Minule jsem se při úvaze nad proměnami Porty zmínil o tom, jak se folková scéna pomalu mění ve svérázný rock. Měl jsem k tomu dodat, že mezi sedmadvaceti soutěžními kapelami byly jen tři, které používaly kontrabas, zbytek - pokud něco podobného potřeboval – sázel na basovou kytaru.

„Tak jsme byli včera na Portě / A když jsme se vraceli cestou domů / Tak jsme viděli dřevorubce, jak porážej strom / A ten strom plakal...,“

„Proč bychom se báli na Prachovské skály…,“ osmiletý synek mé kolegyně při své oblíbené písničce kroutí hlavou: „Tohle vymyslel ten dědek?“ Jsme totiž na vystoupení Ivana Mládka: „Divný, co?“ Vzpomenu si na historku Petra Jandy. Děti se mu vrátily ze školy s Dej mi víc své lásky na rtech. „To jsem složil já,“ říká jim pyšný otec. A děcka krčí rameny, nevěří.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v červnu roku 1995?

Dneska se mi náhodou při úklidu dostalo do ruky první moje CD. Výběr ze Smetanovy Prodané nevěsty jsem dostal jako redaktor Melodie v roce 1988, když jsem byl spolu s kolegy na exkurzi v Gramofonových závodech, kde se tehdy otevírala první výrobní linka na cédéčka ve východní Evropě.

Vzdor strašidelným předpovědím o hrozícím silném slejváku a vzdor tomu, že jen o pár kilometrů dál se právě chytal koncert AC/DC, nově vzniklý Areal 7 v pražských Holešovicích ani zdaleka netrpěl prázdnotou. David Koller přes takové handicapy dokázal přilákat na svůj koncert 26. června až nečekaně velkou návštěvu.

Jaromír Nohavica má nový singl Já už jsem tu byl. Je další z řady autobiografických písní, jimž dodnes dominuje Mám jizvu na rtu. Tentokrát se pokusil o rap. Mnohem zajímavější je ale samotný text.

Mirai mají nový singl. Jmenuje se Dokola a ctitelům kdysi poprockového severomoravského souboru při jeho poslechu vylezou oči z důlků.

A máme tu jednoho z možných kandidátů na domácí album roku. Škoda, že Česko je takový hudební zapadákov. Jinak by se o nové desce Terezie Kovalové psalo jako o desce světové úrovně. Takhle se z krásy Zinky bude radovat jen relativně úzký domácí okruh příznivců hudební alternativy.

Tentokrát bude řeč o omdlévání nezletilých dívek na koncertech popových hvězd. Dneska to bývají už jen výjimky, ale historie populární hudby zná takových případů nekonečnou řadu. Myslím tím omdlévání až hysterického charakteru, pocházející z blízké přítomnosti velké hvězdy.