Písničky Újezd, Zhasnem a Vločky pětice hudebníků natočila ve studiu Jámor s producentem Ondřejem Ježkem. 8. srpna odehraje Wóďa svůj první koncert s novou kapelou. „Koncert nula“ se odehraje v Malostranské besedě.
Když do Feedbeacku Headlineru před časem poslal skladbu Malostranský střechy, Dany Stejskal jej zhodnotil výstižnými slovy: „Na zpěváka punkový kapely jsi moc hodnej, uslyšel Wóďa a rozhodl se zkusit to sólově jako písničkář.“ Ve svém textu pak W'oďu popsal jako autentického muzikanta, který hraje syrově a ani obnaženě a bez doprovodu nezatají své punkové kořeny. Teď už Wóďa kapelu má, nahrál s ní společně první skladby a chystají se koncertovat. A to byl důvod se ho zeptat na pár otázek.
Lidé tě mohou znát jako předskokana Vypsané fixy, máš za sebou i vlastní sólové koncerty. Jakou měly atmosféru a jak se to podle tebe změní s kapelou?
Koncerty s Fixou jsou skvělé v tom, jaká je tam energie. Bál jsem se a vlastně se vždycky bojím, že na to vlastně nemůže být nikdo zvědavý, ale Fixa má tak skvělé publikum, že se vždycky cítím naprosto přijatý. Moje sólo koncerty bývají často hlavně pro kamarády a atmosféra je tam mnohem komornější. To mi vyhovuje, ale jsem trémista a dokážu sám sebe hodně vystresovat. I to je důvod, proč jsem si jistější s kapelou za zády.
Proč ještě sis přál obklopit dalšími hudebníky?
Myšlenku na kapelu, která by ty moje písně obarvila, nosím v hlavě vlastně od začátku. Moje sólo hraní vzniklo z nouze po rozpadu Špuntkvaně, protože jsem si přál dál hrát a tohle byla nejsnazší volba. Nicméně na torzu Špuntů se podařilo postavit kapelu, která si lidský báječně sedla a s každou další odvedenou prací se ten vztah moc pěkně vyvíjí. To mě moc baví a mám opět pocit souznění jak lidsky, tak hudebně.
Můžeš svou kapelu představit?
V kapele je Luboš Trnka jako sólový kytarista a člověk, se kterým jsem před osmnácti lety zakládal Špuntkvaně. Je to výborný muzikant, se skvělým citem pro harmonie a je takovým tím opravdovým kapelníkem. Aranže a většina té ryzí hudby jdou za ním, slyší toho mnohem víc než spousta jiných lidí. Dalším muzikantem je bubeník Vašek Pohl, který léta bubnoval s Trabandem a dnes je například bubeníkem kapely Isara. Vašek k nám přišel zachránit Špuntkvaně, myslel si, že bude hrát punk, ale po dvou koncertech s ním kapela skončila a teď si s námi užívá ten náš pseudofolk, nebo co to je. Na basu hraje moc šikovný Matouš Čáp, jenž provází na kytaru třeba písničkářku Tali. Zapadl do party okamžitě. Jako poslední k nám přišla Terka Stejskalová, talentovaná houslistka, která se dost možná do budoucna objeví i za klávesami. Teprve s Terkou ty písně považuji za kompletní. Celé to moc pěkně vyrostlo a je to barevné, jak to mám rád. Zároveň mám pocit, že děláme pořád celkem syrové písničkářství.
Jaké bylo vaše první společné nahrávání?
Společné nahrávání bylo pohodové. Myslím, že hlavně díky Ondrovi Ježkovi, který to prostě umí. Jak řemeslně, tak lidsky. Dokáže ve studiu udělat moc příjemnou atmosféru. Nahrávali jsme víceméně dohromady a dohrávali sólo kytary a housle. Sám jsem byl moc zvědavý, jak to dopadne a jaké to vlastně bude. Mám pocit, že se nám povedlo něco vcelku originálního a hlavně upřímného.
Kdy vznikly písničky, které jsou na novém EP? Psal jsi je sám?
Písničky jsou průřezem tvorby, kterou jsem nepoužil pro Špuntkvaně, a pak výsledkem inspirací, které ke mně chodili během covidu. Jsou to všechno moje věci, ale je víc než jisté, že svůj autorský podíl do budoucna přidají i ostatní.
Před sebou máte první společný koncert. Co na něm publikum může čekat?
Jaký bude koncert, je velká otázka. Počítám s tím, že si to ještě bude nějakou dobu sedat, ale slíbit můžu upřímnou radost z hudby a autentické pojetí mých osobních zpovědí, které jsou pořád dost nahaté, ale s kapelou dostaly celkem pestrý závoj.