Jestliže anketa Český slavík odráží názory co nejširší populace a Andělé vyjadřují hodnocení odborné veřejnosti, pak Ceny Ochranného svazu autorského jsou z velké části postaveny na statistice. Jen ceny za historické zásluhy určuje Dozorčí rada OSA, v níž jsou ovšem naprosto nezpochybnitelné osobnosti. I když tím pádem nejsou tyto Ceny tak vzrušující a dráždivé, výborně doplňují obraz současného hudebního dění v republice, a navíc mají i kategorie klasické hudby.

I na malých pódiích festivalu Rock for People je možné potkat spoustu zajímavé muziky. Osobně pestrosti dramaturgie menších scén hojně využívám a takové „menší“ koncerty hodně rád navštěvuji. Co zaujalo třetí den?

Když se páteční podvečer překlopil do své druhé poloviny, prostor pod plachtou stage Petra Svobody se zaplnil prakticky do posledního místa. Překvapivější o to víc, že tento časový slot patřil britské formaci unpeople.

Koncert legend na Rock for People letos připadnul Hradišťanu. Byl to zvláštní kontrast. Na hlavní scéně bouřil Tom Morello ostrými rockovými riffy, v nabitém stanu lidé zpívali, že voda má rozpuštěné vlasy. “Na začátku jsem se ptal diváků, co tady děláme?” svěřil se Jiří Pavlica bezprostředně poté, co slezl z pódia.

Britská kapela Bring Me The Horizon po dvou letech znovu headlinovala jeden ze dnů festivalu Rock for People. Tehdy i teď zahrála prakticky identický koncert. A přitom působil diametrálně odlišně.

Wolf Alice na Rock for People vysekli krásný koncert s rockovými hity, jemnými baladami i dlouho nehranými kusy. Byla to hudební radost, při které si zpěvačka Ellie Rowsell podmanila pódium i publikum.

Kanadští Three Days Grace už dávno patří k rockovým stálicím, a tak na Rock for People logicky vkročili s plnými kapsami léty prověřených hitů. Jejich noční slot následoval bezprostředně po setu headlinera třetího dne, což znamenalo skok do další, už docela solidně propršené noci. Pokud si ale někdo myslel, že vytrvalý déšť, fyzická únava z celého dne nebo pokročilá hodina lidi odradí, šeredně se spletl.

Když na hradeckém festivalu vrcholí program na hlavním pódiu, pod kterým se tlačí tisíce lidí, bývá zvykem, že se na některém z menších pódií přestavuje nějaký tuzemský interpret. Ve středu proti Gorillaz to byli Mønødream, ve čtvrtek proti Limp Bizkit skupina Vltava a v pátek krátce před jedenáctou večer vystoupila skvělá Marie April s kapelou.

„Kuba běhal po louce a řval: Mejdan! Mně se udělalo zle,“ popisuje František Švadlena první ročník festivalu Mighty Sounds. Letos oslaví přehlídka zaměřená na hard core, punk, ska, reggae a další subkultury dvacet let. S trojicí zakladatelů, do které patří ještě Kuba Siňor a Filip Vondrášek si připomínáme ty nejlepší historky. A povídáme si o tom, jak se z nadšenecké akce stal mezinárodně uznávaný pojem nejen na festivalové mapě.

Je už takovou milou železnou tradicí, že se v masivním line‑upu Rock for People každoročně zjeví minimálně jedna tuzemská hudební legenda, a to bez ohledu na žánrové hranice. S tím se ostatně pojí i další sympatický zvyk, speciální set primárně určený pro seniory z Hradce Králové. Baví se ale nejenom oni.