Přestože parta Mika Nesse je na scéně od roku 1978 a patří mezi ceněná jména žánru, pod druhým největším pódiem nebylo úplně narváno. I z reakcí publika bylo zřejmé, že je to ten případ kapely, které určuje hranice její subkultura. Na koncertu a výkonu Social Distortion se to ale nepodepsalo v nejmenším. Ostatně, hrají jiný typ muziky, než si většina lidí pod termínem punk rock vybaví. Mike Ness je víc písničkář a vypravěč, má svoje kořeny v nezávislé punkové scéně stejně jako v country a blues. A jeho příběhy o odpadlících všeho druhu potřebují i v hudbě volnější tempo, důraz i stopáž písní, ze kterých nelze vytřást písek kalifornských pouští. Zkrátka, punk rock nemusí nikam spěchat, když ho hrají Social D. A to si vyžaduje svého posluchače.
Social Distortion jsou kapela, která drží styl. Ať už hráli z nového alba Born to Kill, se kterým se připomenuly po patnácti letech nebo ze svých slavných desek z 90. let, koncert si držel styl i svoje specifické, trochu líné „mám všechno na salámu“ tempo. Sice se celý koncert pod pódiem točil jeden menší moshpítek, ale nemají zapotřebí velké hecování a opičárny. Prostě hráli svoje písničky, které v sobě mají místy až springsteenovskou epiku, ale samozřejmě mnohem větší „hrubost“ a život. „Hledal jsem včera kámoše, ale vy jste asi všichni byli tady, co?“ promlouval Mike Ness k publiku jako chlápek od vedle, co ví svoje a taky že ty malé věci jsou nejdůležitější.
Vrchol přišel se starými kousky. Samozřejmě zafungovala Story of My Life, která kdysi bývala ve hře Guitar Hero a kapela díky ní pronikla mimo punkovou scénu. Ale nejlépe nakonec vyzněla Don’t Drag Me Down, která dala koncertu legend ten správný osten. „Tuhle písničku jsem napsal v roce 1995 proti rasismu v Americe,“ hlásil Mike Ness. „Pak jsem ale zjistil, že je všude. Stydím se za to, co se teď v Americe děje,“ vyprávěl a ukazoval na kytarový aparát s tajemnými čísly 86 47.
Co znamenají? 86 je v americkém slangu „vyhodit“ nebo „zbavit se“ a 47 je Donald Trump, 47. prezident Spojených států. Když toto číslo sdílel bývalý šéf FBI James Comey na fotce z vyskládaných mušlí na pláži, byla z toho typická trumpovská bublinokauza, že mu prý vyhrožuje zabitím. A tak tu stál Mike Ness se svojí partou na pódiu v Hradci Králové, na kytarové hlavě ta čtyři čísla, hrál svoje staré i nové songy o vyděděncích. Nikomu se nepodbízel, nikoho nehecoval. A my všichni pod pódiem, co jsme se na jeho vyprávění uměli naladit, jsme si říkali, jakej je ten chlap s růží v kytaře, ó můj bože, frajer.
