Všetice jsou vesnička mezi Týncem nad Sázavou a Neveklovem, kousek od Slapské přehrady. Každý rok kolem 13. srpna tu probíhá na nádvoří místního statku, přeměnného v hotelový rezort, dvoudenní hudební festival Krásné ztráty live pod patronací Michala Prokopa, který tu slaví své narozeniny. Letos byly sedmdesáté šesté.

Nadaná zpěvačka Naty Hrychová ukončila éru, kdy v písních jako Nehledej Růženku nebo Moje matematika a hlavně na Holky sobě předstírala, že je žákyní základní školy, a zaútočila na území mezi rockem a šansonem.

Gojira je francouzská metalová kapela s obrovskou reputací, jejíž oprávněnost potvrdila svým druhým fantastickým koncertem v Praze.

V pravidelném seriálu Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se v hudebním tisku psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká scéna v červenci roku 1992?

Když se někdy kolem roku 1983 objevil na české folkové scéně zpívající právník Ivo Jahelka, české publikum s nadšením uvítalo jeho neobvyklý repertoár. Nikdy se netajil tím, že i když jsou jeho písničky „ze soudních síní a předsíní“ ze současnosti, mají své kořeny hluboko v minulosti. Sám říká: „Předobrazem mé tvorby jsou kramářské písně. Na nich jsem se učil, jak příběhy pojmout a prezentovat.“

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v červnu roku 1992?

František Sahula si napsal svůj příběh sám. V roce 1999 mu vyšla kniha, která se jmenuje Průša se nevrací. Má charakter sebeobhajoby. Kytarista Tří sester a Synů výčepu byl ovšem velký vypravěč s ohromným talentem přehánět. V hospodě se to skvěle poslouchalo, ale všichni jsme věděli, že nikdy „nevidí břevno v oku svém“. Ale i tak je jeho příběh barvitý. Plný událostí ze života kreativního člověka, který své nadání využil jen z mála procent.

Andy Cermak je klávesovým mágem skupiny Sunflower Caravan a v posledním roce také členem Prokopových Framus Five. Secret December je jeho prvním sólovým albem, pozoruhodným pokusem o cosi neurčitého, tu a tam označovaného za alternativní pop.

Z ostravského muzikanta a herce, který se do jedenačtyřiceti živil jako učitel angličtiny, se v poměrně pozdním věku stala „rising star“ a jeden z nejžádanějších českých textařů tohoto desetiletí. Umělec mnoha oborů psal pro Vojtu Dyka, Ewu Farnou, vytvořil dvojici se Štěpánem Kozubem a má vlastní představení v Nohavicově Heligonce.

Ve světě je to už od sedmdesátých let celkem běžný jev. Dva zkušení a hlavně známí rockoví instrumentalisté se sejdou, zjistí, že jim to spolu funguje, složí společně několik skladeb, výsledek pak vydají na deskách a každý pak jde svou cestou dál. Tak jako teď Jan Holeček a Pavel Marcel.