Těch jeden a půl minuty, co zpívali hymnu, svým způsobem rozhodlo a definitivně převážilo závaží dějin na stranu radikální společenské změny. Dvě ikony z protilehlých světů ukázaly hlavně zmatenému venkovu, který se ve zběsilém dění nedovedl orientovat, že se opravdu něco změnilo a že nejspíš už nebude cesta zpět.
Nevím, jestli se někdy někde stalo, že by populární hudba zasáhla tak radikálně do historických událostí. Možná někdy kolem konce šedesátých let ve Spojených státech, ale v různých protiválečných bouřích nebo různých black liberation akcích hrála spíš doprovodnou roli. Tady to neobvyklé dueto opravdu zadunělo a něco změnilo.
Když v médiích není co chytřejšího psát, tak kolem téhle události proběhne od té doby pořád stejná diskuse, kterou odstartoval brzy po vystoupení sám Kryl. Radikální okruh přátel mu totiž vyčítal, že se „umazal“ s předním exponentem normalizace, a Kryl na tuto kritiku přistoupil. Nelze se divit, jeho kyselost rostla na veřejnosti s tím, jak se nebyl schopen vyrovnat s nastupujícími polistopadovými poměry, cítil se ublížený a snad i odstrčený od dalšího akcelerujícího dění. Co jsem ho v té době poznal – podotýkám, že jen povrchně – myslím, že to nebyl člověk schopný vstupu do reálné politiky ani v té nejuvolněnější podobě ze začátku devadesátých let. Byl to povahou opravdu protestní zpěvák, který se jen těžko k něčemu dokázal pozitivně postavit.
Já osobně jsem se o tom slavném vystoupení s Krylem bavil dvakrát. Poprvé dštil oheň a síru na Václava Havla, který ho prý přemluvil a zmanipuloval. Mimochodem, až do své smrti se s ním už nikdy nesešel. Po druhé, v nečekaně pozitivní náladě po recitačním pásmu v Domě slovenské kultury, kde se střídal s improvizujícím Marianem Vargou, si naopak liboval, že tehdy, když zazpíval s Gottem hymnu (nebo když si Gott dovolil zazpívat hymnu s ním, tak přesně už si jeho formulaci nepamatuji), změnil poměr v národě. „To jsme to těm komunistům nandali, že jo?“ řekl tehdy doslova.
Jaké z toho plyne poučení? Historie je ošidná nauka, neboť skutečnost se často lišila a lišívá od jejího odrazu v médiích a dokumentech.
Nový seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu
Foto: Jan Kolman