„Drahý prezidente Putine, od chvíle, kdy Rusko 24. února napadlo Ukrajinu, jsem se snažil využít mého malého vlivu k odhodlání zastavit palbu a diplomatické shodě, která by zajistila bezpečnostní potřeby Ukrajiny i Ruské federace.“ To nejsou slova vysoce postaveného politika. Tak začíná svůj otevřený dopis Roger Waters.
„Když jsem začínal, nebyla tu scéna pro děcka. Tady prostě nebyla konkurence. Co tu bylo? Michal David?“ vzpomíná Ben Cristovao na svoje začátky. Jak to z tanečníka a snowboardisty dotáhl na zpěváka, který 1. října už podruhé zkusí zkrotit největší halu v zemi?
„Jaké to vlastně je být tu bez Mekyho?“ ptám se zpěvačky Marthy. Před londýnským klubem 229 venue se až za roh vine fronta fanoušků, kteří chtějí vidět první ze tří koncertů k nedožitým sedmdesátinám Mekyho Žbirky, zatímco uvnitř poslední hosté večera zkouší na pódiu s jeho kapelou svoje party.
Zpívají ve vymyšleném jazyce a jejich desky jsou naléhavé a přitom nádherné, že se to ani nedá popsat. Jedna z nejpodivuhodnějších islandských kapel zahraje 9. října v pražském O2 universu. Jaké je to být osmadvacet let se Sigur Rós, vypráví baskytarista Georg Hólm.
Mají doporučení od Iggyho Popa, který řekl, že „tihle týpci jsou cool“. A to Moon Hooch jsou. Spolu s fanoušky sází stromy a sní o hustém lese. Především ale se dvěma saxofony a bubeníkem dokážou rozjet pořádnou party. „Je to show, která do vás vlije energii, povzbudí vás a vy si nedokážete pomoci a budete tancovat,“ láká Michael Wilbur na nadcházející koncerty v Olomouci a v Praze.
„Jsem na tu desku už nedočkavá,“ prohodí hned na začátku Lenny. Scházíme se dva dny před vydáním jejího třetího alba, na kterém dala průchod své vášni k rockovým kytarám a natočila pouze jedinou, zato srdcervoucí baladu. „Tohle je můj popisek k naší generaci,“ říká o albu pojmenovaném Heartbreak Culture.
