od začátku, najednou mi to nesedlo.
Na umění je hezké, že je čistě v rukou jeho tvůrce. Pro ostatní je to volitelná jízda. Nezáleží na tom, že mi Ťupíci (ještě pod tím jménem v tu chvíli nevystupovali) na Metronomu nesedli. Když chce Bára Poláková představit všechny barvy svého hudebního světa v jediné hodině, není důvod to tak nedělat. Ale vlastně se mi trochu ulevilo, když se Ťupíci svým způsobem ustanovením kapely vyčlenili a tvoří samostatnou entitu. Tvoří ji tři renomovaní umělci, kteří v sobě mají všichni jistou poťouchlost a chuť se bavit. Zdá se, že právě tu chtějí v Ťupících ventilovat především.
Co mi na tom jediné přijde škoda je, že se mi název kapely zavrtal do hlavy daleko silněji než samotný debutový singl. Já a ty, takovej dokonalej set up /Takhle nějak si představuju konec světa je sice chytlavé, ale přemýšlím, jestli si Ťupíky budou například kolegové herci pouštět na svých večírcích a trsat na ně tak bezuzdně, jako tanečníci v klipu. Budou Ťupíci příští rok hrát na festivalech? Na Rock for People nebo na Hradech? Objeví se jejich jméno v nominacích hudebních cen? Šlo by Blízko zahrát v acoustic verzi u táboráku s kytarou? Která rádia Ťupíky zařadí do playlistů. Hodili by se spíš k reklamě nebo do seriálu? Mohli by znít u klíčové scény romantického filmu? Tolik otázek. Zatím nemám odpovědi. Budoucnost je otevřená.
Jen jsem mezitím začala své psy oslovovat Ťupíci a doufám, že se kapela nechytne natolik, aby se Bára Poláková přestala věnovat své sólové tvorbě. To by byla jedině škoda. Do té doby lze jen přát všem zúčastněným, ať se s Ťupíky dobře pobaví.