Jednou, je to už hodně dávno, jsme u našeho štamgastského stolu v naší oblíbené malostranské hospodě vedli moudré řeči o tom, jaká hudba je nejvhodnější k fyzické lásce.

Byl to hezký večer. Seděl jsem s bratry Zatloukalovými z Hudby Praha bandu v dejvické hospůdce U Svatýho. Náhodný návštěvník ani netuší, že tahle malá obyčejná putyka s úžasným geniem loci má pro rockovou hudbu magickou moc. Tady na konci šedesátých let baskytarista Jiří (dnes George) Kozel domlouval vznik skupiny The Special Blue Effect, sem chodili první místní pankáči a právě tady Ota Hereš poprvé představil svým spolustolovníkům skupinu Alkehol.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v březnu roku 1996?

Václav Neckář ve svých dvaaosmdesáti letech vyráží na turné! Zatím jen po Slovensku, ale v létě a na podzim má přichystánu řadu koncertů po českých zemích. Na současném turné ho už nebudou doprovázet Bacily, ale na jejich troskách sestavená skupina Přátelé.

Trvalo skoro šest let, než po albu Vůně trávy přišlo Švihadlo, třiačtyřicet let existující parta průkopníků českého reggae, s osmi novými písničkami pod názvem Něco se láme. „Dokazuje, že naléhavost se dá skloubit s tancem,“ píše Josef Vlček v recenzi desky, kterou kapela pokřtí 5. března v Rock Café.

Před několika lety, když jsem dělal porotce v jakési soutěži rockových kapel, se na mě po vyhlášení výsledků obrátila vítězná skupina s otázkou: „Co máme dělat teď?“ Poradil jsem jim, aby se začali dívat na svou partu jako na firmu, kde má každý své místo a svůj jasně daný honorář, když přijdou nějaké peníze, a hlavně ať si najdou nějakého spolehlivého ředitele a organizačního pracovníka podniku, manažéra. „Manažéra? Nikdy!“

Křest desky je pro kapelu vždycky velká událost. A když se křtí první nová deska po pětatřiceti letech, je to událost mnohonásobně větší. Sedmi a místy i vícečlenné Vítkovo kvarteto oslavilo svou novou desku Per to do mě, ať je po mně na koncertě v Lucerna Music Baru a pokud někdo čekal, že při takové události budou vzduchem létat prskavky a sál bude zamořen umělými dýmy, byl překvapen. Ale ne zklamán.

Shodou okolností zhruba ve stejnou dobu jako o film o Michalu Pavlíčkovi se objevil i další snímek o jiné, tentokrát brněnské legendě Synkopy 61. Režisér Jiří Vondrák natočil celovečerní dokument Beat Show – Synkopy 61 k šestašedesátiletému výročí vzniku skupiny.

Nejběžnějším způsobem, jak se člověk za komunistů dozvěděl o tom, že někde proběhne koncert nějakého nepříliš podporovaného nebo dokonce nežádaného hudebního tělesa, bylo zajít do některé z malostranských hospod, kde se takové zprávy rozbíhaly jako bubnování na tamtam někde v Africe. Jazz Q v Šárce? ETC v Miškovicích? Tuhle neděli v sokolovně u Mělníka? Vždycky bylo plno.

„To jsem ráda, že jste se neptal na Boky jako skříň,“ říká Patricie Kaňok, když končíme rozhovor. „Všichni se mě na tu písničku, kterou zpívala Ewa Farna, ptají.“ Patriciin textařský záběr je ale mnohem širší. Píše pro svou vlastní skupinu Vesna, ale zároveň tvoří i pro jiné interprety – od Karla Gotta a Václava Neckáře až k těm nejsoučasnějším, jako je Tereza Mašková nebo Eva Burešová. Jak se tedy píše český pop?