Sólové debutové album Pootevřené dveře Martin Chobot vydal v roce 2022, od té doby příležitostně navazuje novými singly. Ten nejnovější zachycuje období velké osobní proměny a dotýká se zásadních otázek života.
Čím vás přitahuje Nový Svět?
Na Novém Světě žil můj děda, od dětství jsem k tomu místu měl blízko. Fascinují mě ty domy, domečky a atmosféra vesnice uprostřed města. Je to pro mě inspirativní prostředí a rád tam chodím tvořit.
Můžete nás vzít blíž do chvíle, která vás inspirovala k napsání této písně?
Loni jsem měl pocit, že jsem se ocitl na rozcestí. Že můžu pokračovat v určitých vzorcích, které jsem kolem sebe celý život viděl, anebo se zastavit a něco změnit. Uvědomil jsem si, že některé věci v mém životě byly hlavně útěkem od sebe sama, od člověka, který se sám ničí a prochází depresemi a úzkostmi. Rozhodl jsem se pro změnu. A právě tohle uvědomění, a hlavně to rozhodnutí, považuji za to štěstí, které mě na Novém Světě potkalo.
Tahle písnička je o mojí cestě k sobě. K člověku, od kterého nebudu mít potřebu utíkat. A proto jsem za to tak rád…
Co je ve vašem „novém světě“ důležité? Co se změnilo?
Že jsem za svoje štěstí zodpovědný sám. Mám pocit, že se změnilo u mě úplně všechno, cítím se strašně dobře, soustředím se na sebe a na děti a jsem jim takhle schopný dát mnohem kvalitnější čas.
Věděl jste hned, že to chcete zachytit v písni?
Asi ano, ono se to tak nabízí, pro mě je nejjednodušší psát o tom, co se mi zrovna děje.
I když jsou to takhle nelehké věci, jo?
Já se snažím to popsat slovy, která mi to celé ulehčují.
Zpíváte: „bylo toho na mě moc.“ Čeho?
Připadal jsem si na spoustu věcí sám a vzhledem k tomu, že jsem si i sám házel klacky pod nohy svým chováním, tak jsem to těžko zvládal. Všechno to souvisí s tím rozhodnutím pro změnu. Z té písničky se mnou hodně rezonuje „přes papírový most kráčím ke vzdálenému cíli“, na tom si uvědomuji křehkost té změny, a já se teď snažím o to, abych v tom byl pevnější a pevnější.
Jste taky perpetuum mobile? Ptám se samozřejmě v souvislosti s novým singlem vaší ženy Ewy Farne.
Já určitě ne, můj zdroj energie, a hlavně té psychické, je omezený a jakmile nemám kde brát, tak stojím na místě.
Pokud se nemýlím, tak jste si píseň produkoval sám poprvé?
Produkoval jsem i „To nejlepší ze skříně“, ale to je v podstatě jen piano a zpěv, tak nevím, jestli se to produkcí dá nazývat. I u téhle písničky je produkce minimalistická, ale chybí mi někdo, s kým bych na tom mohl pracovat, ta okamžitá zpětná vazba je cenná.
Jaké jsou vaše letošní hudební plány? A bude příležitost váš někde vidět hrát?
Budu dál psát a rád bych brzy vydal další písničku. Jsem zvědavý, jak se celá tahle změna projeví na mé tvorbě. Koncerty zatím naplánované nemám, ale věřím, že se něco objeví.
„Rád chodím v černé.“ Připomeňte si rozhovor, který vznikl v době vydání debutového alba Martina Chobota.