Zpívající party, to byla atrakce, která k hospodám patřila. Všímal jsem si jich už od šedesátých let. Ne všude to šlo. Za bolševika bylo hodně vedoucích, kteří to ve „svých“ restauracích zakazovali. Až v devadesátkách se to uvolnilo a pokud neprotestovali nájemníci nebo obyvatelé z okolí, zpívalo se v hospodách až do zavíračky.
Vždycky mě zajímalo, co vlastně ti lidé u obsypaného stolu při dvou nebo třech kytarách zpívali. Co to vlastně byl nebo možná tu a tam je „hospodský repertoár“? Které písně se do něj dostaly a proč?
Pokud si pamatuji, jádro takových pěveckých orgií tvořily písně, kterým moje kamarádka říkala náborovky, protože přitáhly zájem ostatních lidí v hospodě nebo znovu probudily skomírající elán zpívající party. Pár jich stojí za připomenutí.
Asi nejbizarnější je Na hradě Okoři. Po jejím původu pátrám už několik let. Autor je totiž neznámý, což je od poloviny 20. století cosi neobvyklého. Autorská práva jsou tak atraktivní, že svádějí k tomu, aby se každý anonym ke svému dílu časem přihlásil. Moje stopy zatím vedou do padesátých let nejspíš do některé trampské osady na Kladensku.
Z padesátých let pochází i další náborovka Pampelišky. Správně se jmenuje Děvče z Montany a kupodivu to původně byl pop hit. V roce 1956 to byl velký úspěch českého croonera Richarda Adama, který byl zároveň i jejím spoluautorem. Koncem šedesátých let vyšlo Děvče z Montany na deskách v provedení trampského souboru Duo Červánek a od té doby se stalo vzorem pro řadu hospodských souborů.
Bez slavného Montgomery by se také žádná hospodská sešlost nemohla obejít. Píseň se správně jmenuje Jižní eskadrona a na melodii americké lidové písně Hobo´s Lullaby ji složil na konci šedesátých let Miroslav „Skunk“ Jaroš. Muselo mu tehdy být kolem dvaceti. Někdy v roce 1980 emigroval, ale zůstalo po něm několik velmi zdařilých písní, které jen náhodou nedosáhly slávy Jižní eskadrony.
Mezi náborovými písněmi nesmí chybět ani Rosa na kolejích. Wabi Daněk, jinak ten, kdo dostal do povědomí veřejnosti i Jarošovu Montgomery, vylezl s Rosou na veřejnost někdy v roce 1974. Původně prý vznikla pro trampskou skupinu Rosa. Hezkou historku mi o téhle písni vyprávěl trampsko-folkový aficionado Honza Dobiáš. Když pracoval v Mladém světě, dával dohromady první sborník trampských písní a Rosa na kolejích v něm nemohla chybět. Sešitek šel jako každá publikace na ČUTI čili do Českého úřadu pro tisk a informace, což byl tehdejší cenzurní orgán. Právě tam došlo k zádrhelu: „Pajda dobře hlídá pocestný/ co se nocí toulaj.“ Kdo a co je ten Pajda? Není to narážka na nějakého stranického pracovníka? Dokonce se prý pro jistotu pátralo po tom, který člen ÚV KSČ kulhá! Marné bylo přesvědčování, že Pajda je něco jako trampský bůh. Nebrali ani tvrzení, že jde o jméno psa. A tak musel být do vydání text mírně upraven. Myslím, že ho nahradilo slovo měsíc.
Asi nejmladším příkladem náborovky jsou samozřejmě Stánky z roku 1987. Tříakordová píseň Honzy Nedvěda se tehdy objevila na albu Brontosaurů Ptáčata. Před svou smrtí se o spoluautorství přihlásil i Honzův bratr František. Slyšel jsem ji zpívat nejen Nedvědy, ale také Richarda Krajča nebo Tomáše Kluse.
Troufám si odhadnout, že takových náborovek existuje zhruba něco kolem dvacítky.
Další součástí hospodského zpívání jsou písně z šedesátých let. Z doby, kdy český pop hlavně prostřednictvím Waldemara Matušky začal objevovat americký folk. Sbohem lásko, Jó třešně zrály nebo irské námořnické písně z té doby nesmějí chybět. Nesmíme zapomenout na Slavíky z Madridu. Ostatně Červená řeka, debut Heleny Vondráčkové z roku 1964, tam také patří. Možná také rovnou do náborovek.
Každá taková parta měla ale i své speciality. Záleželo na tom, jestli v ní byl nějaký velkým hlasem obdařený zpěvák nebo talentovaný kytarista. Jednou jsem na takové sešlosti slyšel kohosi zpívat O sole mio s takovým elánem, že by mu i Pavarotti s chutí zatleskal.
A největší bizár? Hráli jsme kličkovanou od Dalibora Jandy! A nevyznělo to špatně.
Inu škoda, že tahle éra asi pomalu končí.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.