Za dvacet let své existence si Architects vybudovali pozici jedné z nejvýraznějších metalcorových skupin na světe a nebylo proto překvapením, že si pro svou pražskou zastávku vybrali halu Forum Karlín, kterou stačili s předstihem zcela vyprodat. Tři tisíce fanoušků metalové a corové muziky postupně vyplnilo prostor až k prasknutí a utvořilo tak důstojnou atmosféru pro velkolepý večírek, který ve výsledku pojal téměř čtyři hodiny tvrdé a dynamické muziky.
Musím přiznat, že jsem se na tento koncert obzvláště těšil kvůli nabušenému, až bych řekl hvězdnému line-upu. Kromě „Architektů“ totiž zde měli vystoupit také další hvězdy britské scény, While She Sleeps a Loathe, jejichž potemnělý metalcore patří v současnosti mezi to nejzajímavější, co tento tvrdý žánr nabízí. A právě Loathe v čele s výrazným frontmanem Kadeemem Francem celý večírek odstartovali.
Loathe
Loathe jsou ve svém ranku skutečně speciální kapelou, která kombinuje typicky metalcorové prvky s postmetalovými kompozicemi, přičemž jejich muzika vyžaduje perfektně zmáknutou produkci a především dobré nazvučení, aby se člověk v té spletité atmosféře plné zvuků mohl orientovat. A právě tento prvek zpočátku zcela selhával, když Kadeema nebylo téměř vůbec slyšet a zvuky ostrých kytar se podivně slévaly do sebe. Ačkoli se sound postupem jejich setu zlepšil, nemohl jsem se zbavit pocitu, že právě mizerný zvuk zbytečně podkopal jinak velice povedenou show.
S lehkými obavami jsem proto následně očekával nástup sheffieldských While She Sleeps, kteří jsou ve světě metalcoru skutečný pojem a pro mě osobně jednou z nejlepších kapel co se týče živých vystoupení. Naštěstí ihned po jejich nástupu došlo ke zborcení doposud napjaté atmosféry.
While She Sleeps
Pětice divočáků vběhla na stage jako smyslu zbavená a okamžitě ukázala, proč právem patří mezi nejlepší kapely svého žánru. Zvuk se okamžitě zlepšil a kapela ze sebe sypala jeden hit za druhým. Nechyběly pecky jako Silence Speaks, Sleeps Society, Anti-Social či novinky Down a Self Hell. Tahle show měla enormní energii, přičemž frontman Loz Taylor předváděl své typické skopičiny a skvěle komunikoval s publikem. Dokonce si ani neodpustil stagediving a dokonale propojil kapelu s publikem, což While She Sleeps ostatně umí jako málokterá kapela. Kdyby právě oni byli headlinerem večera, určitě by to nikomu nevadilo.
Jenže večer nakonec patřil jiné partě. Krátce po půl desáté v sále zhasla všechna světla a začala hrát skladba Don't Stop Me Now od legendárních Queen, nástup Architects se blížil. Člověk ani nemrkl a na pódiu spadla velká krycí plachta, jež odhalila ohromné třípatrové pódium, jehož schody rovněž sloužily jako promítací plošiny. Metalcoroví bozi následně naskočili v čele s frontmanem Samem Carterem na pódium a spustili show novým singlem Seeing Red.
Architects
Produkce koncertu byla vskutku velkolepá. Architects si pro fanoušky připravili téměř hodinu a půl dlouhý set o devatenácti skladbách, přičemž sáhli i po starších kouscích z alb Daybreaker (2013) Lost Forever // Lost Together (2014) či All Our Gods Have Abandoned Us (2016). Set navíc uzpůsobili tak zdařile, že postupně gradoval a publikum tak stále více ožívalo. Vše bylo navíc krásně doplněno působivým vizuálem pódia, které místy doslova hypnotizovalo. Koncert měl navíc hned několik působivých a nezapomenutelných momentů. Třeba na čtvrtou píseň Impermanence na pódium zavítal Loz Taylor, který si společně s Carterem dal působivý duet. Obdobně pak Architects podpořil také Kadeem France v písni These Colours Don't Run. Zároveň obě hostovačky působily naprosto přirozeně a nenuceně. Krásný moment nastal také s písní Dead Butterflies, když kapela vystřelila do publika tisíce malých papírových motýlků. Navíc řadu písniček si publikum s kapelou hlasitě zpívalo.
Architects
Nejemotivnější okamžik večera pak trochu očekávaně přišel s písní Doomsday, kterou kapela v roce 2018 věnovala svému spoluhráči Tomu Searlemu, který v roce 2016 zemřel na rakovinu. Tento hit má stále neskutečnou sílu a energii, což publikum kapele náležitě vracelo. Přesto se mi zdálo, že přítomní posluchači byli trochu vlažnější. Když se pak v průběhu setu Carter davu zeptal, kolik lidí vidí Architects tento večer poprvé, ozvala se valná řada přítomných. Možná to byl ten hlavní důvod, Architects svou velkolepou atmosférou zkrátka některé nové fanoušky naprosto uzemnili. Jinak zde samozřejmě nechyběly moshpity a obří circle pit, které si zpěvák postupně vyžádal.
Architects
Předem se omlouvám všem, kdo na koncertě byl, ale těch momentů bylo zkrátka tolik, že zde nezvládnu všechny vypíchnout. Ještě však musím zmínit závěr gradujícího koncertu, který kapela obohatila o dva přídavky v podobně hitů Nihilist a Animals. Dav zcela odrovnaly. Sam Carter zde navíc šokoval, když si na sebe vzal dres fotbalového klubu SK Slavia Praha, což někteří přítomní sparťanští fanoušci těžce nesli. I tak se ale jednalo o hezké gesto fotbalové nadšence, který ve své rodné Anglii fandí slavnému klubu Manchester United. Právě „fotbalový závěr“ jen demonstroval pestrost a velikost koncertu, na který budu osobně ještě hodně dlouho vzpomínat.
Architects
4.2.2024 – Forum Karlín, Praha
Předkapely: Loathe, While She Sleeps
Hodnocení: 90%