Nevěř pankáčovi nad padesát, že je ještě pankáč. I Tři sestry jsou na tom podobně nepřesvědčivě, i když je jim je o deset let méně. Fanánek je obratný veršotepec, v úzkém okruhu témat, o nichž kapela zpívá, se umí dobře pohybovat, ale zdravé drzosti ubylo jak v údernosti textů, tak v hudebním nasazení. Prostě strejci, ze kterých občas při cucání piva u stolu štamgastů občas něco vtipného vypadne. Nebo ještě hůř, chlapi, co si dají maximálně pivo k obědu a předstírají, že pijí jako za mlada.
Oslava zrzavého moku je dominujícím tématem desky. Povzbuzující verše „Bublinky hořkosti mění se v slast“ (Schwesterbier), „spíš než lípa zdá se pípa/ symbol Čechů a všech Češek“ (Na pivo pauza) nebo krásný obrat, který líčí život jako když „střídá plný pivo prázdný“ (Střídání je krásný), jsou občas prokládány kořalkou, především rumem nebo zelenou. Ale vzadu už číhají následky – „alkáč, prášky, koks i tráva/vědomí tak změní/a pak přijde špatná zpráva/ vítězství to není…“ – hele, že by staří pankáči dokonce moralizovali? Prostě, ke konci desky v Cha cha nebo v Křídlech molích se dostáváme k alkoholické demenci nebo až ke smrti.
Kocovinová tupost z včerejší dávky piv je prosvětlena zábleskem vzpomínek. Mezi nimi září píseň Na sáčku Áčko, vzpomínka na rockovou pubertu pod sluncem Abraxasu. V ní se objevují snad nejlepší verše celé desky: „V tesilkách a slušném triku/došel jsem jen ke světlíku/ kde jsem tajnou šatnu míval/ do hadrů se přeodíval/ rozcuchal si krotké vlasy/ pak ve víru bubnů, basy/ pod pódiem skákal, ječel/poslušnosti nastal večer.“ Jenže právě ty vzpomínky dělají desku Tří sester stařeckou, vzdálenou aktivnímu životu, zvláště když ústřední skladbou desky je song 40 roků, obsahující trochu smutné ohlídnutí za historií kapely. I když Fanánek zpívá, že to za to stálo, zní to jako když už se končí, je zavíračka a hostinská uklízí stoly „na ježka“.
Tu a tam ale zajiskří nějaká současnost. Není jí mnoho. Třeba když Ségry od výčepního pultu s lehkým pošklebkem sledují v písni Medojed a včelojed rojící se naivní ekologické aktivisty. Nebo když „do práce v koloně jedeš jak s hnojem/a děti kalej a sypou kratom“. Ale je toho málo.
Prosím, to všechno není špatně. Naopak! Fanánkovy texty zachycují až příliš výstižně určitou realitu generace, která ztratila svůj původní ajfr a už nestačí vnímat to, co kolem frčí. Co je ale blbě je poněkud monotónní výkon kapely. Jednotvárný doprovod Fanánkovu antizpěvu. Pocit, že k některé melodii by se hodil úplně jiný text. Všechno v jedné rovině. Ještě, že bývalí punks hrají většinu písní rychle.
VERDIKT: 70 %
Tři sestry sice vydaly album po delší pauze, ale možná s ním měli ještě počkat. Nebo přidat víc energie. Ale jako obraz určitého stavu vyprázdněného a vypitého českého světa lze Pub art akceptovat.