Album Ženská deska, které vyšlo na sklonku minulého roku, nečekaně představuje Knížáka z úplně jiné strany, než ho většina lidí v hudebním světě zná.

Čtrnáct dní před Vánocemi se na trhu objevil druhý díl zevrubné práce Jaroslava Riedela Česká rocková alba. Zatímco první díl mapoval produkty českého undergroundu, dvojka se zabývá „oficiálními“ nahrávkami domácích kapel z let 1968 až 1986. Brilantní dílo se nepochybně stane biblí každého hudebního fanouška, který se zabývá popovou a rockovou hudbou éry normalizace.

Na YouTube se objevil nový klip Lucie Bílé. Vrátila se v něm ke své první hitové písničce Neposlušné tenisky, kterou my pamětníci pamatujeme jako jednu z největších ohavností skomírajícího středního proudu osmdesátých let.

Zatímco hudba sama připomíná pomalé řečiště, jímž voda plyne skoro nenápadně, a průběžně máme pocit, že se nic nemění, prostředí kolem ní se prudce proměňuje. Vůbec netušíme, kam se hudební průmysl dostane ne v příštích pěti letech, ale málem už zítra.

Je sice autorem teprve dvou desek, vydaných pod vlastním jménem, ale součástí české alternativní hudební scény je už dlouho, ať už od roku 1994 jako vůdčí osobnost skupiny Obří broskev, později jako maskovaný zpívající kuchař Kittchen, nebo od roku 2016 jako šéf velkosdružení Zvíře jménem Podzim. Svými texty je Jakub König propojuje všechny.

„Já jsem doslova křtěnej bigbítem,“ povídá mi tuhle u piva můj náhodný soused, když jsme si začali tykat a povídat o muzice. „Já musim rocku rozumět. Vždyť mě moje máma počala v pangejtě, když se s mým budoucím tátou vraceli v noci z koncertu Brutusu. Byli prej po tom tříhodinovým vystoupení tak vyčerpaný, že si nedávali pozor.“

Ankety na konci roku jsou obvykle pozitivní. Co se podařilo, jaké bylo nejlepší album, který koncert byl nejlepší. Ale co opak? Jaký je nejhorší jev v hudebním světě roku 2025? Podle mne to je krize klubů a klubového života.

Vánoční písnička je velmi krátkodobý jev. Rádia ji hrají jen jeden měsíc v roce. Zpočátku je vítaná, protože slibuje nejpříjemnější svátky roku, ale na Štěpána už jí mají všichni po krk.

Jak může skončit pravidelný každoroční předvánoční megamejdan Tří sester v O2 areně? Jedině zase megamejdanem se všemi nejznámějšími písněmi pověstného pražského punkového či spíše pubrockového ansámblu. Tekl Starouš, tancovalo se v uličkách a obecenstvo zpívalo občas bez kapely sbory, jaké svět fakt ještě neslyšel. Nikomu to nevadilo, jsou přece Vánoce, další rok v pytli a „život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude.“

Během jednoho měsíce vyšla tři alba monotematických kapel. Alkehol a Tři sestry na svých deskách po celou svou kariéru rozebírají svět nadměrného pití a jeho následky - a vracejí se k němu i tentokrát. Trautenberk, který má koncertně blízko Třem sestrám, se už po šesté vrací k televiznímu večerníčkovému seriálu Krkonošské pohádky. Tentokrát, na albu Sojčí terror, ale jenom v několika narážkách.