V jednom rozhlasovém výzkumu z devadesátých let se mezi šesti sty českých skladeb našla jen jedna písnička, kterou znalo sto procent vzorku – jejich Severní vítr. A to v něm tehdy chyběly takové skvosty jako Není nutno, Dělání, Neopouštěj nebo Ani k stáru. Vypráví se, že v jednom moravském rádiu volala každý den do Písniček na přání jistá posluchačka a pokaždé chtěla nějakou jinou Svěrákovu píseň. Po určité době to připadlo moderátorovi divné, a tak se jí zeptal, proč si denně dává zahrát jen a jen Uhlířovy a Svěrákovy písně. „No přece proto, že každý den se mi stane něco, k čemu se některá jejich píseň hodí.“ A objednala si Když se zamiluje kůň. Zdeněk Svěrák je prostě mezi českými textaři šajba.
Pamatujete si na první písničku, kterou jste napsal? Co vlastně bylo ve vašem mládí nejdřív – próza, divadelní hry nebo písňové texty?
První písňový text jsem napsal jako student jedenáciletky. Jmenoval se Dovolená a zhudebnil ho můj spolužák Jaroslav Dřevíkovský, který potom spolupracoval s orchestrem Karla Vlacha. Píseň se ale nikdy nedočkala zveřejnění. Ale nejdřív ze všeho jsem psal humorné povídky a smutné básně.
Jak jste se ke psaní textů dostal?
Můj nevlastní strýc Antonín Ulrich měl svůj smyčcový orchestr. Vyzval mě, abych otextoval jeho polky a valčíky. Byla to tvorba s poetikou dechovky, určená vrstevníkům mých rodičů. Trochu jsem se za své texty styděl a podepisoval jsem je pseudonymem Emil Synek.
Měl jste nějaké vzory?
Byli to Voskovec a Werich. Ale když jsem se učil na harmoniku, hrál jsem z předválečných notových sešitů šlágry první republiky, zejména mi učarovaly skladby Josefa Stelibského. Když vzniklo divadlo Semafor, pochopil jsem, že Jiří Suchý povýšil textařské řemeslo na poezii a bude králem.
A vůbec, máte představu, kolik písňových textů jste za svou dráhu napsal?
Přes čtyři sta.
Existují zhudebněné poměrně komplikované básně, ale vy jdete za písničkou, která se snaží být maximálně srozumitelná. Vnímáte to jako druh nadání nebo spíš jako snahu?
Jaroslav Uhlíř, v němž jsem našel svého skladatele, říkal prostotě a srozumitelnosti splavnost. Oba jsme o ni usilovali, a to nejen u písniček pro děti.
Vaše písničky jsou většinou spojovány s posluchačovým úsměvem. Napsal jste někdy smutnou, ale opravdu smutnou písničku?
Holubí dům není veselá písnička, ani Semiška. Smutná je i Pánbíčku, stůj při mně, Komu se stýská…
To, co píšete většinou, by se ale dalo nazvat „rodinnými písničkami“. Existuje nějaký recept na to, jak napsat písničku, která osloví děti i dospělé?
Tvorbu pro děti jsme s Jaroslavem nepovažovali za druhořadou. Dětskou písničku jsme nepustili do světa, dokud něčím nelahodila i nám dvěma, tedy dospělým. To asi bude ten recept.
Existuje názor, že pseudonym Emil Synek nevznikl ani tak z tlaku režimních institucí jako z potřeby odlišit se od „Svěráka z Cimrmanů“.
To je nesmysl. Nejdřív jsem podepisoval pseudonymem texty, kterých jsem si moc nevážil. Později se mi Synek hodil, když bylo moje pravé jméno na seznamu nežádoucích autorů.
Píšete text na hudbu nebo necháváte zhudebnit hotový text? Čemu dáváte přednost?
Pracoval jsem oběma způsoby a nevím, který je lepší.
Voskovec s Werichem a Ježkem prý občas skládali společně přímo u klavíru. Používal jste jako textař i takovou metodu?
Ne. U klavíru jsme s Uhlířem novou písničku jen dobrušovali a rozhodovali se, kdo z nás ji bude zpívat.
Jak postupujete při psaní – od sloganu, od prvního verše nebo nějakým speciálním způsobem? Píšete do počítače, nebo ručně?
Některé písničky vznikly kvůli rýmu, který mi připadal nový a dokonalý. Například Soňa ví – voňavý. Jiné inspiroval zážitek s dětmi nebo vzpomínka (Edu vzali k fotografovi). Když jsem dostal od skladatele melodii, řekla si o náladu a téma sama. Psával jsem ručně, pak jsem si zvykl na počítač.
Jak vnímáte obrácené přízvuky?
Kdysi mi špatné přízvukování vadilo. Později jsem se ho vědomě dopouštěl. Někdy podporuje komičnost, někdy dává textu půvab neumělosti.
Máte velký autorský odpad?
Z té spousty písní, které jsem napsal, zůstalo naživu asi šedesát.
Když třeba slyšíte některou svou písničku, nemíváte někdy pocit, že jste měl něco v textu napsat jinak?
Ani ne. Stává se mi spíš, že píseň, kterou jsem považoval za zbytečnou, mi teď nepřipadá tak špatná.
Je známo, že to nejtěžší, co ve světě zábavy a umění existuje, je dělat humor. Kolik lidí, tolik vnímání humoru. Přesto se našlo několik lidí, jejichž humor není pro většinu lidí trapný – Burian, Menšík, Svěrák atd. Jak dostat do písničky humor, aby to nebylo trapné?
Na humor není návod. Buď ho máte, nebo nemáte.
Zkoušel jste i nějaké překlady zahraničních písní?
Málokdy. Šípková Růženka pro Jiřího Schellingera není překlad. Napsal jsem česká slova bez ohledu na anglický text Soldier of Fortune.
Existují nějaká místa, kam chodíte za inspirací?
Hodně textů vzniklo na procházkách přírodou. Některé v hotelových pokojích. Ale většina doma u psacího stolu.
Liší se nějak práce textaře, který píše písně pro samostatné použití, od práce na písničce, která je součástí nějakého většího útvaru, jako je třeba film, divadelní představení nebo něco podobného?
Písnička jako písnička. Ale písnička, která slouží jako hlavní song filmu, má velkou naději vejít ve známost. Potkalo to Severní vítr, Není nutno a Ani k stáru. I když je jich ve filmu víc, daří se jim i mimo stříbrné plátno. Příkladem je Lotrando a Zubejda.
Co soudíte o filmových písničkách neboli videoklipech? Neomezuje fantazii posluchače tím, že ke slovům a zvuku přidává obraz, který je sugestivní a přináší jednoznačný výklad?
Jelikož jsem ze staré školy, vadí mi u videoklipů rychlé střídání vteřinových záběrů. Než ho stačím pojmout, je pryč. Mladému divákovi to zřejmě nevadí.
Jak vnímáte parodie? Nejsou zesměšňováním něčí práce?
Parodie našich písniček se mi většinou nelíbí. Asi jako se rodičům nelíbí zesměšňovat jejich děti. Jinde mi parodičnost nevadí.
V poslední době pronikají do českého popu různé vulgarity. Jak to vnímáte? Pokud to samozřejmě vůbec sledujete.
Vulgární slova jsou úlevná, ale musí být na správném místě a musí se s nimi šetřit jako šafránem. Jinak mi text páchne.
Je cosi úžasného v tom, že do člověka najednou vstoupí taková inspirace, že výsledkem jsou písně s tak hlubokým poselstvím, jako jsou Není nutno nebo Dělání. Člověk by si až myslel, že do autora v té chvíli vzniku vstoupilo něco vyššího. Věříte na něco takového?
Nevěřím. Spíš věřím na to, že někdy se hudba s textem setkají ve vzácné symbióze. Připadá mi, že Uhlíř dokázal slova posvětit, přidat jim na obsahu i na kráse.
Fakta
Zdeněk Svěrák letos oslavil 86. narozeniny. Napsal přes 400 písňových textů, zejména ve spolupráci s Jaroslavem Uhlířem. Fenoménem se staly zejména jejich Hodiny zpěvu. Svěrákův podpis nesou i hity Jiřího Schellingera jako Holubí dům nebo Šípková Růženka a řada dalších. Písňová tvorba je přitom jen malou, i když významnou součástí jeho umělecké tvorby.