V lednu příštího roku to budou dva roky, co odešel David Stypka rozdávat hudební radost na nebesa, a i když odešel v mladém věku, stihl za sebou zanechat nesmazatelnou hudební i osobnostní stopu, která bude rezonovat ještě velmi dlouho. Radost přináší každý další počin, který stihl dokončit.
Tak trochu zčistajasna spatřila světlo světa ústřední píseň k nové pohádce Největší dar. Ta měla jít na plátna kin už před dvěma lety, avšak kvůli pandemii se tvůrci rozhodli premiéru o dva roky posunout. K nové české pohádce, která bude mít premiéru v tuzemských kinech prvního prosince, složil rodák z Frýdku-Místku kompletní hudbu, také sám tři skladby nazpíval, a dokonce si střihl v pohádce i malou roli.
Oproti ostatním Stypkovým skladbám mají Zázraky zcela jinou atmosféru, než jsme byli od něj samotného zvyklí. Je veselá, s přímočarým textem a vcelku i jednoduchá na poslech. Navíc Ewa Farna svým zpěvem, který svou náladou připomíná juchání malého dítěte, který vidí první sněhové vločky v adventním období, vnesla do skladby určitý pocit štěstí a radosti, co by se možná samotnému Stypkovi se svým hlubokým vokálem nepovedlo. I přesto, že se jedná o skladbu, která má být určena především dětem, hudebně nijak nevybočuje z vysokého Stypkova standardu.
Nutno vyzdvihnout i přínos výborného Pavla Sotoniaka, který zde exceluje se svým syntetizátorem. Celkem vzato se několikanásobnému držiteli cen Akademie povedlo vtisknout do pohádkové skladby svůj osobitý a nezaměnitelný rukopis a přiblížit se i těm nejmladším divákům, kteří si najdou cestu do promítacích sálů.
Já osobně si termín prvního prosince zakroužkuji v kalendáři, neboť Největší dar bude mít přinejmenším po hudební stránce co nabídnout.