Vetřelec je kult, o tom není pochyb. Film z roku 1979 překopal vnímání sci-fi hororu, a to včetně hudby. Už tehdy zněl soundtrack od skladatele Jerryho Goldsmithe netradičně, originálně, tiše i mrazivě zároveň. Unikátní pojetí vynikne ve srovnání s o tři roky starším hororem Přichází Satan, k němuž Goldsmith taktéž složil hudbu a vzdálenější snad ani oba doprovody nemůžou být.
Hudba ve Vetřelci nastavila nový standard, kterého se držely všechny další snímky série. A drží se jich i nový seriál Vetřelec: Země. Přesto přinesl jednu novinku, ve vetřelčím universu dosud neslyšenou. Metal, a to rovnou v licencované podobě od slavných kapel.
Když na konci prvního dílu zazněla Mob Rules od Black Sabbath, hrklo ve mně. Bylo to jako pěst na oko (nebo spíš na uši). Ve druhém díle Stinkfist od Tool, ve třetím Wherever I May Roam od Metalliky… kroutil jsem nad tím tehdy hlavou, říkal jsem si: „Co bude dál? Maroon 5 ve Star Wars?“
Došlo k prolomení tabu, kdy do Goldsmithova téměř posvátného díla hodil tvůrce seriálu Noah Hawley pořádnou petardu. Ale okamžik překvapení u mě vystřídalo nadšení. Proč ne, řekl jsem si, a začal se těšit, co dalšího ještě ve Vetřelci: Zemi uslyším. A když se teď na konci sedmého dílu (článek píšu před premiérou poslední části) ozvala typická nachrchlaná kytara Joshe Homma, do ní se pomalu rozjížděly ďábelské bicí Dava Grohla a pak se do titulků naplno vyvalila Songs for the Dead od Queens of the Stone Age i s vokály hostujícího Marka Lanegana, regulérně jsem se zubil na obrazovku a říkal si, jaký to byl boží nápad, vykašlat se na zažité pravidlo a narvat do nového Vetřelce bigboš.
A to vám na genialitu Goldsmithova původního soundtracku budu přísahat, i kdybyste mě vzbudili ve tři ráno. Víc takových tvůrců, co si tohle lajsnou!