Herec a zpěvák Marek Eben nedává rozhovory příliš často. Vlastně skoro vůbec ne. Ale když jde o muziku, a ne o společenské plkání, s chutí se rozpovídá. Třeba o psaní textů.

Revivalové kapely nabízejí zajímavý pohled do budoucnosti. Pokud chce dnešní populární hudba přežít své tvůrce a podobně jako hudba Mozartova nebo Myslivečkova bude znít třeba i za dvě stě let, pak dnešní revival bandy jsou jistou představou současníka, jak by takové realizace jednou mohly vypadat. Při koncertě Queenie v pražské O2 areně jsme tak byli svědky díla z oblasti sci fi nebo fantasy.

Docela příjemná deska skotského písničkáře, který žije už pětadvacet let v Praze, jako kdyby popírala jeho předchozí muzikantskou éru, kdy působil ve ska/reggae kapele The Chancers. I když se jeho nový repertoár tu a tam reggae dotýká, je to víc Bruce (Springsteen) než Bob (Marley). A to i přesto, že ho na desce ve většině skladeb doprovázejí jeho bývalí spoluhráči.

Napůl koncert, napůl komponovaný pořad Levandulová – Nejkrásnější písně Hany Hegerové je projektem koncertního programu typu Pocta čtyř slovenských (paradoxně většinou česky zpívajících) interpretů, složeným až na jednu výjimku z písní největší české šansoniérky. Zuzana Kronerová, Zuzana Mauréry, Lucia Šoralová a Richard Müller ho předvedli v Čechách celkem třikrát, v Praze 14. května v Hybernii.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v květnu roku 1993?

Loni Jelen a Vypsaná fixa a teď Divokej Bill. Všechny tři kapely, každá jinak, přišly s deskami, které znamenají klíčový moment v jejich tvorbě, navíc s poselstvími, která nás mají posilovat v zápasech s temnými stíny, ať jsou jakékoli – v nás nebo kolem nás.

Šimon Šafránek už předchozím životopisným filmem Meky o Miroslavu Žbirkovi naznačil, že patří ke špičce českých režisérů, zabývajících se hudebními dokumenty. Film Ivan – Král tří akordů, který se objeví v premiéře ve středu 3.5. na ČT ART, jeho kvality ještě podtrhuje.

Xindl X vydal nový singl a klip Smíšený pocity. Má signalizovat novou éru v jeho tvorbě, postavenou tentokrát na kolektivní tvorbě. Čili že místo toho, aby psal písničky doma sám, teď je skládá někde ve zkušebně s kamarády nebo kolegy.

Tak mladý Žbirka má konečně svou první vlastní velkou desku! Skrývá se pod názvem svého projektu Sunnbrella a má-li člověk rád zasněnou, romantickou hudbu, přijde si na pětačtyřicetiminutovém albu Heartworn na své. David Žbirka na ní patří k těm muzikantům, kteří svou hudbou přinášejí zklidňující emoce.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1993?