Skywalker u nás svůj post-hardcore vždycky zarputile táhli směrem vzhůru a pracovitost se jim postupem času začala vyplácet. V roce 2021 vydali druhou, po zvukové stránce znamenitou desku Late Eternity, která vyšla pod velkým americkým labelem Pale Chord, do něhož spadá třeba kanadský metalcorový fenomén Spiritbox. Nepříznivé okolnosti ovšem způsobily, že kapela musela vydavatelství změnit a po nějakém čase přesídlila do sousedního Německa k Easthaven Records. Ani zde však nedošlo k delšímu kontraktu a spolupráce byla po neshodách v polovině propagační kampaně k nové desce All News Is Bad News ukončena.
Nová deska proto vyšla až nyní a na vlastní pěst. A jak se ukázalo, určitá frustrace, nespokojenost a necitlivé zacházení nakonec čtveřici vybičovaly k působivé nahrávce plné hněvu, agrese, ale také určité jemnosti a naděje. A to díky velkým refrénům a čistým vokálním plochám. Ty desku příjemně dobarvují a dodávají jí emoční pestrost.
Sešli jsme se proto v nahrávacím studiu bubeníka Damiána Kučery, který je vyjma Skywalker známý produkcí nahrávek řady domácích kapel, jimž dokázal vtisknout nadstandardní zvukový plášť. Se zvukovým mágem, jeho bratrem a frontmanem Jayem Kučerou, basákem Tomem Rothscheldem a kytaristou Davidem Machalickým jsme nový materiál více rozebrali.
All News Is Bad News je deskou o deseti skladbách, které doplnili také tři hosté. Hned na úvod musím říci, že mě silně zaujala skladba No Sanctuary. Hostuje v ní slovenský deathcorový drtič Alan Grnja z holandských Distant. Připadá mi, že to je vůbec nejtvrdší skladba, jakou jste kdy udělali…
Jay: To je vtipný, mně ten song zase připadá spíš punkový než tvrdý.
Damián: Je ale pravda, že jsme do něho vložili dost vlastního nasazení.
Jay: To jo. Je důrazný, průrazný a obecně dost hardcorový.
Chápu, tvrdost je dost relativní pojem. Každopádně, proč v tomto případě padla volba zrovna na deathcorového vokalistu?
Jay: K tomu featu došlo úplně přirozeně. Alana známe už asi deset let, vlastně ještě z doby, kdy nebyl v Distant a probíjel se česko-slovenskou scénou. Sledujeme celou dobu ten jeho obrovský vzestup a to, jakým způsobem se chytl dobrých lidí.
Damián: Nějak jsme s ním kecali na Fajtfestu a tuším, že zrovna tam se zrodil ten nápad. Jak říká brácha, byla to úplně pohodová spolupráce. Výsledkem je song s kratším outrem, které album zakončuje.
Podobně ostrý feat jste využili i v deváté skladbě Washing Me Away. Zde zaúřadoval scream domácích No Face No Case. Chtěli jste tu desku okořenit „tvrdými“ vokály?
Jay: Upřímně, vlastně jsme ani moc neřešili, jak to bude všechno fungovat po zvukové stránce. Vše spíše vznikalo na bázi přátelství a přirozenosti. Nejsme zrovna tou kapelou, která by hrotila žánry a dělení hudebních stylů. Myslím si, že nějaká esenciální energie v hardcoru, deathcoru nebo beatdownu je celkově dost podobná. Proto jsme Mattyho trochu záměrně vytáhli právě na Washing Me Away, což je pro něj dost netypická skladba. A možná i paradoxně „nejměkčí“.
Damián: Lidský faktor hrál zásadní roli i při výběru Chrise z Chiefland, kterého jsme si vybrali pro song A World to Win.
A s ním se znáte jak? Skrze německou corovou scénu, kterou máte hodně projetou?
Damián: Přesně tak. Kluci ho dobře poznali na společném turné, na kterém jsem zrovna nebyl. Osobně jsem ho pak poznal později, je to skvělý člověk, a ta spolupráce taky byla naprosto přirozená.
Paradoxně vyjma No Sanctuary hodně baví i úvodní (eponymní) All News Is Bad News, která v úvodu alba pěkně kope!
Damián: All News Is Bad News je zdaleka nejstarší song, který jsme na desku dali. Jeho punkrockový základ vznikl už v roce 2017. Naopak poslední song na desce (No Sanctuary) jsme napsali jako poslední. Líbí se mi, že ta deska je z obou stran ohraničená takovými našimi etapami.
Je to zajímavý cyklus…
Damián: Jo, líbí se mi to. Asi jsme z té naší frustrace a nasranosti cítili, že chceme na desku i přímočařejší hardcore. A ostatně i něco takového přirozenějšího… Než využít hromadu synťáků a podkladů, chtěli jsme prostě líp přenést nějakou přímočarou a jasnou emoci.
Tom: To teda. Náš bývalý americký manažer nás v minulosti hodně tlačil do popovějšího soundu. Třeba All News Is Bad News by se na předchozí desku nemohla dostat, protože je zkrátka více syrová a drsná. Proto jsme tyhle songy začali řešit ve chvíli, kdy už jsme věděli, že nám do toho nikdo nebude kecat.
Jay: Člověče, je pravda, že ten první a poslední song jsou si docela dost podobný i blízký. K tomu bych rád dodal, že je nám všem dost přes třicet a myslím si, že je proto na desce znát jeden důležitý element. Totiž že se hudebně už tolik nehledáme. Po třicítce si začneš uvědomovat věci, které jsou pro tebe opravdu důležité.
Co tím chceš říci?
Jay: Všichni pocházíme z punkového a hardcorového prostředí, což jsou samo o sobě hodnoty, kterých se držíš. My jsme se skrze volnou inspiraci paradoxně vrátili zpátky k syrovějšímu hardcorovému soundu a celé se to tak hezky zacyklilo, což se mi líbí.
Na desce jsou ale i melodičtější kousky, jako třeba působivá a hodně zpěvná House of Gloom. Co vás tady ovlivnilo?
Jay: Ten refrén byl určitě do nějaké míry ovlivněn britskými Holding Absence, ti umí napsat melodickou věc, která je náramně obří, ale přitom v sobě má určitou intimnost a nezní to zároveň trapně.
Damián: Jo. A třeba ta metalová sloka, kterou slyšíš v úvodu, byla do značné míry inspirována náladou maďarské skupiny Harmed, která mi trošičku připomíná starší období Loathe. Je to hodně chaotická a přehnaně agresivní muzika s kovovým zvukem.
V souvislosti s tímhle cyklem se chci zeptat na instrumentální pojetí desky. V tomto bodě jste to koncepčně nějak cílili?
Damián: Už na předchozí desce jsem ke každé skladbě přistupoval zvlášť a stejné to bylo i na novém albu. Třeba song All News Is Bad News má ostrý a naštvaný zvuk s rychlýma dvojšlapkama, přičemž je kytarově posazený výš než jiný songy. Naopak třeba A World to Win je daleko roztaženější, a proto jsem na něj využil rozlehlejší zvuky.
All News Is Bad News… To není moc pozitivní název. Jaká je vlastně textová stránka nahrávky?
Jay: Název desky je přesným shrnutím toho, o čem posledních pár let píšu. Proto jsou na ní třeba i nápady, které jsme nevyužili na předchozím albu Late Eternity (2021). Každopádně jsem to celé pojal více z pohledu společné úrovně. A asi i díky tomu, že něco vznikalo už v době pandemie, jsou témata hodně negativní.
Můžeš to nějak konkretizovat?
Jay: Když dneska rozklikneš jakékoli zprávy, tak nejenže všude vládne negativita, ale ty zprávy se dokonce přebíjejí… Zkrátka to, co sis dnes myslel, že je to nejspodnější dno, bude pravděpodobně zítra přebité. Tenhle pocit je fakt zvláštní, ale zároveň je dost silný na to, aby mě inspiroval k psaní textů na desku.
Takže to mám chápat spíše jako společenskou kritiku?
Jay: Jo, určitě to je nějaký odraz dojmů ze společenského stavu, což může znít jako klišé, ale prostě to tak je. Jedním z aspektů je třeba extrémní zahledění se do sebe sama, které mi připadá i hodně pumpované směrem z horních společenských pater. Řekl bych, že nosnou emocí té desky je ale i nějaká naděje ve spolupráci a řešení problémů po pandemii. Z téhle lekce jsme se bohužel nepoučili a vydali se opačným směrem. Ve výsledku ten dojem ze společnosti v dnešní době „post-covidu“ je ještě horší.
Vyloženě zdvihnutý prostředníček společnosti z těch textů ale necítím… Některá ta témata jsou i dost odlišná.
Jay: Spíše je to vnímání nějakého sobectví a ignorantství kolem nás, které je stále silnější a debilnější. Je pravda, že už v našich punkrockových začátcích mi témata textů přeskakovala sem a tam. Svým způsobem to je znát i na All News Is Bad News.
David: Na tom albu se určitě odráží i naše nálada ovlivněná celkovou frustrací kolem nahrávání. Ale nechceme to víc rozvádět.
Letos to bude 14 let, co jste poprvé vystoupili na pódiu. Na scéně už máte pověst matadorů. Jak se díváte na mladé kapely okolo vás? Vyvíjí se u nás váš žánr podle vašich představ?
Jay: Scéna nikdy neměla problém, že by tu nebyly dobré kapely. Spíš problém té scény je, že tu prakticky nikdy nebyla. Pod scénou si představíš propletený řetězec lidí, kteří se o muziku starají, a to třeba i mimo pódium. Ať už co se týká labelů, bookingových agentur, nebo promotérů. Tohle všechno Česko nemůže mít ze dvou hlavních důvodů. Jsme prostě malý a chudší stát, který zároveň neustále hází kultuře klacky pod nohy. Kdokoli, kdo se u nás motá kolem muziky, toto ví. Tohle všechno jsem zmínil jednou v nějakém starším rozhovoru a kvůli tomu jsme si hodně lidí poštvali proti sobě. Ve skutečnosti to ale bylo dost vytržené z kontextu…
Ale jinak tu začaly vznikat hodně zajímavé projekty. Dříve všechno válcoval metalcore, ale teď přišel čas mladé hardcorové krve. Největší senzací na scéně jsou teď určitě Scoop (rozhovor s nimi naleznete v dubnovém Headlineru), pokud budou pokračovat v nastaveném tempu, porostou ještě víc. Hardcore teď jde prostě hodně nahoru, je to cool a uvidíme, jestli se toho chytne více lidí.
A čeho se v nejbližší době mohou chytit vaši fanoušci?
Tom: V září chystáme nějaké koncerty k desce po Evropě. Ještě předtím v létě několik festivalů. Chystáme taky hromadu vinylů a nového merche!
Návrat ke kořenům
Pražská skupina Skywalker již čtrnáct let aktivně působí na domácí i zahraniční hardcorové scéně a zejména v České republice patří mezi nejvýraznější formace svého žánru. Jejich debutové album Liberty Island vyšlo již v roce 2014 a kapela se na něm podepsala průrazným hardcorovým soundem s alternativním nádechem. Právě alternativní prvky v ještě větší míře prodali i na druhé desce Late Eternity (2021), jež uhranula pěkným zvukem i pestrými skladbami. S více než ročním odkladem vydali Skywalker v dubnu letošního roku třetí řadové album All News Is Bad News (2024), na kterém přitvrdili, a desku sjednotili negativními tématy. Energií nové nahrávky se tak trochu vrátili ke kořenům, z nichž jejich muzika vychází.