Devětadvacátý ročník monumentálního setkání s extrémní hudbou v pekelné výhni je definitivně minulostí. Pevnost utichla a je naprosto jasné, že příští jubileum bude rezonovat ještě silněji. Než se ale naše zraky upřou k budoucnosti, pojďme se ohlédnout za tím, jak vypadaly poslední dva dny letošního ročníku. Dny, které otestovaly samotné limity lidské i hudební odolnosti.

Máte rádi hospodské zpívání? A nezdá se vám, že ho v posledních letech ubylo? Zrovna jsem byl za Prahou v jedné zahradní restauraci, která byla odjakživa proslulá tím, že se tam týden co týden pravidelně scházely party a při kytaře sjížděly své oblíbené songy. Party tam jsou pořád, to ano, ale místo zpěvu všichni čumí do mobilů.

Skoro každý, s kým se setkal, měl s Glenem Hansardem svůj vlastní malý nebo velký příběh. Řada z nich se objevila až po jeho smrti. Všechny potvrzují, jak výjimečný chlap a muzikant to ve své nenápadnosti byl. Stejně jako těch pár následujících, které taky psaly jeho život. Druhé pokračování našeho seriálu o irském hudebníkovi.

Projekt Zuzaně Navarové do nebes se na podzim dočká svého zatím největšího uvedení. Oslava díla a osobnosti výjimečné zpěvačky v podání Ivy Marešové a skupiny Razam spolu s Filharmonií Hradec Králové míří do Nové Spirály. „Když se člověk snaží zpívat Zuzaniny písně, bývá toho najednou nějak moc,“ říká hlavní protagonistka.

Na západním okraji Dublinu se nachází malebná čtvrť plná domků a zahrádek, které se vinou kolem řeky Liffey. Už po staletí se jim poeticky říká Strawberry Beds, tedy jahodové záhony, a jahody se tu kdysi skutečně pěstovaly. I dnes má skoro venkovskou atmosféru „starého Dublinu“. Právě tady, v pubu jménem Střízlíkovo hnízdo, si naposledy zahrál Glen Hansard. Přišel si zajamovat s místními muzikanty, kteří se tu pravidelně scházejí. Po zavíračce zabalil kytaru a odjel směrem na východ.

Když jsme je před třemi lety zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby, měli vydané pouze tři singly. Letos dvojice Mollo konečně dotáhla debutové album Pod nebem. Za pozornost stojí v mnoha ohledech.

Tak se zdá, že jsme se v Česku naučili dělat efektní koncertní show, které si nezadají s největšími světovými podívanými. Po úspěšných třech koncertech Ewy Farné v Edenu se letos vydařila podívaná také Marku Ztracenému.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1996?

Devětadvacátý ročník kultovního festivalu Brutal Assault odstartoval přesně tak, jak se na globální svatostánek extrémní hudby sluší a patří – nekompromisně, surově a s drtivou silou. Už tradiční úterní warm‑up party jasně naznačila, že letos se pevnost Josefov otřese v samotných základech.

V 90. letech a na začátku milénia byly hiphopové klipy plné spoře oděných žen. V duetu rapperek Latto a Doji Cat naopak pěna při mytí auta stéká po svalnatých mužích bez trička. Obrácení rolí je roztomilým šťouchancem a ilustrací dvojího metru v šoubyznysu, jinak je ale písnička Okayyy laciná až běda.