Na tenhle ponton se hodně těším (těším se na každý, ale na tento obzvlášť), protože ho sleduji už delší dobu a nepřestává mě fascinovat jeho všestranný talent. Poprvé jsem ho viděl, když jsem se svojí kapelou vystupoval na jednom menším festivalu a viděl Sépii z hor. Ta kapela mi okamžitě úplně učarovala a hned, jak byla možnost, jsem je oslovil, aby vystoupili právě i na sérii Headliner Pontonů. Našli se tací, co se mi smáli, že zrovna já zabookuji kapelu s mým milovaným saxofonem, ale ve chvíli, kdy Sépie začala hrát, všechny obavy opadly, a když jsem se díval kolem sebe, měli všichni ten stejný výraz jako já, když jsem ji viděl poprvé.
William se rozhodl, že si udělá sólovku. Dal dohromady projekt a kapelu Nadnárodní Divadlo a myslím si, že jsme si plácli vlastně hned ten večer, že tenhle koncert uděláme. Věřil jsem, že to bude zase něco parádního. Když pak přišel s písněmi Mám moc peněz a Pivečko, pohodička, věděl jsem, že to ten šikula zase dokázal! A vy se přijďte přesvědčit sami, už tuto středu 26. srpna na Střelecký ostrov. Je tam krásně a vstup je zdarma, bude pohodička, bude pivečko a bude to stát za to!
Jak tě napadlo udělat si sólový projekt? A jaký je rozdíl mezi tím hrát sólo a se Sépií?
Je to trošku trapný, ale v covidu. Na svou obhajobu, směřoval jsem k tomu dýl, looper jsem měl, efektový procesor taky, sadu softwarových instrumentů taky. Takže jakmile to vypuklo, sociálně jsem se distancoval a první tři dny jen přemýšlel, jak to správně zapojit. To bylo v první vlně. Ve druhé, která byla delší, jsem měl možnost vytunit zapojení, přidat si pár dalších nástrojů, a hlavně pořádně cvičit přesný looping. Nepoužívám žádnou kvantizaci než tu, která už v looperu je, tak se občas stává, že to zní humpolácky. Jen občas, spíš bych řekl, že nacvičeno mám.
A jaký je to rozdíl hrát sám v porovnání s domovskou Sépií?
Rozdíl hrát sólo a se Sépií je v tom, že když hraju sólo, jsem za to celkově zodpovědný sám. Takže si po koncertě dávám připomínky sám. V Sépii si je dáváme navzájem. Taky tam třeba na ty koncerty jedeme spolu, sólově jezdím sám. Je to nové, zvláštní, ale člověk není z uměleckého hlediska vázán absolutně ničím. Důležité je ale zmínit, že sám hraju jen příležitostně a všechnu svou sílu jsem v poslední době vložil do kapely Nadnárodní Divadlo, která hraje songy ze stejnojmenného alba. Nejen. Od vydání alba jsem jich už napsal i víc a čekají na nahrání.
Jak jsi název Nadnárodní Divadlo vybral a kdo v kapele hraje
Název Nadnárodní Divadlo jsem si vybral, jako vybírám všechno. Připadalo mi to zkrátka vtipné. Jak jsem zmiňoval loopovací projekt, měl jsem pocit, že jsem objevil svět, a tak jsem si založit facebookovou fanouškovskou stránku, kterou jsem už v tom roce 2021 takto pojmenoval. V kapele hrají lidé, které jsem si vybral hlavně podle vzhledu... Což je můj další oblíbený fór, protože všichni z členů této kapely mají podle mě velmi silnou stage presence. To je něco, co mám sám na koncertech rád, když ta kapela má prostě koule, i když zrovna nehraje. Jinak mám skvělé muzikanty. Na bicí Dušan Černák, na basu Petra Kubošková, na kytaru Albert Baxa, trumpeta a zpěv Honza Schütz, klávesy a zpěv Anežka Malá a já saxofony, zpěv a co zbude. Zkoušky jsme měli asi čtyři a rovnou jsme si vloni dali koncertní premiéru na festivalu Podzimní snění. Od té doby jsme odehráli asi šest dalších koncertů, mezi nimi i Habrovka, Boskovice a Povaleč a shodli jsme se, že se nám to po hudební stránce už docela daří. Když na mě celý stan na stagi C křičel zpět moje texty během songu, bylo jasné, že i fanouškům a posluchačům máme co nabídnout.
Chystáš na Headliner Ponton něco výjimečného a speciálního?
Ano. Přijďte. (autor rozhovoru ví, co se chystá a může slíbit, že něco takového jsme na Pontonech ještě neměli)
Co tě inspirovalo k napsání u nás v redakci populárního hitu Pivečko a pohodička? Je za tím nějaký příběh?
Pokud někdo sleduje mou tvorbu, tedy zatím těch sedm písní, může se zdát, že se všechny odehrávají ve světě, který není tak úplně vzdálen od toho našeho, a zároveň je jiný. Zásadní postavení v tomto myšlenkovém ovzduší má několik míst a několik konkrétních osob. Narážím tím hlavně na hradeckou hospodu U Pražského Groše, kde se natáčela část Pivečka, potom celý klip Lásko, mně ubývá skill. Majitelem této hospody je Pavel Sonták, který se objevuje v obou klipech, a dokonce je zčásti autorem textu k Lásko, mně ubývá skill. V této hospodě jsem potkal reálného pana Kytku, který mi před cca čtyřmi lety říkal, že si dělá pilotní průkaz na helikoptéru. O pár let později přišel s tím, že ho má hotový, a že slavíme. Tak jsem se ho jen tak pro jistotu zeptal, že kdybych náhodou někde prosíral na pivku představení, jestli by pro mě dokázal přiletět. Řekl, že ano. Na to já: to by byl dobrej song!
Co chystá poslední naděje české hudby dál? Nová deska?
Vyjde klip k písni Cukrárna u Zmrda, tím možná už tu sérii klipů k prvnímu albu ukončíme. Pak chci vydat singl, který už mám vlastně hotový, jmenuje se Antibiotika na hlavu a tuto píseň hráváme živě. Pak chci udělat další album, které už mám tak nějak v hlavě opět napsané. Jel jsem teď nedávno do Lomnice nad Popelkou, abych tam v klidu mohl psát, ale místo toho jsem začal chodit po okolí a točil videa, jak zesměšňuju přírodu. Jsou k vidění na mém Instagramu, není to bůh ví co, ale jako prokrastinace k psaní nového alba to zatím postačilo. Až dozkouším muzikál Saturnin v Hybernii, kde se objevím v roli Milouše a kam vás samozřejmě srdečně zvu, vrhnu se na psaní nového alba takovým způsobem, že budeme ještě rádi za prokrastinační videjka z Lomnice.