Nová krev kytarové alternativy KennyHoopla
V sobotu krátce po třinácté hodině, tedy v tom největším vedru, zahajoval program hlavního festivalového pódia americký hudebník KennyHoopla, vlastním jménem Kenneth La'Ron. Ačkoliv pro mnohé tuzemské návštěvníky mohl být KennyHoopla objevem, ve Spojených státech již dávno není neznámým jménem. Po úspěšných spolupracích s ikonami, jako je bubeník Travis Barker, se aktuálně prezentuje na rozsáhlém turné Victory Garden, při kterém vystupuje po boku respektovaných kapel Young the Giant nebo Cold War Kids. Na Metronome Prague před postupně se scházejícím publikem předvedl, proč je momentálně považován za jedno z nejzajímavějších jmen alternativní scény. KennyHoopla se proslavil svým nezaměnitelným žánrovým koktejlem, v němž organicky propojuje surovost punku, melodickou naléhavost ema a taneční energii indie rocku. Jeho festivalový set odstartoval s nečekanou intenzitou a během chvíle všechny, kteří se pod pódiem sešli, strhnul drze sebevědomým zvukem, přímočarými kytarovými riffy svého kytaristy, ale hlavně svojí nespoutanou pódiovou prezentaci, která ho řadí mezi nejvýraznější performery současné mladé generace. Zatímco jeho studiová tvorba pracuje s precizní studiovou produkcí, živé provedení skladeb získalo v Letňanech na syrovosti a dynamické nepředvídatelnosti. Byl to skvělý koncert, ale rád bych si ho užil někde v klubu. Myslím, že tam by to získalo ještě větší grády.

Technicky vybroušená hudební radost Balu Brigada
Hned po setu KennyhoHooply jsem se přesunul na menší Live Nation stage, kde právě začínal set novozélandského bratrského dua Balu Brigada. Henry a Pierre Beasleyovi v Letňanech předvedli hudbu na pomezí indie-popu a alt-popu, ve které naprosto přirozeně propojují popový optimismus s technickou precizností a kde se organické nástroje potkávají s vrstevnatou elektronikou. Funky baskytarové linky určovaly taneční drive vystoupení a nakažlivé, osmdesátkově laděné syntezátorové melodie vytvářely prostor kytarovým linkám plným jemných chorusů a shimmer efektů, což dodávalo aranžím příjemnou hloubku. Fascinující byla především bratrská vokální souhra. Vrstvené vokální linky, zpívané v přirozených intervalech, dodávaly písním až sborovou bohatost, která naživo působila velmi živě a energicky. Pokud vystoupení Kennyho Hooply bylo punkovým poledním nakopnutím, tak set Balu Brigada byl hravým, téměř tanečním odpolednem. Nový Zéland má v rukávu novou silnou kartu, které má potenciál ovládnout evropská pódia.

Intelektuální elektronika Smerz
Z nedělního vystoupení norských Smerz na Live Nation Stage jsem odcházel nadšen, okouzlen a šťasten. Znáte to, jdete na festivalu na něco, co úplně neznáte, jen jste si to trochu naposlouchali a usoudili, že by to mohlo být zajímavé. A pak z toho setu odcházíte nadšeni, okouzleni a zamilováni. Já tyto situace miluju a přesně to se mi stalo s norským duem Smerz. Byla to neskutečná nádhera. Catharina Stoltenberg a Henriette Motzfeldt, doprovázené baskytaristou a bubeníkem, vytvořily svou hudbou, balancující na hraně dekonstruovaného art-popu a experimentální elektroniky, prostor, kde se ticho a minimalistické plochy staly stejně důležitými nástroji jako beaty a basové linky. Namísto velkých pódiových gest vsadily na intenzivní koncentraci a precizní práci se zvukovými texturami, čímž okamžitě strhly pozornost publika, které bylo ochotno se na jejich intelektuálně laděnou hudbu napojit. Není to hudba pro každého, a možná ani pro velká festivalová pódia, ale je prostě boží

Syrová lidská naléhavost Ely Minus
Ač nejsem skalním fanouškem elektronické hudby, na vystoupení kolumbijské producentky Ely Minus jsem se hodně těšil, protože ji předcházela výborná pověst. A nezklamala mě. Byla to fascinující ukázka toho, jak může vypadat skutečně živá elektronická hudba bez notebooků a přednahraných stop. Ela na pódiu v reálném čase patchuje moduly, synchronizuje bicí automaty, ovládá syntezátory a do toho všeho ještě zpívá. Její set v Letňanech tedy nebyl jen řadou tanečních tracků, ale náročnou performancí, kde každý zvuk, každá změna filtru a každá rytmická smyčka vznikaly přímo před očima publika, což dodávalo hudbě lidskou naléhavost, kterou čistě digitální produkce často postrádají. Ela navíc na pódiu stála převážně zády k publiku, které tak mohlo sledovat, jak svou techniku ovládá, zatímco její obličej se promítal na velkou plochu za ní. K posluchačům se otáčela pouze ve chvílích, kdy se po pódiu procházela s mikrofonem v ruce. Hudebně se její tvorba pohybovala někde mezi nekompromisním technem a melancholickým, atmosférickým popem a její podmanivý zpěv ostře kontrastoval s tvrdými, repetitivními beaty. Byl to až rituální taneční zážitek, kterému chyběla už jen tma.

Divadelní fetiš-pop Cobrah
Jako bonus přidávám ještě páteční vystoupení švédské producentky Cobrah. Dlouho jsem váhal, zda ho mám do výběru zařadit, ale jelikož z něj většina posluchačů pod pódiem byla nadšena (já už tolik ne), tak tak činím. Bylo to totiž ztělesnění nespoutaného hedonismu. Elsa Stuart vtrhla na pódium jako nekompromisní živel a během několika vteřin proměnila prostor pod Cupra Pulse Stage jeden velký, zvrácený klubový prostor. S ničím se nemazlila. Servírovala svůj typický fetiš-pop, ve kterém industriální beaty řežou jako břitva a její sebevědomá, až arogantní rapová flow dává jasně najevo, kdo je tady pánem. Žádné skrývání za notebookem, jen syrový, agresivní sex-appeal a elektronika, která duní přímo v žaludku. Její show nebyla jen koncertem, byla to až voyeurská zkušenost. Cobrah se představila ve fetišisticky laděném outfitu v barvě lidské kůže evokujícím nahotu a společně se dvěma tanečnicemi předváděla provokativně smyslné choreografie pracující s ostrými siluetami a latexovou estetikou. Vytvořila tak vizuální teror, který nenechal nikoho na pochybách, že Cobrah je momentálně tím nejvíce provokativním úkazem v evropském elektru.

„Nick Cave zastavil čas. Lidé ho na Metronomu nosili na ramenou.“ Čtěte zde.
„NAŽIVO: Sting se vrátil k prostitutce Roxanne a starým hitům.“ Čtěte zde.
„Tom Odell na Metronomu šetřil siláckými gesty. Místo mezi hvězdami si poctivě vydobyl.“ Čtěte zde.