Už od začátku roku se začalo mluvit o tom, že je s kluby něco v nepořádku. Hlavně s mimopražskými. Několik se jich zavřelo, jiné omezily provoz a některé jen živoří. Tam, kde na kapelu dříve přišlo dvě stě lidí, najednou přišlo jen dvacet. A to prosím v době, kdy pro špičky českého popu a rocku není problém vyprodat O2 arenu nebo dokonce stadion v Edenu a letních festivalů je jak máku.
Co se stalo? Výkladů je několik. Sociolog vám řekne, že Generace Z, která by měla tvořit hlavní okruh návštěvníků hudebních klubů, má obecně jiné priority než hudbu. Navíc tolik neholduje alkoholu jako všechny generace předtím. Prodej alkoholu je přitom jednou z hlavních ekonomických priorit provozu klubu. Ostatně, kolik piv si může mladý návštěvník dovolit zkonzumovat, když za jedno zaplatí málem stovku.
Manažer vám zase řekne, že dobré kapely jsou čím dál dražší a jen málokterý klub si je tudíž může dovolit. Musí vsadit na nějakou lokální bídu, jenže ta zase nikoho nezajímá. Dramaturgům je do breku.
Šéf klubu začne mluvit o přiškrcených dotacích. A potencionální návštěvník spustí o všeobecné drahotě. Na zábavu může utratit ze svého rozpočtu nebo kapesného jen určitou sumu a ta zmizí ve výletech do Outůčka nebo na edenskou Slávku, kam prostě správný fanoušek musí jet. To je v řadě případů až společenská povinnost. Na návštěvu lokálního klubu při té drahotě už nezbyde.
Svět se mění a kdoví, jak to s klubovým životem dopadne. Ale neměli bychom zapomenout, že skoro každá kapela, skoro všichni rappeři začínali své koncertní působení v nějakém klubu. Kluby jsou farma talentů a zdroj dalšího vývoje hudby. Kluby jsou prostředím úzkého kontaktu publika s umělci. A kluby jsou i sociálním prostředím, v němž se osobně potkávají lidé stejných zájmů. Internet všechno nenahradí. Dá se sice předpokládat, že se najde něco nového, co posune vývoj hudby a lidských vztahů nějakým novým směrem, ale klubového života bude určitě škoda.