Výraznější podíl českých hudebníků, osmdesátiny Michala Prokopa i žhavé hvězdy současného světového blues nabídne letos šumperský festival Blues Alive. Koná se od 12. do 14. listopadu.

Hudební producent David Holmes tři roky poté, co zemřela Sinéad O’Connor, vzpomíná na vznik alba No Veteran Dies Alone, které se zpěvačkou připravoval. Nestihlo ovšem vyjít.

Sólová tvorba kytaristy Blur Grahama Coxona začala už v devadesátých letech a letos se rozrůstá o devátý kus pojmenovaný Castle Park. Pro kontext je důležité zmínit, že materiál na album byl nahraný již v roce 2011 při nahrávání desky A+E a především kvůli návratu Blur v roce 2012 skončil v šuplíku. Čas mu neublížil.

Šeptanda začala v červnu, když Faith No More na svém Instagramu zveřejnili jednoduchý příspěvek: fotku publika a letopočet 2027. Víc než měsíc jsme museli čekat na definitivní potvrzení, kdy a kde se kapela po víc než deseti letech vrátí na koncertní pódia.

V září to bude třicet let od chvíle, kdy byl zastřelen Tupac Shakur alias 2Pac. Navzdory propasti času jej fanoušci uslyší znovu, a to bez použití umělé inteligence.

Dara Rolins pokračuje ve vydávání singlů z loňské desky Znova a zas. Je to typický příklad situace, kdy by bylo lepší se zamyslet, jestli na albu vůbec písně se singlovým potenciálem ještě zbyly.

Metalové legendy Judas Priest se vrací do Česka. Tentokrát do Ostravy, kde vystoupí 2. srpna v Ostravar Aréně. Vzhledem k tomu, že pracují na nové desce, třeba zazní i nějaká novinka.

V těchto divokých časech občas myslím na Václava Havla a s odstupem času nevycházím z úžasu, jak silným vůdcem národa byl. A jaký si dovedl získat respekt dokonce v době, kdy ještě velká část národa vůbec netušila, která bije, a stále ještě uctívala ducha komunismu. Jak by asi on řešil dnešní konflikty?

Čtveřice Hard‑Fi se z podpalubí britské kytarové scény vrací bez hvězdných manýr, zato s břitkým společenským ostřím a nakažlivým groovem. Je to album, u kterého se zapotíte radostí.

Ve věku osmdesáti šesti let zemřel 26. července avantgardní výtvarník Milan Knížák. Více než okrajem své tvorby ale zasáhl také oblast hudby, ba dokonce byl v sedmdesátých letech vnímán jako jedna ze čtyř vůdčích osobnosti českého undergroundu. Spolu s Ivanem Jirousem, Milanem Hlavsou a Pavlem Zajíčkem představoval tvůrce koncepce post‑hippie hudební estetiky, byl představitelem jejího nejradikálnějšího křídla, avšak cílevědomě dával najevo, že se „stádností“ undergroundového hnutí nemá nic společného.