Poprvé jsem Natálii zaregistroval ještě předtím, než začala používat pseudonym Nvtvlie, když vydala svižnou rockovou pecku Lose Control. Tehdy mi okamžitě připomněla velké hvězdy jako Yonaka, Paramore nebo Tonight Alive. Mělo to pořádný drive, a to i díky producentům, bratrům Ronymu a Adrianu Janečkovi, se kterými dodnes spolupracuje a tvoří silný tým.
Její debutové album 9 reasons for my panic attacks vyšlo 22. května, a jak už název napovídá, představuje devět velmi osobních písniček. Právě společně s Ronym Janečkem a s pomocí celé party zahraničních producentů přichází s ambiciózním debutem, který by se dal velmi volně popsat jako „alternativní kytarový pop“. 9 reasons for my panic attacks ovšem není deskou konkrétního žánru. Je to vlastní svět Cindy Marso.
O desce hezky mluví jako o týmové práci, při které jí pomáhali nejen producenti, ale také spoluhráči z její kmenové kapely Skyline. Skyline v sólovém duchu ale od Cindy Marso rozhodně nečekejte, právě naopak…
Úplně na začátek mi dovol otázku, proč jsi krátce před vydáním alba změnila umělecké jméno? Nvtvlie nebylo dost dobré?
To je jednoduché, prostě to nikdo neuměl vyslovit! Ty „véčka“ byly pro někoho až příliš. V tu dobu, kdy jsem si dala tohle jméno, to ve světě hodně interpretů používalo – otáčeli „áčka“ do v. Tehdy mi to přišlo fajn…
Je pravdou, že když jsem psal o jednom z tvých prvních singlů, tak jsem docela zápasil s klávesnicí.
Chápu… Bylo to prostě i obecně hůře dohledatelné. Dokonce i když jsme začali společně s mým producentem Ronym Janečkem tvořit písničky, tak mi sám Rony říkal, ať se přejmenuji. Jinak že mi nepošle exporty, haha.
Ale proč Cindy Marso?
Můj bratr se nedávno stěhoval do baráku rodičů a při té příležitosti jsme tam našli papíry od mého pejska Bublinky, která měla v těch dokumentech napsáno právě jméno Cindy Marso. Říkám si, že to je vlastně hodně cool mít jméno podle pejska.
Když jsem poslouchal tvé první singly ještě pod Nvtvlií, čekal jsem u tebe opravdu příklon k rockovému žánru. Na nové desce je ale alternativa, rock, pop a místy i náznaky soulu.
Myslím si, že jsme se žánrově pořád pohybovali kolem toho stejného kytarového stylu. Chtěli jsme zároveň, aby to bylo hodně osobité. Záměrně jsem nechtěla, aby to znělo jako někdo jiný, co už lidé prostě znají. I proto jsem ty písničky psala s různými producenty, kteří neměli žádné reference. Ale osobně to nevnímám tak jako ty… To album je pořád sjednocené plus minus v jeden „žánr“.
Určitě souhlasím s tím, že zvukově je ta deska dobře sjednocená. Ale některé stopáže mě zkrátka překvapily. I použité instrumenty…
Ano! Chtěla jsem tam hodně živých nástrojů. Část desky jsme s Ronym nahrávali na naší chatě a kousek od ní bydlí má kamarádka z konzervatoře, která v místní ZUŠce učí flétnu. Takže mi na desku nahrála flétnu a taky další zvuky pozounů atd… Ostatně tu desku jsem chtěla i pojmout stylem, že si na ni pozvu spoustu svých kamarádů, se kterými mě vždycky lákalo něco tvořit.
Na desce pracovalo i hodně producentů ze zahraničí. Máš tolik kontaktů a známých mimo republiku?
S těmi producenty se znám z různých songwriting campů, po kterých jsme s některými z nich měli různé online seasons. Hodně jsem takhle pracovala třeba s Emmou Gale z Anglie… Líbí se mi pracovat s takovými lidmi, kteří do hudby umí vnést zase úplně jiný náboj. Tito producenti navíc hodně pracují na eurovizních písničkách a dělají K-popové žánry. Bylo to po všech stránkách moc přínosné.
Stejně by mě zajímalo, jak si dokážeš udržet autenticitu i přes to, že na tvé desce pracuje tolik lidí.
Všechny kapely, které teď vznikají, se stylizují furt do všeho zajetého. Musíš mít barevné vlasy atd… Naopak Cindy Marso má prostě vlastní svět, ve kterém se cítím dobře. Třeba Fell in Love with a Feeling jsme napsali doslova online s producenty. Přitom text, stejně jako u všech ostatních písniček, je prostě nějaká má osobní myšlenka a názor.
To mi je jasné, témata jsou místy hodně osobní a citlivá.
Je to tak. Postupně jsem zjišťovala, že to jsou věci, které lidé okolo mě také hodně řeší. To mě utvrzovalo, že to nejsou nijak výjimečná témata, že jsou naopak zcela běžná. Myslím si, že to je deska, která tě má uvolnit. Je to v pohodě poslech a je to cool.
To je trochu v protikladu s názvem té desky. „Devět důvodů, proč mám panické záchvaty“.
To, že máš panické záchvaty, je dneska asi už normální… Spousta z nás na ně trpí, ale je dobré být jinak v pohodě. Na to ta deska taky odkazuje.
Opravdu jsi při jejím nahrávání nevycházela ani trochu z nějakých oblíbených interpretů nebo přímo vzorů?
Snažím se nemít vzory. Hudby je už na světě opravdu mnoho, proto chci být co nejvíc autentická. Nechtěla jsem proto od začátku působit jako holka, co má kapelu a dělá kytary… Mám prostě svůj vlastní svět a „vibe“. A to i za tu cenu, že mě bude poslouchat třeba jen úzká komunita fanoušků.
Pokud se mě ale ptáš na nějaké oblíbené interpretky, tak určitě mám ráda třeba Sigrid a hromadu dalších zpěvaček.
Pravdou je, že se ta deska těžko přirovnává třeba k nějaké velké zahraniční hvězdě…
Tak to je super, to jsem ráda! Je to dáno i tím mixem různých stylů a žánrů. Ale není to podle mě mišmaš!
Určitě ne, už jen svižný start té desky písní Mum hned vtáhne do děje. Připadá mi to dokonce jako nejambicióznější song z desky.
Ty jo, přitom ten nám v rádiích nehrají. Naopak se nám tam teď točí Fell in Love with a Feeling, Future in My Dreams a World of Mine. Což je dost dobré na to, že to je mé první album.
Přiznám se, že mě ale nejvíce zaujala pecka Friend or Enemy. Má dost poutavou a zároveň melancholickou atmosféru.
Fakt? A to je opravdu jediná věc, která vznikla bez spolupráce na songwritingu. Je to písnička o tom, že jsi s někým ve vztahu, ale vlastně nevíš, jestli tě ten člověk opravdu má rád. Zároveň nevíš, jestli ten člověk je i tvůj kamarád…
Enemy or Friend přitom v podstatě začala vznikat už před deseti lety v době, kdy jsem ještě zpívala s kapelou All These Memories. Dlouho to leželo v šuplíku, ale Rony a Aďo chtěli, ať se na té desce objeví i nějaká pomalejší věc.
Když nad tím teď přemýšlím, už v roce 2024 ses docela slušně rozjela díky singlům Lose Control a Break It a pak najednou přišla dlouhá tvůrčí pauza. Proč?
To bylo dáno hlavně kvůli hraní ve Skyline, do kterých jsem tou dobou naskočila. Tehdy jsem sólovou tvorbu trochu odpinkla na druhou kolej. Se Skyline jsme rovnou psali novou desku, takže jsem se snažila věnovat hlavně kapele, ve které jsem byla nová. Potřebovali jsme udělat nové písničky. Taky mi to teď všichni v kapele „vrací“ a všichni mi se Cindy Marso hodně pomáhají včetně zvukaře, který je připraven zvučit moje koncerty. Všichni jsou zlatí!
Když už jsme u toho, kde vidíš největší rozdíly v přístupu k vlastní tvorbě, a naopak skládání muziky pro Skyline? Přece jen to jsou dva hodně odlišné světy.
Je to poměrně náročné, když děláš jenom sama na sebe. Ve Skyline má stěžejní roli náš bubeník Radek Bureš, bez kterého bychom se všichni maximálně váleli na pláži… On je náš hnací motor, který všechno postrkuje. Pak je tam samozřejmě Martin Hoffer, který zároveň jako náš producent hodně píše muziku pro Skyline. Jako sólo interpretka musíš všechny věci okolo vymýšlet, a to nejen hudbu. Možná i proto teď ráda obecně muzikanty podporuji i třeba skrze sociální sítě, protože vím, kolik je za tím vším práce…
To je hezký!
Jsem ráda, že lidé dělají hudbu. Navíc pokud ji chceš dělat pořádně, tak je to prostě další „full-time job“. Občas je to prostě opravdu vyčerpávající...
O tom ostatně zpíváš v písni Money.
Přesně, chodíš do práce, spíš, chodíš do práce… Zároveň tě ale v té práci nikdo nedrží, furt to je všechno tvoje volba. I o tom to je. Vtipné je, že když Money vycházela jako singl, tak den před vydáním jsem dostala výpověď v práci.
Každopádně to řeknu znovu, obzvlášť v dnešní době, kdy nastupuje Suno a další programy umělé inteligence, jsem ráda za lidi, kteří tvoří hudbu. Tím nechci říct, že AI nemá v hudbě dnes svůj význam. Mnoha lidem to může pomoct se třeba odpíchnout k vlastní tvorbě atd… Lze to prostě použít chytře, ale v určitých mezích.
Jsme toho už přesyceni… Stačí se podívat i třeba na plakáty kapel nebo reklamy. AI je dnes prostě běžná.
A právě proto je fajn podporovat opravdu lidmi tvořený obsah. Kolikrát dnes už ani nevíš, jestli třeba na Instagramu sleduješ skutečného umělce.
Jak bude vypadat tvůj první koncert?
Asi to zatím nechci úplně soustředit na klubová turné a tak podobně. Ale plánuji křest alba na podzim v Praze. A ráda bych si zahrála na nějakých festivalech.
Ještě mi řekni, jestli máš nějakou hodně oblíbenou píseň z alba, kterou bys ráda vypíchla?
Nemám nic takového. Ke každé té písničce mám silný vztah a není tam nic, u čeho bych si při vydání nebyla jistá. Vlastně ty písničky vyjadřují i různé nálady, které se mi v životě střídají. I proto ta deska náladově trochu skáče sem a tam. Tohle je prostě Cindy Marso se vším všudy!
Seznamte se
Natálie Míšová je česká zpěvačka původem z Opavy. Vůbec poprvé o sobě dala vědět jako frontwoman opavské skupiny All These Memories. Jako sólová interpretka s pseudonymem Nvtvlie se pak na scéně objevila v roce 2020, kdy vydala debutové EP Ice Cream. Kariérní zlom pak nastal v roce 2022, kdy se stala novou zpěvačkou Skyline, jedné z nejvýraznějších domácích elektronických kapel, se kterou jen krátce nato vydala album Superpowers (2024). Své debutové album – už coby Cindy Marso – pak vydala 22. května 2026. Pro její tvorbu je charakteristická kombinace emotivních textů, aktuální produkce a svévolná fúze pop rocku nejen s alternativními žánry.