Z vystoupení Visacího zámku v pražské Akropoli si přátelé skupiny dělali legraci už dávno předtím, než koncert začal. Visáči totiž ohlásili, že celé vystoupení utáhnou sami, bez předkapely.

Vysloužilý starý vorvaň z Hradu měl pravdu. Pussy je anglicky opravdu to, co kdysi řekl. A navíc to má smysl. Alespoň v případu názvu dnes už legendární ruské ženské skupiny z roku 2011.

„Já se ale za nějakou zvláštní legendu nepovažuju. Protože to je, jako by už člověk měl mít všechno za sebou. Kdepak… já to za sebou fakt ještě nemám,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů pro Český rozhlas Pavel Chrastina, jeden ze zakládajících členů skupiny Olympic a autor řady textů, které v českém prostředí zlidověly. Klasik moderní české textařiny zemřel 28. prosince 2021. Bylo mu 81 let.

V těchto dnech je tomu čtyřicet let, co začala po republice kolovat zpráva, že zpěvačka Jana Kratochvílová, toho času žijící v Anglii, vydala pod pseudonymem Jana Pope album Bohemian. A že je to pecka!

Mladoboleslavská parta Wotazník se přihlásila se čtvrtou velkou deskou Přestupní stanice. Nabízí docela slušný hard rock s řadou retro prvků, přičemž se šestici povedlo udržet v dostupné míře v devíti skladbách živelnou energii nejspíš blízkou tomu, co muzikanti umí i na koncertech. To není málo, většina podobných kapel působí ve studiových nahrávkách značně povadle.

Dnešní téma bude poněkud šťavnaté. Tak tomu u parodií bývá. Definice parodie je poměrně jednoduchá – přetvoření původního obsahu do směšné podoby. U románů i u filmů je to jasné, ale málokdo si zatím všiml toho, jak vypadají parodie v populární hudbě.

V historii českého rocku existovala jediná éra, kdy hudba určitého hudebního okruhu měla světový rozměr, éra undergroundu ze sedmdesátých let. Když se jeho lounský věrozvěst Vladimír Drápal rozhodl uspořádat přehlídku souborů, které se k tehdejšímu undergroundu hlásí, spousta lidí zapochybovala, zda to ještě někoho zajímá. Opak byl pravdou.

Jsou tomu asi dva roky, co se u mě zastavil jeden můj jen o trochu mladší kolega, britský hudební novinář a projevil zájem poslechnout si, co se u nás hraje. To je poměrně vzácný jev – Angličané a Američané většinou uznávají jen angloamerickou hudbu a o tu naši muziku jevili zájem leda kolem roku 1990, protože byli zvědaví, jak vypadal bigbít za komunistů.

Jednou, je to už hodně dávno, jsme u našeho štamgastského stolu v naší oblíbené malostranské hospodě vedli moudré řeči o tom, jaká hudba je nejvhodnější k fyzické lásce.

Byl to hezký večer. Seděl jsem s bratry Zatloukalovými z Hudby Praha bandu v dejvické hospůdce U Svatýho. Náhodný návštěvník ani netuší, že tahle malá obyčejná putyka s úžasným geniem loci má pro rockovou hudbu magickou moc. Tady na konci šedesátých let baskytarista Jiří (dnes George) Kozel domlouval vznik skupiny The Special Blue Effect, sem chodili první místní pankáči a právě tady Ota Hereš poprvé představil svým spolustolovníkům skupinu Alkehol.