Gabrielovi fanoušci se možná budou rozčilovat, že on rozhodně není žádný mainstream. A mají pravdu. Není. Po odchodu z Genesis se Gabriel věnoval avantgardní, těžko uchopitelné hudbě a pokud nepočítáme úspěšné singly Games Without Frontiers (kde mu hostovala tehdy ještě ne úplně známá Kate Bush) a Shock The Monkey, pohyboval se téměř mimo radar mainstreamového publika.
Že Gabriel se So plánoval oslovit širší publikum, svědčí neuvěřitelný seznam hostů a spolupracovníků. V Don’t Give Up opět zpívá (v roce 1986 už velmi populární) Kate Bush, v In Your Eyes jej doprovází Jim Kerr (frontman Simple Minds) a Michael Been (pro změnu frontman The Fall), do nahrávání se zapojili i Youssou N’Dour nebo Nile Rodgers, který se proslavil coby kapelník disko kapely Chic (a následně produkoval například Bowieho Let’s Dance). Samé hvězdy, totální hudební extraliga, a to jsme ani zdaleka nezmínili všechny.
Že Gabriel zacílil na mainstream ostatně sám přiznával, takto například mluvil v rozhovoru pro Rolling Stone v roce 2012: „Už jsem tam neskládal tak ezotericky. Řekl bych, že svým způsobem tam byly jednodušší skladby, ale podařilo se nám chytit vlnu. Nahráli jsme je s vášní a zapojili jsme opravdu báječné lidi. A samozřejmě se taky staly věci jako klip k Sledgehammer. Ty nám pomohly neuvěřitelně. Dostali jsme se k širšímu publiku. A proč to neříct, svou roli hrálo i to, že jsem se nechal vyfotit na obal místo toho, abychom tam měli zase nějakou obskuritu jako dřív.“
Gabriel zkrátka odmítal pokračovat v tom, co ho proslavilo mezi fanoušky progrocku a avantgardy. Dobře věděl, co dělá, a nejde jen o zmíněnou titulní fotku, na níž vypadá jako vzorová 80’s hvězda. Zůstaňme ještě u jeho poznámky o Sledgehammer, jeho největším hitu. Takovou skladbu Gabriel nikdy předtím neměl, dá se na ni tančit, je v ní soul, funk, new wave, je to chytrá, výtečně vygradovaná skladba, která se dá zároveň hrát z fleku v rádiu nebo klidně na svatební párty (osobní zkušenost autora textu). Dokonalý hit, a klidně bychom to mohli zarámovat a vystavit.
Jenže Gabriel a jeho tým šli ještě dál a v době, kdy se teprve rodily moderní klipy a MTV byla stále v rozjezdu, přišli s videem, které nikdo předtím neviděl a pak už ani znovu nenatočil. Je animované okénko po okénku (tzv. stop motion animace) a kombinuje modelínu, tradiční animace i živého Gabrielova hraní.
„To bylo hodně náročné,“ vzpomínal Gabriel v rádiu WMMR, jak ležel až šestnáct hodin pod skleněnou deskou, na které byly okénko po okénku rozhýbány ryby. Což ve výsledku zabralo asi tři vteřiny z téměř šestiminutového videa. „Říkal jsem si tehdy, že jestli někdy někdo bude chtít náš klip okopírovat, tak to hodně štěstí.“ A podobných náročných hříček je ve Sledgehammer mnohem víc. Tančící kuřata, dětský vláček kroužící kolem Gabriela nebo mraky plující přes jeho tvář.
Sledgehammer byl triumf, v roce 1987 posbíral devět cen MTV, což už se nikdy nikomu znovu nepodařilo. Druhá je zatím Lady Gaga s Bad Romance, tento klip posbíral sedm sošek. MTV protáčela píseň do zblbnutí a logicky tak dostala Gabriela k lidem, kteří o něm nikdy předtím neslyšeli. Ale hlavně i po čtyřiceti letech, když si klip pustíte dnes, jde o fascinující a ve své kategorii nepřekonané dílo.
A mimořádné dílo je i celé So. Pro Gabriela to byl mimořádný komerční úspěch, jaký už nikdy poté nezopakoval, i když si logicky můžeme klást otázku, jestli někdy na zopakování vůbec pomyslel. Zároveň nepřeháníme, když řekneme, že jde o jednu z nejvýraznějších nahrávek celých 80. let. Posunula hranice středního proudu a dokázala, že i avantgardní umělci můžou ovládnout MTV. So byla nominována i na album roku na Grammy, cenu jí nakonec ale vyfoukl Paul Simon s Graceland. Gabriela to ale i tak nemuselo mrzet, čas ukázal, že vydal výjimečné album i bez potřeby jakýchkoliv štemplů.