V regálech obchodů najdete toto album pod písmenem B, ale jde o nové album Richarda Müllera. Po čtyřiceti letech se vrátil k projektu, který ho proslavil v druhé polovině osmdesátých let, a znovu postavil skupinu Banket. Ne, nejsou to slovenští depešáci. Není to ani žádné retro, ale tucet typických müllerovských šansonů s jiným než obvyklým doprovodem, tentokrát většinou postavených na syntezátorovém doprovodu.

Slyšel jsem vyprávět rozkošnou historku. Blue Effect hráli někdy kolem roku 2010 v jakémsi klubu a Radim Hladík zpozoroval, že v první řadě mezi diváky je nějaká dívka, která mu nadšeně mává a posílá na dálku hubičky. Po koncertě ji vyhledal celý natěšený dívčím zájmem a zeptal se, co jí k tomu líbání na dálku vedlo. „Takovýho dědečka bych chtěla mít!“ zněla odpověď.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1995?

V Praze usazený, původně manchesterský písničkář James Harries vydal své deváté album Love & Desire. Je plné prosluněných písní, které dovedou během půlhodiny udělat dobře na duchu i tomu nejzarytějšímu škarohlídovi.

Mr. Symarip, v Evropě jedna z nejznámějších postav jamajského stylu ska, rozpálil návštěvníky Malostranské besedy doběla. Dupot a jásot tanečníků musel být slyšet až na náměstí, až ke stanici dvaadvacítky.

Pověstná klasická česká hardrocková kapela tentokrát přišla s něčím neobyčejným. Nejdřív vydala druhý díl kompilace k třiceti letům své existence a teprve teď dává na trh díl první, zahrnující nejznámější písně z prvního desetiletí své existence. Důvod? Na druhém dílu, který směřuje až do současnosti, je několik nových skladeb, které se dají zařadit do novějších rotací v rockových rádiích a upozornit na celou ediční akci.

V rámci Prague Sounds předvedl bubeník Nate Smith spolu se svými třemi kolegy devadesátiminutovou smršť v podobě originálního mixu elektrického jazz‑rocku s funkovou hudbou a elektronikou. Oslavil při tom ani ne čtyřiadvacet hodin starou zprávu, že byl právě nominován na cenu Grammy v kategorii Alternativní jazz za své poslední album Live Action.

Stalo se to v šedesátém třetím. Bydleli jsme v tiché ulici nedaleko bubenečského hřbitova a já chodil zrovna do šesté třídy. Náčelníkem nás, kluků z jedné ulice, byl nějaký Láďa Svačina. Byl to divný šéf party.

Lucie Bílá natočila sympatické, do vnitřního světa zahleděné album, které určitě silně osloví většinu jejího ženského publika, jež se jako ona pozvolna blíží do vyrovnaného věku a hledá nové životní hodnoty. Zachovává ale zároveň pocit nadčasovosti. Věci, o nichž zpívá, se mohou stát v každém věku.

Tuhle jsme se potkali s Ondřejem Soukupem na vystoupení Jordana Haje a Emmy Smetany. Ještě než koncert začal, povídali jsme si o tom, že v podstatě za každou písničkou je nějaký příběh, který prožil nebo slyšel vyprávět její autor. Nikdo z nás netušil, že za pár minut narazíme na příklad, který tuhle tezi potvrdí.