První den festivalu Rock for People – je poledne a slunce už pálí naplno. První kapelou, která letos vystoupila a zahrála na hradeckém festivalu, byli tuzemští Gutalax. Kapela pojmenovaná podle projímadla je svými koncerty nechvalně známa, a tak jejich fanoušci vyrazili po obědě do kotle vybaveni štětkami a toaletními papíry. Kdo se nestihl vykakat před koncertem, na toho čekala uprostřed publika toitoika – ta ale prakticky hned po dohrání znělky z populárního seriálu Pobřežní hlídka letěla nad ruce fanoušků. Prakticky hned po koncertu, jen co se zpěvák kapely Martin Matoušek zvaný Matty převlékl z kombinézy, jsme si s ním sedli na pár otázek...
wlado: Mám první otázku – už to bude pár let co s tebou dělal rozhovor kolega Radek Pavlovič. Ptal se na vaše nesplněné sny a tys odpověděl, že jich máš spoustu. Splnily se od té doby nějaké?
To si pište, třeba zrovna dneska na Rock for People. Nedávno jsme si dělali výčet
českých fesťáků, na kterých jsme ještě nehráli, a asi za týden nám přišla nabídka –
takže jeden z nich se nám splnil teď. Na příští rok máme naplánované turné v Jižní Americe, téměř komplet všechna hlavní města, takže to je taky příjemné. Už jsme sice hráli v Brazílii a pak jsme přejížděli do Střední Ameriky, ale teď si užijeme jen jih. Argentinu, Chile, Peru, Paraguay a tak... Ještě letos letíme do USA a Kanady, máme například koncert v Los Angeles, tam jsem se chtěl jakožto veliký filmový fanda vždy podívat. Každopádně, nesplněných snů je stále dost, nepřestáváme makat, aby se třeba další splnil někdy jindy.
W: Jaký je rozdíl mezi evropskými fanoušky a těmi z Jižní Ameriky?
Moc velký ne! V rámci koncertu jsou naši fanoušci v dobrém smyslu „mrdlí“ všude stejně. Rozdíly poznáváš mimo koncerty, způsoby života, možnosti atd… Ale večer zalezeš do klubu nebo na festival a rázem je to všude jedna velká party. A je fuk, zda jsi na druhé straně světa anebo v Českým Krumlově.
Šárka: Jak to přijde, že česká kapela jede na takové turné?
Oni se nám pořadatelé ozývají už tak nějak sami a zvou nás. Máme veliké štěstí.
W: Vznikli jste před 15 lety a kdybych to měl říct vaší terminologií, tak – kapela z takový prdele a kam to dotáhla!
To je právě proto! V čím větší prdeli bydlíš, tak tím líp se ti o prdeli zpívá. A mimochodem Křemže je ráj na zemi, určitě jste si všimli, jak hrdě ji všude propagujeme!
W: Dokázal sis představit, když jste začínali, kam to až může vyrůst?
Vůbec, já to nechápu dodnes.
W: O vás se ví, že jste ta jediná česká kapela, co už jezdí na tour nightlinery, těmi obřími luxusními kapelními autobusy.
Abych tomu trochu shodil hřebínek, já mám v té firmě kamaráda, tak nám vždycky udělá lepší cenu, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak když jedou čtyři kapely minimálně třemi dodávkami, spí po hotelech a rozpočítáš to, tak to finančně nevychází tak moc rozdílně. Necítíme se hvězdněji než ostatní kapely, jen nám tahle varianta přijde pohodlnější a víc si to turné užíváme. Ale dodávkou jinak jezdíme všechny ostatní akce, klubovky a festivaly, tour v buse máme maximálně dvakrát za dva roky... takže nejsme zhýčkaní kokoti, víme, co je mít dřevěnou prdel a bolavý záda z dodávek.
W: Cítíte se jako slavní hudebníci? Poznávají vás fanoušci bez těch ikonických kostýmů?
Necítíme se vůbec slavně a nikdy nebudeme. Slavně by se měli cítit naši fans, že na nás chodí a jsou tak skvělí. Bez nich bychom nebyli nic.
W: No, koukám, že tady v šatně nejsou žádný šampusy ani štětky...
Do týhle muziky to ani nepatří, ačkoli šampus by mi nevadil... no a místo štětek zajdeme pak do catering stanu pojíst nějaký laskominy.
W: Jasně, ať štětky nosí vaši fanoušci! Cítíš ve vašem žánru velkou soudržnost scény? V méně extrémních žánrech to tolik nebývá.
Stoprocentně je to tak, lidi, co na nás chodí a celkově co chodí na tento žánr, jsou takoví vděčnější a celkově se uvolní, vypnou hlavu, zatancují si, zasmějou se. Potřebují to a potřebujeme to vlastně všichni – my to máme na pódiu úplně stejně – děláme to pro prdel, a když to baví nás a baví i fanoušky, co je víc? Symbióza nádherná.
W: Když jsme u té prdele – kdo vymýšlí názvy písniček?
To děláme tak nějak všichni spolu. Snad nikdy nevyčerpáme tu studnici, ale o hovně se dá zpívat celý život. Vždyť celej život je o hovně! Intra máme nastříhaný tak na čtrnáct desek dopředu.
W: A chystá se nějaké nové album?
Plánujeme! Brzy zalezeme do zkušebny a začneme připravovat nové písničky. Nahrávat budeme klasicky ve Vyškově ve studiu Davos Records, poslední desku jsme si nechali masterovat v Polsku a letos to asi dopadne dost podobně. Jen ještě nemáme daný termín, makáme na tom, aby to bylo během příštího roku hotové. Aktuálně nemáme ani jeden nový song, takže je to zatím vše v plenkách.
W: Žádné ambice nahrávat někde v zahraničí nemáte?
Není potřeba, zvuk v Davosu je skvělej, přístup profesionální a zároveň přátelskej, máme to tam rádi a srát se někam přes celý svět a za ty peníze, to to radši utratíme za jídlo a za ty šampusy...
Š: Jsou na vás rodiče pyšní?
Aby ne! Vždyť my jsme vyrazili s hovnem do světa, kdo může říct to samý? Máme možnost cestovat a úplně jinak než normální turisti a děláme to, co nás prostě baví. Poznáváme nová místa, nové lidi, bavíme se, hrajeme na krásných festivalech, pijeme pivo zdarma. Vždyť je jedno, jestli zpíváš o hovně nebo o lásce nebo o mrtvolách nebo o válce nebo o čem se ještě zpívá. Hlavní je, že tě to baví a naplňuje, a když to i funguje, co je víc?
Seznamte se
Gutalax je kapela z jihočeské Křemže pojmenovaná podle „populárního“ projímadla. Je na scéně od roku 2009 a její členové na koncertech vystupují ve svých tradičních bílých kombinézách. Hrají přitom hudbu, která pohladí ucho nejednoho posluchače – odborně se nazývá grindcore, případně se dá použít i hudební škatulka pornogrind. Zatím vydali tři studiové nahrávky a v současnosti pracují na další. Jejich koncerty, jejichž středobodem je kadibudka, kterou lidé nosí nad hlavou, a létající role toaletních papírů, jsou něco tak unikátního, že se o tom ani nedá psát.